Česká pirátská strana se nachází možná v nejvíce riskantní situaci od okamžiku, kdy se etablovala na české politické scéně. To se stalo nejprve v podobě vítězství společného kandidáta se Stranou zelených a KDU-ČSL Libora Michálka v senátních volbách v roce 2012, a zejména pak v podobě prvních politických úspěchů v komunálních volbách, včetně získání postu starosty v Mariánských Lázních.

Není totiž jasné, jak si její členové a voliči vyhodnotí případný vstup do vlády pěti stran, které tvoří koalice Spolu a PirStan. Vstup do vlády musí schválit pirátské fórum, přičemž rizika s sebou ponese jak schválení vstupu do vlády, tak jeho odmítnutí.

Vedení strany v čele s Ivanem Bartošem se snaží vyjednat v nové vládní koalici pro Piráty důstojnou pozici, a až na menší zádrhele se ostatní strany k Pirátům chovají slušně — navzdory tomu, že kvůli kroužkování skončili jen se čtyřmi poslanci, zatímco STAN jich získal 33. K politickému klidu přispívá i skutečnost, že se vedení Pirátů rozhodlo brát eliminaci pirátských kandidátů na volitelných místech společných kandidátek s hnutím STAN jako nekoordinované spontánní jednání voličů STAN, nikoliv jako organizovaný podraz.

Zdá se, že Piráti, pokud do vlády vstoupí, budou schopní získat tři, možná dokonce čtyři ministerská portfolia, což by nepochybně naznačovalo, že je ostatní strany rodící se vládní koalice berou vážně. Zejména představitelé hnutí STAN, až na výjimky, respektují skutečnost, že navzdory konečnému rozdělení poslaneckých křesel v rámci koalice, Piráti dlouho koalici táhli, byli její hlavní silou.

Představitelé STAN zdůrazňují, že zisk téměř šestnácti procent voličské podpory pro koalici PirStan je společným výsledkem. A uznávají, že k němu oba subjekty rozhodně přispěly rovnoměrněji, než co by naznačovalo konečně rozdělení poslaneckých mandátů.

Piráti tedy mohou případné odmítnutí účasti ve vládě jen těžko zdůvodňovat tím, že se s nimi při jednáních o programu a rozdělení vládních křesel v rámci rodící se vládní koalice zacházelo špatně. Slušné zacházení ostatních stran rodící se vládní koalice s Piráty navíc podtrhuje skutečnost, že by ostatní strany i bez Pirátů měly ve Sněmovně většinu.

Odstrašující příklad Zelených

Přesto se nad Piráty vznáší hrozba, že by mohli skončit jako Strana zelených poté, co vstoupila do vládní koalice s Občanskými demokraty a lidovci v lednu 2007 — koaliční smlouva byla podepsána na konci prosince 2006. I tehdy ODS pod vedením Mirka Topolánka a lidovci ukázali nemalou velkorysost, když Zeleným, kteří získali jen šest poslaneckých mandátů, nabídli čtyři vládní posty.