↗

Působí to jako plán. Jen stav absolutně rozdělené společnosti umožňuje pátému nejbohatšímu Čechovi, aby mohl současně vykořisťovat bezbranné nekvalifikované pracující a zotročované gastarbeitery ve svých továrnách, všem ostatním plošně prodávat to, co tam vyrobí… a pak od nich ještě shrábnout voličské hlasy. Foto Pavel Hofman, Forum 24

Kampaňový „obytňák“ Andreje Babiše naráží na českých náměstích na stále důraznější odpor místních. Na posledním setkání v Táboře zvýšil agresivitu svého vystoupení i sám Babiš, který se nezdráhal označit demonstranty s píšťalkami za „fašisty a neonacisty“.

Když někdo, kdo je sám obviňován z fašistických tendencí či rétoriky, použije stejné označení na svoje kritiky, činí tak s určitou vypočítavostí. Používá stejnou taktiku, která se osvědčila Donaldu Trumpovi, jenž ode dne kdy Washington Post zveřejnil analýzu, podle níž jsou více než tři čtvrtiny jeho výroků nepravdivé, začal obviňovat z „fake news“ liberální média a vůbec veškeré své kritiky.

Jde o taktiku, která má konflikt znepřehlednit pro lidi, kteří politiku „moc nesledují“ a obecně se v politických a kulturních sporech vědomě neřadí k žádné z etablovaných skupin. Původní zpravidla legitimní kritika, která varuje před zjevnými tendencemi vyhrocovat a degradovat politickou kulturu, se v éře absence jednotného zaštiťujícího diskurzu stane pro „zpovzdálí přihlížející“ většinu sporem „slovo proti slovu“.