Piráti stojí před rozhodnutím: půjdou do vlády, která bude evidentně hodně pravicová a konzervativní a kde budou zřejmě hrát páté housle, nebo se rozhodnou pro opozici, se kterou nepočítali? A když ano, jakou politickou roli v ní na sebe vezmou a jak ji se čtyřmi poslanci uhrají?

V kontextu Evropy jsou unikátem. Nikde jinde není Pirátská strana tak silná jako u nás. Je to dáno tím, že v českém kontextu trochu suplují, co jinde znamenají Zelení, kteří u nás naopak téměř zmizeli. Stranu mladé generace, která netkví svými kořeny v minulém století, ale žije dnešním a je spíš altruistická než sobecká.

Ostřelováni jako nikdo jiný

Ze všeho nejdřív je třeba říci, že Piráti dostali ta pouhá čtyři poslanecká křesla nikoli proto, že by nebyli v kampani aktivní nebo že by nebyli vidět a slyšet, nýbrž právě proto. Odvedli gigantickou práci, byli činorodí, po jistou dobu to vypadalo, že jsou hlavním soupeřem miliardáře Babiše a jeho impéria.

Rozjela se proti nim diskreditační kampaň, jakou lze srovnat snad jen s prezidentským soubojem Zeman-Schwarzenberg. Od toho, že Piráti chtějí vzít seniorům řidičáky po vylhanou hrozbu konfiskace domů. V čemž samozřejmě notně sekundovala SPD.

Nikdo nebyl tak silně a tak lživě ostřelován jako Piráti a jako jejich předseda Ivan Bartoš. V jejich zákrytu klidně prosperoval jejich koaliční partner STAN, prakticky nekritizovaný. Kromě výborného a lidsky působícího Víta Rakušana jsme od nich na celostátní úrovni téměř nikoho jiného neviděli, přesto slaví vítězství třiatřiceti poslanců.

Podobně byla za štítem Pirátů schovaná koalice Spolu, na niž se Babišova mediální mašinérie nijak zvlášť nezaměřovala. Dokonce sama jednu dobu střílela do Pirátů s tím, že to jsou prý jacísi „neomarxisté“ a levičáci. Teprve později se vzpamatovala při prozření, že s nimi bude s největší pravděpodobností nucena sestavit vládu a že hlavním protivníkem je A. Babiš, a nikoli I. Bartoš.

Nepříliš šťastným faktorem byla i média včetně těch mainstreamových, která donekonečna vypichovala každý drobný přešlap Pirátů, každý z jejich hlediska nepovedený spot či výrok. Nikdo nebyl takto „v dobrém“ permanentně v médiích i na sociálních sítích pod drobnohledem jako Piráti.

Stačí připomenout poslední velkou předvolební debatu v ČT, v níž moderátorka Witowská položila v první otázce na rozjezd A. Babišovi a pár dalším neutrální dotaz, proč chce být premiérem, aby vzápětí na Víta Rakušana vystřelila, že za jejich koalici má ambici být premiérem Ivan Bartoš a proč tu tedy není a jestli se bojí?

Jako by ta média v Pirátech zpočátku viděla slibnou naději, do níž si každý projektoval své, a později se cítila zhrzena tím, že Piráti nejsou přesně takoví, jaké by je chtěla mít. Kdekdo měl spoustu nápadů, co a jak by měli dělat lépe, což ovšem nemohlo než vést ke znejistění jejich pozice. Zřejmě část lidí, zpočátku ochotných dát Pirátům hlas, začala váhat a nacházet na nich vady. Více než na jakékoli jiné straně a na Ivanu Bartošovi víc než na kterémkoli politikovi opozice.

O koalici rozhodla většina

Jak se teď Piráti zachovají? Půjdou do vlády, či nikoli? Nejspíš ano. Narazí však na kvadraturu kruhu. Jelikož jsou demokratickou stranou (podle jejich způsobu fungování jedinou stranou přímé demokracie), rozhodne o tom ve chvíli, kdy bude na stole návrh vládní koaliční smlouvy, jejich fórum. Dnes to vypadá, že se tak stane do 8. listopadu.

