Prezidentská tajenka má tři hlavní části. Ta první — tedy seznam hlavních favoritů — byla víceméně vyřešena oznámením Andreje Babiše, že bude na post prezidenta kandidovat. Definitivní podobu pole uchazečů se dozvíme 8. listopadu, kdy bude známo, komu se podařilo splnit zákonem předepsané podmínky pro kandidaturu.

Druhou částí je souboj hlavních favoritů před prvním kolem prezidentské volby. Třetí pak druhé kolo prezidentské volby.

Pokud jde o první část tajenky, rozhodnutí Andreje Babiše, že bude kandidovat na post prezidenta, redukuje paletu možných příštích prezidentů na tři hlavní postavy: kromě něj se jedná o Petra Pavla a Danuši Nerudovou. Nový prezident vzejde skoro jistě z jejich vzájemného klání, protože ostatní kandidáti v průzkumech výrazně ztrácejí. Babišova kandidatura navíc fakticky eliminuje odborového předáka Josefa Středulu, neboť oba míří na stejný voličský segment.

Není samozřejmě možné zcela vyloučit, že televizní debaty, stejně jako v minulosti, posunou mezi favority i některého z kandidátů, jehož šance se nyní jeví jako malé. Ale není to — snad jen s výjimkou senátora Pavla Fischera — velmi pravděpodobné.

Rozhodující faktory

V dalších dvou měsících po oficiálním potvrzení kandidátů pak budeme svědky souboje, který přinese rozřešení druhé části prezidentské tajenky. Výsledek bude přitom ovlivněn několika faktory.

Jedním bude volební kampaň, v níž bude hodně záležet na tom, jaké finanční zázemí — ať už v podobě vlastních zdrojů nebo sponzorů — jednotliví kandidáti budou mít. Netřeba zdůrazňovat, že v nejvýhodnější pozici zde bude ze všech možných kandidátů Babiš, který je nejen zdaleka nejbohatším účastníkem prezidentského klání, ale má za sebou též organizační mašinérii v podobě celostátně rozprostřeného a v řadě míst vládnoucího hnutí ANO.

Dalším důležitým faktorem budou televizní debaty, v nichž naopak právě Andrej Babiš může hodně tratit. Naopak jeden či dva z kandidátů, jimž průzkumy preferencí zatím nedávají velkou šanci, se mohou ještě vedoucí trojici přiblížit. Největší šance mají v tomto směru, zdá se, Pavel Fischer, Marek Hilšer a Josef Středula.

Hodně přitom bude záležet na tom, co se stane ústředním tématem debat. Pokud to bude bezpečnostní situace a zahraniční politika, mohou mezi prozatím zaostávajícími kandidáty bodovat Fischer a Hilšer. Pokud bude debatám naopak bude debatám dominovat ekonomická situace a energetická krize, může ještě zabodovat Středula.

Témata, která budou dominovat televizním debatám, poznamenají ale i šance tří současných favoritů. Babiš se nepochybně bude snažit zdůrazňovat ekonomická a sociální témata, přičemž se, jak už avizoval, bude vymezovat proti vládě. Ekonomika je ovšem také silná parketa Nerudové, která navíc může otupit ostří Babišových útoků i tím, že není oficiální kandidátkou vládní koalice.

Stejně jako Petra Pavla a Pavla Fischera ji sice vládní koalice podpořila, ale stalo se tak jen v obecné rovině. To bude Andreji Babišovi jeho útoky na ostatní kandidáty prvoplánovou kritikou vlády ztěžovat, protože ani Pavlovi ani Nerudové nic nebrání v tom, aby se od některých nepopulárních kroků Fialova kabinetu v ekonomické oblasti distancovali. Přitom zároveň mohou zdůrazňovat svoji podporu pro vládu v bezpečnostních otázkách a pomoci Ukrajině proti ruské invazi.

Politická estetika

Důležitou dimenzí televizních debat bude také schopnost jednotlivých kandidátů debatovat a srozumitelně se vyjadřovat, jakož i cosi jako prezidentská estetika. Česká veřejnost si s prezidentským úřadem spojuje určitou míru důstojnosti a uměřenosti, přičemž poptávka po obou kvalitách může být tentokrát větší, protože prezident Zeman je při svém výkonem funkce značně postrádal.

Babiš zde bude v nevýhodné pozici, protože snadno podléhá emocím, jeho politický styl je založen na agresivním, často neurvalém chování. Tím by sice mohl oslovit tu část veřejnosti, která je nespokojená s výkonem vlády nebo poměry u nás obecně, jenže z této části elektorátu mnoho lidí nechodí k volbám. Je přitom velmi nepravděpodobné, že Babiš v debatách udrží nervy na uzdě.

Což mu může způsobit další problémy, protože, jak známo, ve stavech emocionálního rozrušení, přechází expremiér do „husákovštiny“ — tedy jakési svérázné směsi češtiny a slovenštiny. Vzhledem k tomu, že nemalá část veřejnosti si spojuje výkon prezidentské funkce s jinou symbolikou než výkon funkce premiérské, může Babiše takto zviditelněný nedostatek „češství“ poškodit.

Jak Nerudová, tak Pavel jsou poměrně dobří diskutéři, o čemž se mohl přesvědčit každý, kdo navštívil jednu z jejich veřejných debat. Jejich možnou slabinou může být to, co v minulé prezidentské volbě nakonec poškodilo Jiřího Drahoše — tedy malá znalost reálné politiky, a s tím spojená snaha držet se obecných frází. Výhodu budou mít v tomto směru proti oběma asi Fischer a Hilšer, z nichž se od poslední prezidentské volby stali ostřílení politici.

