Jak si z pozice experta na extremismus a krajní pravici vysvětlujete propad dvou xenofobních, pravicově populistických stran — Volného bloku (1,33 %) a Trikolóry (2,76 %)?

Propad obou stran mě nepřekvapil, i když u Volného bloku jsem očekával, že dosáhnou na jeden a půl procenta hlasů, a tedy i státní příspěvek, což se nakonec nestalo. U Trikolóry se už od jejího vzniku uvažovalo o zisku tří až tří a půl procenta, ale ještě v době, kdy stranu vedl Václav Klaus mladší. Bez něj je podpora voličů nepřekvapivě o něco nižší. Lidé, kteří chtějí volit populistickou pravici, volí primárně Okamuru. Je pro ně přitažlivější. Zbylé strany jsou jen odštěpky, které sice rezonují v médiích, ale voličům v zásadě neumí nabídnout nic navíc.

Proč právě Okamura na populistické pravici dominuje? Hnutí SPD má sice oproti posledním volbám míň procent i mandátů, ne však o mnoho. Zvlášť když vezmeme v potaz počet stran kandidujících s podobným programem…

Okamura v zásadě těží ze stejné strategie jako Andrej Babiš — z pozice úspěšného podnikatele. Současně se mu daří vystupovat coby silnému a srozumitelnému lídrovi, lidé hodnotili pozitivně i jeho výkony v předvolebních debatách. Ty ovšem nejsou to nejpodstatnější. Okamura je velmi dobrý politický marketér, který dovede bravurně cílit na deset až patnáct procent hlasů. Nehraje si na žádnou „catch-all“ stranu s vyššími ambicemi. Chce oslovit tu část lidí, která slyší na čtyři pět naprosto jednoduchých hesel.

Co považujete za hlavní východiska voleb? Jsou výsledky populistické pravice varovným signálem pro českou společnost nebo spíš důkazem strnulé podpory bez dalšího potenciálu?

Nejsem si jistý, jestli letošní volby tuto otázku zodpověděly. Ukázaly nám však hned několik jiných věcí — především velkou roztříštěnost české společnosti.

Máme v podstatě jednu velkou stranu, která má sedmadvacet procent, dále několik dalších desetiprocentních a pak spoustu malých pětiprocentních stran. Nezapomínejme na celkový obraz: strany, které vykazují nedemokratické rysy či mají autoritářské nebo populistické prvky, získaly dohromady přes padesát procent hlasů. Většina voličů hlasovala pro populismus — různého druhu a různých odstínů.

Dalším východiskem je fakt, že sociální sítě a média nereflektují realitu České republiky. Ve skutečnosti totiž odrážejí jen velmi specifický pohled jednoho výseku společnosti. Víme sice, že takový Twitter „nereprezentuje skutečný svět,“ ale úplně si to nepřipouštíme.

Jestli by tedy mělo z letošních voleb plynout nějaké důležité poznání, je následující: stále netušíme, proč lidi volí Babiše. A těch, kteří nechtějí volit „demokratické strany“, je víc než těch, kteří je volí.

Je vůbec možné takové rozdělení společnosti překonat?

V první řadě potřebujeme voliče „nedemokratických stran“ lépe pochopit a zjistit, proč tak volí. To se dnes neděje. Nevystačíme si s tím nejjednodušším vysvětlením, které se často objevuje: „lidi co volí ANO, Volného, komunisty apod. jsou hlupáci“. Někteří nepochybně ano, ale jistě netvoří pětapadesát procent české společnosti.