Stejným způsobem si rozhodli, že půjdou do koalice se STAN. Pokud ten krok dnes část jejich členů kritizuje, neměli by zapomenout, že to nebylo rozhodnutí Ivana Bartoše, ale že pro tehdy hlasovalo 80 % jejich členů (za vysoké také 80% účasti).

Proč účast ve vládě

Otevřel jsem otázku vládní účasti Pirátů na Twitteru a většina reakcí byla pro. Mluví pro to několik argumentů: celou kampaň Piráti dělali s výhledem na vstup do vlády, Ivan Bartoš byl představován jako kandidát na premiéra, o několika jménech se mluvilo už jako o ministrech (například Olga Richterová na sociální věci). Mluví pro to i velká slušnost a elegance jejich partnera Víta Rakušana, který se ve vládních vyjednáváních stále drží parity obou stran.

Jen takto budou moci prosadit aspoň část svých priorit, které nikdo jiný ve vládě asi hájit nebude. A jen takto ukáží, zda zvládnou i ministerskou zodpovědnost, kterou dosud neměli. Vstoupí do klubu vládních stran.

Museli počítat s tím, že pokud bude Babiš poražen, budou se účastnit na vládě pěti stran, tedy že budou nuceni ke kompromisům vůči všem ostatním konzervativnějším formacím. Museli vědět, že se svou mladou a moderní, proevropskou, proklimatickou, promenšinovou a zároveň sociálně vnímavou agendou budou v té vládě často osamoceni. Takhle do toho šli a novum je dnes jen v tom, že jsou početně daleko slabší, než počítali. Tak slabí, že by se pravicová koalice bez nich obešla. Což ovšem vnáší do hry nový aspekt.

Jsou jediní, kdo plně podporoval manželství pro všechny i kdo rozuměl důležitosti Úmluvy o potírání násilí na ženách (tzv. istanbulské). Obě témata teď asi na čtyři roky zamrznou, kromě nich a části STAN je totiž nepodpoří asi nikdo.

Dalším argumentem vládního angažmá je, že jejich vládní angažmá veřejnost očekává. Což ovšem platí teď a za pár měsíců se na to třeba zapomene. Pro účast svědčí i to, že v koaliční smlouvě Piráti-STAN stojí, že obě strany půjdou společně, takže teď by byl přechod do opozice vůči dosavadnímu partnerovi nemorální.

Vzhledem k tomu, jak voliči rozdali karty, lze ale předpokládat, že by nebyl problém smlouvu změnit a že by STAN nemusel být proti. Pro tuto stranu by vůči Spolu mohlo být jednodušší, bude-li jednat samostatně, než když bude vázána solidaritou s Piráty, kteří budou mít určitě na mnoho věcí jiný pohled než zbývající čtyři formace. Jinak řečeno, že by mohli být pro Stan spíš přítěží.

Dalším argumentem, byť minoritním, je, že ti Piráti, kteří mají šanci na nějaké místo ve vládním aparátu, si ji jen tak nenechají vzít. Z minulého parlamentního období mají pár desítek osob, asistentů poslanců apod, pro něž budou chtít najít uplatnění.

Ve hře může být i klouzavý mandát poslanců, kteří půjdou do vlády.

A proč opozice

Jaké jsou argumenty pro odchod do opozice? Především ten, že pokud budou mít Piráti dvě či tři místa ve vládě, dostanou se do stejné situace jako byla ČSSD s Babišem. Nic samostatného neuhrají, pokud navrhnou něco úspěšného, přivlastní si to premiér Fiala a pravice. A pravicová většina je pravděpodobně ve svém objetí zadusí. Ztratí v ní svou specificitu, lidé je přestanou vnímat jako tu zvláštní novou sílu. A může to být po čtyřech letech jejich konec. Jak napsal jeden z jejich členů: „Plavba do vládních pozic by také mohla být plavbou poslední.“

V opozici by určitě jako strana posílili a vypilovali si, kde stojí. Ovšem čtyři roky bez vlivu na politiku státu.

Od vlády, která přijde, lze vzhledem k povaze vítězných stran i k situaci, v níž bude fungovat (rostoucí ceny a inflace, zadlužení…), čekat tvrdou politiku: škrty, omezování, zeštíhlování státní správy. A za tu Piráti, budou-li ministry, ponesou spoluzodpovědnost. Že by seděli ve vládě a zároveň tvrdili na veřejnosti, že jsou proti jejím krokům, by bylo naivní představou.

