Proč Petr Pavel zřejmě zvítězí v prezidentském klání
Jiří PeheBabišova cesta k úspěchu může vést takřka jen dalším stupňováním vyhrocené kampaně. Tímto stylem však účinně mobilizuje i potenciální voliče svého protivníka. A těch je jednoznačně většina. Babiš se zkrátka ocitl mezi dvěma ohni.
Petr Pavel má ve druhém kole prezidentské volby šanci uspět větší než Andrej Babiš. Důvodů je několik, včetně skutečnosti, že Babiš zvolil velmi agresivní přístup, který může nemálo voličů mobilizovat spíše proti němu samému.
Jinými slovy: Pavel i Babiš mají svoje vlastní voliče, kteří jim v prvním kole dali a i v druhém kole dají hlasy kvůli tomu, že se s nimi identifikují v pozitivním smyslu: souzní s jejich programem i politickým stylem a oceňují jejich výkony v minulosti. Babiš je ovšem silně polarizující politická postava, takže nemálo voličů bude v druhém kole zároveň volit nikoliv primárně pro Pavla, ale proti Babišovi.
Voličů s touto motivací byl asi nemalý počet už v prvním kole, čímž se dá vysvětlit, proč Danuše Nerudová získala nakonec mnohem méně hlasů, než předpovídaly průzkumy. Spousta voličů, kteří původně chtěli volit pro ni, se nakonec přiklonilo k Pavlovi proto, že měl v jejich očích lepší šanci porazit Babiše. Volili tedy už v prvním kole spíše proti Babišovi než pro Pavla.
Nevíme zatím, kolik z celkového počtu 1,2 miliónu voličů, kteří v prvním kole dali své hlasy Nerudové, Pavlu Fischerovi a Marku Hilšerovi, pro ně volilo, protože se s nimi identifikovali v pozitivním smyslu, a kolik je volilo předně proto, že si nepřáli za prezidenta Babiše nebo Pavla — kupříkladu kvůli jejich problematické minulosti.
Tito voliči si ale ve druhém kole budou muset ujasnit, zda mají zůstat doma, protože nadále nechtějí za prezidenta ani Babiše ani Pavla, nebo zda jít volit opět z pozice „proti“ — tentokrát ovšem proti jednomu ze dvou kandidátů, které odmítli v prvním kole. A právě v tomto bodě je Babiš ve výrazně horší pozici než Pavel.
Jinými slovy, dá se předpokládat, že nemálo voličů, kteří hlasovali v prvním kole pro Nerudovou, Fischera nebo Hilšera, se bude chtít účastnit druhého kola, aby hlasovali proti Babišovi. V celkovém součtu bude samozřejmě nakonec jedno, jaké byly motivace voličů k volbě Pavla, dá se však oprávněně předpokládat, že faktor volby „proti Babišovi“ bude hrát klíčovou roli.
Vysvětlení, že P. Pavel získává masy voličů především proto že "není Babiš", se nezdá postihovat celou šíři jeho momentální popularity. Neboť jak se zdá, P. Pavel, ačkoli nevlastní žádné obzvláštní charisma, a svým vystupováním působí spíše studeně a poněkud strnule, si nakonec přece jenom dokázal získat masy.
Vysvětlení tohoto fenoménu by mohlo být, že P. Pavel proti Babišovi účinně používá jeho (Babišovu) vlastní dřívější taktiku, respektive "imidž". Jestliže totiž Babiš původně nastoupil na politickou scénu jako někdo, kdo nechce dělat žádné politikaření, nýbrž jenom věcně a kompetentně spravovat stát (a toto mu také bylo nemalou částí voličstva kvitováno), pak dnes už je Babišovi jeho údajnou nepolitičnost sotva možno uvěřit.
Zdá se, že přinejmenším v současné době je česká veřejnost přikloněna k "nepolitické politice", tedy sice k silným, výrazným lídrům, kteří ale nejsou příliš uchyceni v klasických partajních tahanicích. Už P. Fiala v posledních volbách nakonec zřejmě profitoval ze své určité akademické strnulosti; a zdá se že nyní situace dosti podobně opakuje u exgenerála Pavla, s jeho stále ještě vojáckým vystupováním. Zkrátka, Češi tradičně nemají rádi politiku a politiky, a upřednostňují ty kandidáty kteří dokáží působit nadstranicky, ideologicky nepodjatě.
Ale je to smutná zpráva o stavu české stranické politiky. Vemte si demokraticky zvolené středoevropské prezidenty od druhé světové války dodneška. Najdete představitele politických stran nebo významných politických sil, bývalé ministry zahraničí, ministerské předsedy či místopředsedy, předsedy parlamentu, případně starosty hlavních měst. Politické změny v roce 1989 sice přinesly do nejvyšších úřadů pár výjimek typu Václava Havla, Lecha Wałęsy či Joachima Gaucka, ale při vší úctě ke kandidátu Pavlovi zde šlo opravdu o výjimky.
Měnit strany za nové či nová hnutí není řešením. Dojde k dalšímu "propalování elit", jak se ukazuje hlavně u nás a ještě výrazněji na Slovensku. Až bude normální běžná účast na životě normálních politických sil s normálními lidmi, může být politika pomalu oživována. Prezidentská volba nešťastně změněna na přímou prozatím zůstává jen symptomem chronické nemoci české politiky.