Minulost a budoucnost

Budeme-li předpokládat, že hlavní střet se odehraje mezi Andrejem Babišem, Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, bude hrát důležitou roli také to, do jaké míry se podaří Babišovi a Pavlovi vyhnout debatám o jejich minulosti. Oba dva v ní mají z doby před rokem 1989 podobné šrámy — oba byli v KSČ, oba začali dělat kariéru v oblastech důležitých pro komunistický režim. Babiš v zahraničním obchodu, Pavel v armádě.

Pokud skutečnost, že si s bývalým režimem zadali oba dva, povede k tomu, že se vzájemné očerňování v tomto směru bude jevit jako zbytečné, může to oběma jen pomoct. Nerudová, nebo třeba i Fischer a Hilšer, sice jistě nenechají minulost obou favoritů spadnout pod stůl, ale pokud se Babiš a Pavel nepustí do poněkud absurdního vzájemného obviňování, kdo byl před rokem 1989 horší, mohou z této pasti bez velkých ztrát uniknout.

Pokud do ní naopak spadnou, bude to voda na mlýn zejména Danuše Nerudové. Bude se moci v takovém případě prezentovat, už kvůli svému nižšímu věku, jako kandidátka budoucnosti. Do kontrastu s „profláknutou“ minulostí obou postarších mužů může stavět i to, že je žena a produkt nových poměrů.

Minulost, která bude hrát roli, se ovšem nedá omezit jen na dobu před rokem 1989. Je zde i minulost polistopadová. A ta bude pro změnu zvýhodňovat zejména Petra Pavla.

Andrej Babiš se sice stal v minulých třech desetiletích jedním z nejbohatších Čechů, a v politice vystoupal až do pozice premiéra, ale tato tři desetiletí jsou protkána skandály a nezodpovězenými otázkami. Babiš tak bude mít silnou motivaci odvádět debatu nejen od své minulosti před rokem 1989, ale i od problematických aspektů své minulosti po roce 1989.

Debata o polistopadové minulosti je naopak v zájmu Petra Pavla. Jeho výkony při službě demokratickému režimu a bezpečnosti země jsou úctyhodné, přičemž nelze v tomto období najít nic, co by ho mohlo poškozovat. Životopis Danuše Nerudové je v tomto ohledu méně impozantní, a i proto se nejspíš bude snažit prezentovat zejména jako naděje pro budoucnost, jejíž nejlepší výkony mohou přijít teprve v prezidentské funkci.

Druhé kolo

Kdo bude v druhém kole prezidentské volby, jež přinese definitivní rozluštění prezidentské tajenky, ovlivní několik faktorů. Tři již byly zmíněny: efektivnost kampaně, televizní debaty a schopnost favoritů zaostřit je na témata, která je zvýhodňují, a naopak odvést pozornost od vlastních slabin.

Jistou roli v tom, kdo postoupí do druhého kola, sehraje i to, zda se bude demokratický tábor schopný sjednotit, anebo zda, stejně jako v minulosti, se bude utápět ve vzájemných soubojích. Silně polarizující Babiš přitom může v prezidentské volbě zvítězit pouze za předpokladu, že se mu podaří rozdělit společenskou většinu, která ho na Hradě nechce.

Šance, že by toho dosáhl přesvědčením kritického segmentu z té části veřejnosti, která je zatím proti němu, například nabídkou správného programu či příslibem, že bude na Hradě fungovat jako jakýsi „nový Babiš“, sjednotitel, je velmi malá. Už kvůli skandálům a trestnímu řízení, jež si s sebou do prezidentské kampaně vleče.

Bude tedy všemi dostupnými prostředky přiživovat především bratrovražedný boj v „demokratickém“ táboře. A k tomu se bude pokoušet částečně využít i morální rozhořčení jeho části nad Pavlovou minulostí před rokem 1989.

Musí ovšem být opatrný, protože ti, kdo kvůli rozhořčení nad Pavlovou minulostí nebudou chtít volit jej, nejspíš přejdou k jinému „demokratickému“ kandidátovi — zejména nejspíše k Danuši Nerudové. A ta by pro Andreje Babiše mohla v druhém kole být nepříjemnějším protikandidátem než Petr Pavel, protože by se za ní celý demokratický tábor sjednocoval ještě snadněji.

Předchozí prezidentská klání konaná přímou volbou vyhrál Miloš Zeman i kvůli řevnivosti tábora, jenž ho v prezidentské funkci nechtěl. Tentokrát bude sice motivace volit proti Babišovi mnohem silnější, než tomu bylo přinejmenším v první prezidentské volbě v případě Zemana, ale i tak bude důležité, zda se demokratický tábor nakonec sjednotí.

Zuzana Čaputová je na Slovensku prezidentkou částečně i proto, že do té doby silný Robert Mistrík, který oslovoval podobný segment společnosti jako ona, se kandidatury vzdal v její prospěch. Zda to budou někteří současní kandidáti schopni učinit ve prospěch Petra Pavla nebo Danuše Nerudové, může rozhodnout o tom, zda se Andrej Babiš vůbec dostane do druhého kola.

Jisté je, že kdyby se nakonec česká společnost mohla v druhém kole rozhodovat mezi dvěma demokratickými kandidáty, byl by to další významný krok ke kultivaci politických poměrů u nás. Polarizace, která by nastala, kdyby byl v druhém kole Babiš proti jednomu z demokratických kandidátů, by poznamenala českou společnost na roky dopředu, a to do jisté míry i tehdy, pokud by prohrál.

Nemluvě o tom, že pokud by Andrej Babiš prohrál jen těsně, mohl by se bez větší politické újmy vrátit do role lídra současné opozice.