Devatero příčin pirátského neštěstí
Jan KrajhanzlProti Pirátům se spiklo doslova všechno. Byli pod nepředstavitelným tlakem ze všech stran. A dělali chyby, které by v takové situaci dělal snad každý. Došli ale paradoxně už natolik daleko, že je to nejen nemusí zlomit, ale dokonce posílit.
Ze všech stran, a často v rozporu s daty, se nyní rozebírá, co je příčinou volební katastrofy Pirátské strany. Objevují se přitom i natolik zjednodušující, a někdy přímo bizarní vysvětlení, že je na místě pokusit se důvody propadu Pirátů zmapovat. Část interpretace se týká politické, společenské a mediální situace, do které strana vstupovala, část jejího politického marketingu a programu, část technikálií volebního procesu.
Příčina propadu Pirátů tedy rozhodně nebyla jedna. Byla jich celá řada a mnohé k jejich škodě působily v synergii.
1. Protikampaň Andreje Babiše a trollích farem
Bagatelizovat to může kdo chce, každopádně svojí brutalitou, dezinformacemi, asymetričností, bombardováním od řetězových mailů až k prime-time v předvolebních debatách neměla dehonestační kampaň proti Pirátům historicky obdoby. Podle analýz přesunu voličských skupin z protikampaně získali paradoxně všichni: znejistělí voliči masově migrovali k volbě SPOLU a preferenčním hlasům pro STAN, ANO se naopak podařilo zastavit přeliv svých voličů k Pirátům.
Mimochodem, kdyby populisté a extremisté nebombardovali Piráty, mířily by na jiné — a mandátů by pak SPOLU nebo STAN mělo o to méně. V těchto rozhodujících — a velmi těsných! — volbách Piráti sehráli roli „živého štítu“, a v nové vládní koalici by proto zasloužili nosit na ramenou.
2. Piráti v extrémním stresu sekali chybu za chybou
Je to zákonité, v takové situaci by je dělal každý. Rostla jejich nervozita, opatrnost, obranářství. Komunikačně na to nebyli připraveni. Nicméně na tak masivní, zacílenou, a hlavně všudypřítomnou protikampaň by nebyla připravena žádná opoziční strana.
3. Média zvýraznila každé jejich selhání, šířila je jako megafon
A to do všech koutů země, také k těm, kteří politiku sledují nanejvýš „z rychlíku“. Pár nešťastných fotek? Téma pro titulní stranu, články a rozhovory na pár měsíců! Trapné momenty v kampani SPOLU? Takové hlasité ticho po pěšině. Kdyby se volby konaly v redakcích, vsadím se, že vyhraje SPOLU.
4. Do Pirátů začátkem léta kopal už v podstatě každý
Babiš a trollí farmy z jedné strany, média ze strany druhé, řada hlasů z progresivistického, environmentálního a feministického prostředí z třetí strany. Brzy v celé zemi získali nálepku naprostých looserů kampaně, což je pozice, z níž se o vítězství bojuje velmi těžko. A také se z ní už nedostali.
5. Piráti předběhli dobu
Česká republika není připravena na premiéra s dredy, stejně jako na premiéra gaye, premiéra Roma, a nakonec možná ani na premiérku. Je to smutné, ale je to bohužel fakt. Česká republika zůstává v řadě ohledů maloměstsky konzervativní, nedůvěřivá ke všemu a ke všem, kdo se od ní výrazněji liší.
6. Česká republika není připravena na racionálně vedenou kampaň
Navíc založenou na půdorysu devítisetstránkového programu. Piráti jsou pořád povahou ajťáci a matfyzáci. V marketingu proto chronicky podceňují emoce, podceňují práci se značkou, podceňují dramaturgii. Nevědí, jak režírovat vrchol kampaně. To se jim vrátilo i s úroky.
