Piráti na vážkách — jít do vlády, či nejít, být, či nebýt?
Petr JanyškaPovolební situace je pro Piráty hrozivá. S počtem čtyř mandátů to bude mít těžké v koalici i v opozici. Jejich přítomnost v jinak konzervativní Sněmovně bude navíc zcela zásadní, a tedy exponovaná. Stanou se totiž nadějí pro českou levici.
Piráti stojí před rozhodnutím: půjdou do vlády, která bude evidentně hodně pravicová a konzervativní a kde budou zřejmě hrát páté housle, nebo se rozhodnou pro opozici, se kterou nepočítali? A když ano, jakou politickou roli v ní na sebe vezmou a jak ji se čtyřmi poslanci uhrají?
V kontextu Evropy jsou unikátem. Nikde jinde není Pirátská strana tak silná jako u nás. Je to dáno tím, že v českém kontextu trochu suplují, co jinde znamenají Zelení, kteří u nás naopak téměř zmizeli. Stranu mladé generace, která netkví svými kořeny v minulém století, ale žije dnešním a je spíš altruistická než sobecká.
Ostřelováni jako nikdo jiný
Ze všeho nejdřív je třeba říci, že Piráti dostali ta pouhá čtyři poslanecká křesla nikoli proto, že by nebyli v kampani aktivní nebo že by nebyli vidět a slyšet, nýbrž právě proto. Odvedli gigantickou práci, byli činorodí, po jistou dobu to vypadalo, že jsou hlavním soupeřem miliardáře Babiše a jeho impéria.
Rozjela se proti nim diskreditační kampaň, jakou lze srovnat snad jen s prezidentským soubojem Zeman-Schwarzenberg. Od toho, že Piráti chtějí vzít seniorům řidičáky po vylhanou hrozbu konfiskace domů. V čemž samozřejmě notně sekundovala SPD.
Nikdo nebyl tak silně a tak lživě ostřelován jako Piráti a jako jejich předseda Ivan Bartoš. V jejich zákrytu klidně prosperoval jejich koaliční partner STAN, prakticky nekritizovaný. Kromě výborného a lidsky působícího Víta Rakušana jsme od nich na celostátní úrovni téměř nikoho jiného neviděli, přesto slaví vítězství třiatřiceti poslanců.
Podobně byla za štítem Pirátů schovaná koalice Spolu, na niž se Babišova mediální mašinérie nijak zvlášť nezaměřovala. Dokonce sama jednu dobu střílela do Pirátů s tím, že to jsou prý jacísi „neomarxisté“ a levičáci. Teprve později se vzpamatovala při prozření, že s nimi bude s největší pravděpodobností nucena sestavit vládu a že hlavním protivníkem je A. Babiš, a nikoli I. Bartoš.
Nepříliš šťastným faktorem byla i média včetně těch mainstreamových, která donekonečna vypichovala každý drobný přešlap Pirátů, každý z jejich hlediska nepovedený spot či výrok. Nikdo nebyl takto „v dobrém“ permanentně v médiích i na sociálních sítích pod drobnohledem jako Piráti.
Stačí připomenout poslední velkou předvolební debatu v ČT, v níž moderátorka Witowská položila v první otázce na rozjezd A. Babišovi a pár dalším neutrální dotaz, proč chce být premiérem, aby vzápětí na Víta Rakušana vystřelila, že za jejich koalici má ambici být premiérem Ivan Bartoš a proč tu tedy není a jestli se bojí?
Jako by ta média v Pirátech zpočátku viděla slibnou naději, do níž si každý projektoval své, a později se cítila zhrzena tím, že Piráti nejsou přesně takoví, jaké by je chtěla mít. Kdekdo měl spoustu nápadů, co a jak by měli dělat lépe, což ovšem nemohlo než vést ke znejistění jejich pozice. Zřejmě část lidí, zpočátku ochotných dát Pirátům hlas, začala váhat a nacházet na nich vady. Více než na jakékoli jiné straně a na Ivanu Bartošovi víc než na kterémkoli politikovi opozice.