A teď tu o hodném Babišovi
Daniela OstráUž nyní je jasné, jakým způsobem se chystá Andrej Babiš vést svou kampaň. Jako chameleon věří, že se mu podaří prezentovat se jako „hodný tatíček“. Těžko si představit projev většího pohrdání lidmi, kteří mu na to mohou skočit.
Prezidentská kampaň lídra ANO je sice teprve ve svých počátcích, ale po představení ústředních sloganů a vizuálů jsou zřejmé její základní obrysy. A ty naznačují, že se marketingový tým pokusí kandidáta Babiše vykreslit tak, jak jsme ho doposud neměli čest poznat.
Politický predátor a nemilosrdný obchodník má být minulostí. Andrej Babiš 2.0 má připomínat pečujícího a dobrého krále Miroslava.
Mnozí si oprávněně budou klást otázku, zdali lze tak silně polarizující osobnost přerámovat v rámci několikaměsíční kampaně. Zvláště, pokud máme s roky budovanou „značkou Babiš“ spojené jasné asociace a emoce — negativní či pozitivní.
Není představa markeťáků ANO o instantním „hodném Babišovi“ až příliš troufalá a riskantní? Možná nikoliv. Andrej Babiš a jeho tým v minulosti prokázali obdivuhodnou schopnost rychlých změn v sebeprezentaci.
Když v roce 2013 Andrej Babiš vstupoval na českou politickou scénu, hlásal do všech světových stran, že není politikem. O pár let později, po zkušenosti s angažmá v Sobotkově vládě, se stále vyhraňoval vůči politikům, leč s důležitým dovětkem „tradičním“. Lídr ANO a následně ministr financí Babiš se tehdy prezentoval jako „rebel“ nabourávající systém údajné všudypřítomné korupce a neefektivnosti vládnoucích elit.
Jenže proti establishmentu nelze věrohodně bojovat donekonečna, pokud navíc stanete v jeho čele. Premiér Babiš už byl méně rebelem a více vládcem, který usiluje o udržení moci, což často doprovázela obsese vše kontrolovat. Ostatně jeho posedlost „mikro-managementem“ v době pandemie covidu je pověstná. Důsledky z ní plynoucích selhání pociťujeme jako společnost ještě dnes. A přesto si v prezidentské kampani bezostyšně dovolí vyzdvihovat své údajné schopnosti krizového manažera.
Paradoxů nalezneme více. Dnes se Babiš na svých billboardech hrdě hlásí k tomu, že je „zkušeným politikem“. Vskutku při pohledu na zástup prezidentských kandidátů se ex-premiér jeví jako ten, kdo v politice už leccos zažil. Co dřív predátorsky Babiš u ostatních napadal, dnes prezentuje jako kvalitu hodnou potlesku.
A tím ještě nekončíme. Z billboardů, které pomalu ale jistě zaplavují české země, nám oligarcha ve skromném roláku a saku slibuje, že neuhne mocným. Zřejmě ví, o čem mluví. V době jeho premiérování před jeho podniky uhýbaly české úřady poměrně často.
Proč se stal Babiš úspěšným politickým chameleonem má několik příčin. Jednou z nich, zřejmě tou nejzásadnější, je absence jasných hodnot a postojů — klidně tomu říkejme „ideologie“. Místo nabídky ucelené představy o tom, kam by naše společnost měla směřovat, nám Babiš předhazuje nákupní seznamy slibů, které prošly pečlivým testováním u cílových skupin.
Prázdnotu, kterou nám nabízí, prodává jako efektivitu a manažerské schopnosti. A když to nestačí, je vždy připraven vytasit se s národoveckou kartou. Ostatně očekávejme ji i v prezidentské kampani. Zvláště v televizních debatách budeme mít dost možná příležitost zahlédnout opravdového Babiše.
Ne k TGM laděného seniora dobráka, kterého vídáme na vizuálech. Ale po moci a kontrole bažícího miliardáře, který nemá respekt k nikomu. Především ne k lidem, kteří v něj vkládají poslední zbytky důvěry v politiku.
tak pokud opravdu ještě dnes existují tací, "kteří v něj vkládají poslední zbytky důvěry v politiku", tak ti si opravdu žádný respekt nezaslouží.
A Babiš to ví samozřejmě nejlíp.