7. PirSTAN opravdu nebyla šťastná značka
Když se spojovali Piráté se Starosty, mohla vzniknout značka, která by překračoval limity obou stávajících, a otevřela by tím dveře novým voličům. Místo toho zůstaly oba subjekty na půli cesty. Rozšířené označení PirSTAN, a především PirátoSTAN totiž svou strukturou nutně vyvolává spojnici s Kazachstánem, Uzbekistánem nebo nějakou jinou militantní, zaostalou zakavkazskou republikou.
8. Zoufale nijaké nastolování témat
Mimořádnou slabinou předvolební kampaně Pirátů a Starostů bylo, že nedokázali nejen argumentačně, ale ani vizuálně či performativně nastolit téma voleb. Každopádně to samo o sobě prokazatelně volby nerozhodlo: SPOLU v tom totiž bylo marné úplně stejně.
9. Všechny uvedené handicapy proměnilo v katastrofu kroužkování
Nepoměr ve využití kroužkování nebyl novinkou letošních voleb. Zatímco voliči STAN kroužkovali ve volbách 2017 přibližně v pětačtyřiceti procentech, voliči Pirátů tuto možnost už tenkrát využívali třikrát méně. Už je jasné, kde se vzal ten propastný rozdíl v mandátech? Jak upozornil ve svém příspěvku Jan Kulveit, ke katastrofálnímu výsledku Pirátů stačilo přibližně 20 % voličů kroužkujících STAN. V žádném vesmíru tak Starostové neměli osmkrát větší voličskou podporu než Piráti, poměr byl pořád nanejvýš půl na půl, čemuž však mandáty neodpovídají.
Nakonec je to čistá matematika: většina podporující společnou kandidátku byla převálcována kroužkující menšinou. Doporučuji k pozornosti zvláště konzervativně-pravicovým komentátorům, kteří se při oslavách domnělého odmítnutí Pirátů voliči PirSTAN nějakou matematikou ani nezdržovali.
Naopak úplně největším omylem šířícím se sítěmi je teze, že Piráti přišli o voliče, protože „vyměkli“, protože nebyli radikálněji vlevo, protože nebyli radikálněji ekologičtí. Zamysleme se: kdyby tomu tak bylo, kam by asi tak jejich voliči migrovali? K Zeleným s jedním procentem? K ČSSD se čtyřmi a půl procenty? Ke KSČM, která má historicky nejhorší výsledek? K Levici, která nemá vůbec nic? Je to argumentace na principu „přání otcem myšlenky“, ale proboha, neignorujme místní terén, s českými voliči a voličkami.
Největší promarněnou šancí Pirátů se Starosty naopak bylo, že nevsadili víc na pohraničí, na bývalé Sudety. Zapomenuté, s pustnoucím kulturákem, přežívajícím koloniálem, zrušeným zubařem a opuštěnou školou. Regionální Starostové i rebelští Piráti měli šanci v těchto končinách najít nečekané spojence.
Namísto vazeb na karlínské mediální domy a na progresivní média měli Piráti prostě řešit paní X z periférie, které přestal jezdit do vsi autobus a na sanitku při kolice čeká třicet minut. To mohly být jejich nové bašty, tam by brali voliče ANO, SPD, KSČM i ČSSD, tam mohli přivést k volbám nevoliče, tam by proti nim nemělo SPOLU — vnímané jako koalice pro bohaté, která by si navíc sama do těch končin netroufala ani jak se říká na koních a ve dvou — nejmenší šanci.
Vidím to jako hlavní předvolební spot, místo toho rapování Bartoše s Rakušanem, nebo co to bylo: jak jdou Piráti a Starostové vesnicemi a z domů vybíhají lidé, kteří se k nim přidávají, volají, zatínají pěsti, nejdřív pár lidí, potok celá řeka, společně táhnou na Prahu.