Kam si položí červenou čáru, za niž už nebudou ochotni jít a kdy třeba přejdou do opozice? Čára bude o to tenčí, že vládní koalice nebude vůbec potřebovat jejich hlasy na prosazení svých zákonů, majíc většinu i bez jejich čtyřech poslanců. Politicky nebudou vládě potřební.

Půjdou-li do opozice, čeká je tam ovšem vzhledem k těm pár mandátům podobný problém jako v eventuálním vládním táboru, jen v bleděmodrém. Hlavní opozicí bude ANO a SPD, strany, jež se jistě často dohodnou na společném postupu svých dvaadevadesáti hlasů. Co v tom moři uhrají čtyři hlasy pirátské? Pro opozici bude za nějakou dobu snadné kritizovat vládní opatření, že se zdražuje, že roste inflace.

A Piráti se k tomu připojí? Asi jim nezbyde nic jiného, tak jako se pod tlakem okolností chtě nechtě tehdy připojili k nápadu pravice na vyjádření nedůvěry Babišově vládě, ač nemělo nejmenší šanci na prosazení. Jak si udrží se čtyřmi poslanci nějakou svoji viditelnost a identitu?

ČSSD stáhla pod vodu veškerou ideu levice

Velkým problémem bude i to, že z českého politického spektra dnes zmizela klasická levice. ČSSD si za to samozřejmě může sama, stala se stranou establishmentu a lidí na ministerských křeslech či v dozorčích radách a stále víc se svojí rétorikou i chováním přibližovala Babišově straně. Jenže pod vodu s sebou se svými neduhy stáhla i veškerou ideu levice, za což nese nesmírnou zodpovědnost. Bojovnost Jany Maláčové na poslední chvíli to už nezachránila. Buď se ta stoletá strana dokáže zbavit kariéristů a obrodit se, nebo na jejích troskách vznikne něco nového. A možná právě kolem Pirátů.

Demokracie nemůže bez rozumné a konstruktivní levice dlouho existovat, trvalé vychýlení by přineslo jen nárůst extrémů. Kdo bude politicky profitovat z nespokojenosti a sociálních otřesů? Nebude-li to artikulovat zodpovědná strana, poroste podpora SPD, Babišova ANO, eventuálně dalších populistů, kteří většinou snadno hnědnou. Mohli by tou stranou být malí Piráti?

Nezapomeňme, že strany dvou koalic včetně Pirátů volilo 2 333 600 občanů, ale populisticko-protestní strany ANO a SPD plus ty antisystémové, které neprošly do parlamentu (KSČM, Přísaha, Trikolóra TSS, Volný blok) měly dohromady 2 637 400 hlasů. Nebo ještě jinak, strany, které se do parlamentu nedostaly, volilo milión osob. Většina voličů, a už vůbec ne národa, tu pravici, jež bude sestavovat vládu, nevolila.

To by měl mít Petr Fiala na paměti a netlačit příliš na ideologickou pilu, jinak zemi neukormidluje. Piráti mimo vládu by byli patrně jedinou konstruktivní a slušnou opozicí.

Skylla a Charybda

Soudím, že Piráti budou tlakem okolností nuceni zabývat se stále víc sociálními tématy a politicky je artikulovat a bránit. Ve vládě to budou moci trochu dělat, budou mít možná i výsledky, ale nikdo si toho nejspíš nevšimne. Ledaže by to I. Bartoš uměl veřejnosti prodat. Pomůžou zemi, ale jako strana nejspíš utrpí. V opozici to budou moci formulovat snáze a naplno, ovšem nejspíš bez hmatatelného výsledku. A museli by také nějak vycházet s novou opozicí, tedy s ANO a SPD. Nic příjemného ani snadného.

Pro Piráty tak dnes neexistuje žádné jednoznačně dobré řešení. Každá z hypotéz má svá pro a proti, obojí s sebou nesou velká rizika. Každá může vést k rozkladu strany, nebo ji naopak posílit. Nechtěl bych být v Bartošově kůži. Otazníky, kam se podívá. Skylla a Charybda.