Vítězi voleb mohli být jen tehdy, pokud by tak jako v minulých volbách stáli na obou nohách: na vzdělanější a kulturně liberálnější vrstvě z měst a zároveň na protestním hlasu z regionů. Těch programových i marketingových možností však bylo mnohem více. Brandu PirSTAN by kromě „husitské“ rebelie z regionů slušelo i více důrazu na lidskost — ve školství, zdravotnictví, sociálních službách. Hlasitá obrana české krajiny (mizející ptáci, brouci, ale také půda, voda) proti velkému zemědělskému byznysu jako je Agrofert.
A opět, ani v lidskosti, ani v obraně krajiny by nemělo SPOLU, které jim přebralo nejvíce voličů, nejmenší šanci. A to ani nemluvím o tom, jak velký potenciál mělo pro všechny geografické i socioekonomické periferie české společnosti hlasitě zvedat téma obřího zdražování.
SPOLU vyhrálo volby, ale to jediné, v čem koalici Pirátů a Starostů v předvolební kampani trumfl, byl povedený branding. Podařilo se jim vybudovat uvěřitelnou, kompaktní, „feel good“ značku, která v trojlístku Fiala-Pekarová-Jurečka fungovala.
Všimli jste si té, v jednu chvíli i přiznané, parafráze na superhrdinské filmy? Chytrý starší profesor (dr. Who), krásná a mrštná hrdinka (Black Widow) a silný a akční hrdina (Hulk). Jinak stejně obsahově vyprázdněná kampaň, nikterak lepší kandidátky, stejně mizerný schopnost nastolovat agendu.
Také proto se nedivme, že se nekoná slavné vítězství: po všech selháních koaliční vlády, obětech na životech a skandálech Andreje Babiše jen plus pět procentních bodů k tomu, co měli strany SPOLU v předchozích parlamentních volbách.
Proti Pirátům se toho zkrátka sešlo strašně moc. Není ale důvod nad nimi lámat hůl. Cesta k cíli bývá v politice i životě málokdy přímočará, málokdy se obejde bez bolestivých nezdarů. Piráti stačili dojít tak daleko, že se už neztratí. Z každého neúspěchu se zatím vždy dokázali poučit. Věřím, že i teď z toho nakonec vyjdou silnější. Poctivé lidi si totiž česká politika zaslouží.
Problém Pirátů s tím, že byli málo radikální a málo levicoví, samozřejmě není v tom, že by snad bývali uspěli lépe,. kdyby se ze svých tradičních pozic posunuli více doleva. Ten problém je v tom, že Piráti tentokrát nedrželi kurs a ze svých tradičních pozic ustoupili hodně daleko doprava.
Piráti, když jsou v dobré kondici, nesvazují si ruce koalicí se STANem a už vůbec se nelísají k ODS jako jedinému možnému povolebnímu koaličnímu partnerovi, představují politický směr, který bych označil jako nelevici. Přichází po (staré) levici první poloviny, nebo spíše prvních dvou třetin dlouhého dvacátého století a nové levici osmašedesátého roku a zastupuje zájmy těch lidí, kteří zastávají názory a postoje, které politologové označují za levicové, ale zároveň se odmítají hlásit k levici, případně vůbec odmítají pravolevé dělení politické scény. Možná se o této nelevici psalo i v Deníku Referendum, najít umím text z A2larmu:
https://a2larm.cz/2020/09/sociologicky-vyzkum-co-chteji-a-co-si-mysli-cesi-tihnouci-k-levici/
Jako představitelé nelevice se Piráti samozřejmě nesmí posouvat doleva, ale opouštět levicové postoje je pro ně taky sebevražda. Problém toho, že nedrželi kurs a ustoupili doprava, byl v těchto volbách prostě v tom, že ztratili tvář, přestali být sami sebou, přestali se lišit nejprve od STANu a pak i od ODS, a tím zbavili voliče všech důvodů, proč chtěli volit právě je.
Jak Pirátům odešli voliči k ČSSD nebo Zeleným, případně i k levici, bych mohl dokládat na anekdotických příkladech ze své liberálně levicové bubliny. Některé odradilo hned spojení se STANem, zejména protože předvídali vykroužkování Pirátů, jiné si Piráti odehnali až vystupováním v kampani, úporným dokazováním, že opravdu nejsou levice. Šlo přitom i o lidi, kteří v některých minulých volbách kandidovali na pirátské kandidátce nebo se dokonce kdysi podíleli na zakládání strany. Přesto asi nejde o skupinu statisticky významnou, nás liberálních levičáků je prostě málo, a to, jak se Pirátům podařilo zklamat a odradit tyto lidi má význam převážně symbolický.
Opravdu významné počty voličů Pirátům odešly třemi směry: ke SPOLU, k ANO a domů. Ke SPOLu se vrázili bývalí voliči ODS a TOP 09, pro které Piráti se svou progresivní politikou založenou na datech představovali modernější, racionálnější, lepší pravici; když se Piráti vzdali všeho moderního a racionálního a přestali se lišit od ODS, ztratili tito voliči důvod opouštět svou tradiční volbu. K ANO se především vrátili jeho bývalí voliči, které uprostřed nejhorší epidemické vlny děsila Babišova neschopnost v čele státu, ale jakmile přestali lidé umírat jak mouchy, rychle na tu hrůzu zapomněli — v tom jim Piráti opět pomohli tím, jak vyměkli, jak se dokocne i v politice během epidemie dostali do vleku ODS, spolu s ní sestřelili nouzový stav, jako jeho náhradu prosadili Protipandemický zákon, na kterém není vůbec vidět, jaké že přinesl zlepšení, a ještě se místo boje proti epidemii zapojili do hrátek ODS s vyslovováním nedůvěry vládě. Domnívám se — byť je to čirá spekulace — že směrem k ANO opustili Piráty také voliči, kteří doufali, že sociálně citlivá pirátská politika založená na datech je ochrání před návratem nečasovských časů, ale programové ztotožnění Pirátů s ODS je přimělo přece jen hledat ochranu před ODS zase u oligarchy, který aspoň občas pustí chlup, když si nakupuje hlasy. Nu a domů odešli především mladí, pro které Piráti představovali moderní stranu, a když ta moderní strana splynula s konzervativci, došli k závěru, že tahle země prostě není pro mladé, jejich zájmy nezastupuje v politice nikdo a volit nemá smysl.
Konec konců, jak si Jan Krajhanzl představuje, že měli Piráti získávat hlasy na zanedbané periferii, zdevastované pravicovou politikou (občas naneštěstí i v podání levicových stran, jako je zkorumpovaná ústecká ČSSD), když nepovažuje za chybu, že vyměkli a ustoupili doprava?
Nejsem nijak blíže seznámen s ideovým programem strany Pirátů; ale můj dojem je, že jim v prvé řadě chybí ideová substance.
Oni do politiky přišli (či vtrhli) jako hnutí tak nějak moderní, tak nějak mladé, tak nějak progresivní, tak nějak digitální - ale to všechno jsou jenom nakonec zcela neurčitá, mlhavá vymezení.
Němečtí Zelení - kteří jsou jakožto levicově-liberální strana s českými Piráty dost příbuzní - mají takový ideový základ alespoň v ekologii. Nicméně - i u nich se v průběhu volebního boje ukázalo, že je to základna příliš úzká, nežli aby mohla o jejich kompetenci řídit stát přesvědčit více, nežli nějakých 15 procent voličů. Tedy prakticky to samé číslo, kterého dosáhli čeští Piráti.
Pro volební neúspěch Pirátů je samozřejmě v nejrůznějších analýzách možno nalézt celou řadu těch či oněch konkrétních důvodů a příčin; ale podle mého soudu za tím vším nakonec stojí právě tato programová nevyhraněnost, respektive přímo mlhavost.