Proč Petr Pavel zřejmě zvítězí v prezidentském klání

Jiří Pehe

Babišova cesta k úspěchu může vést takřka jen dalším stupňováním vyhrocené kampaně. Tímto stylem však účinně mobilizuje i potenciální voliče svého protivníka. A těch je jednoznačně většina. Babiš se zkrátka ocitl mezi dvěma ohni.

Babišovou primární snahou je znevěrohodnit Pavla, a tak přesvědčit voliče Nerudové, Fischera a Hilšera, že mají zůstat doma. Jenže způsob, jakým tuto partii rozehrál, bude naopak tyto voliče motivovat, aby k volebním urnám přišli a za každou cenu Babišovi zabránili, aby se stal prezidentem. Foto FB Generál Pavel

Petr Pavel má ve druhém kole prezidentské volby šanci uspět větší než Andrej Babiš. Důvodů je několik, včetně skutečnosti, že Babiš zvolil velmi agresivní přístup, který může nemálo voličů mobilizovat spíše proti němu samému.

Jinými slovy: Pavel i Babiš mají svoje vlastní voliče, kteří jim v prvním kole dali a i v druhém kole dají hlasy kvůli tomu, že se s nimi identifikují v pozitivním smyslu: souzní s jejich programem i politickým stylem a oceňují jejich výkony v minulosti. Babiš je ovšem silně polarizující politická postava, takže nemálo voličů bude v druhém kole zároveň volit nikoliv primárně pro Pavla, ale proti Babišovi.

Voličů s touto motivací byl asi nemalý počet už v prvním kole, čímž se dá vysvětlit, proč Danuše Nerudová získala nakonec mnohem méně hlasů, než předpovídaly průzkumy. Spousta voličů, kteří původně chtěli volit pro ni, se nakonec přiklonilo k Pavlovi proto, že měl v jejich očích lepší šanci porazit Babiše. Volili tedy už v prvním kole spíše proti Babišovi než pro Pavla.

Nevíme zatím, kolik z celkového počtu 1,2 miliónu voličů, kteří v prvním kole dali své hlasy Nerudové, Pavlu Fischerovi a Marku Hilšerovi, pro ně volilo, protože se s nimi identifikovali v pozitivním smyslu, a kolik je volilo předně proto, že si nepřáli za prezidenta Babiše nebo Pavla — kupříkladu kvůli jejich problematické minulosti.

Tito voliči si ale ve druhém kole budou muset ujasnit, zda mají zůstat doma, protože nadále nechtějí za prezidenta ani Babiše ani Pavla, nebo zda jít volit opět z pozice „proti“ — tentokrát ovšem proti jednomu ze dvou kandidátů, které odmítli v prvním kole. A právě v tomto bodě je Babiš ve výrazně horší pozici než Pavel.

Jinými slovy, dá se předpokládat, že nemálo voličů, kteří hlasovali v prvním kole pro Nerudovou, Fischera nebo Hilšera, se bude chtít účastnit druhého kola, aby hlasovali proti Babišovi. V celkovém součtu bude samozřejmě nakonec jedno, jaké byly motivace voličů k volbě Pavla, dá se však oprávněně předpokládat, že faktor volby „proti Babišovi“ bude hrát klíčovou roli.

Špatná Babišova strategie

Výsledky prvního kola ukazují, že pokud zhruba 800 tisíc voličů, kteří v prvním kole podpořili Nerudovou, Fischera a Hilšera, podpoří ve druhém kole Pavla, stane se prezidentem on. Miloši Zemanovi stačilo v roce 2018 při volební účasti vyšší než 66 procent 2 853 390 hlasů, aby získal 51,36 procent hlasů. Zůstane-li volební účast v druhém kole na úrovni kola prvního, bude vítěz i tentokrát potřebovat podobné množství hlasů.

Babišovým problémem je, že po prvním kole už další hlasy příliš nemá kde brát. Větší část z oněch 500 tisíc hlasů, o něž překonal výsledek hnutí ANO ve sněmovních volbách, musela přijít od voličů neparlamentních stran.

A jelikož ve sněmovních volbách v roce 2021 propadlo více než milión hlasů, lze argumentovat, že Babiš nyní získal zhruba polovinu z nich. Určitou část ale také bezesporu získal Pavel a neúspěšní kandidáti. Babiš tudíž nemůže doufat, že počet hlasů z tohoto voličského rezervoáru, jež by šly v jeho prospěch, ve druhém kole naroste výraznou měrou.

Může samozřejmě doufat v podporu části voličů SPD. Jenže už ve světle faktu, že vedení SPD Babiše přímo nepodpořilo a že Babiš byl řadu let cílem kritiky Tomia Okamury (ač ne tak intenzivní jako politici vládních stran), ho voliči SPD podpoří jen v omezené míře.

Zeman v roce 2018 vyhrál, protože dokázal na poslední chvíli zmobilizovat část tradičních nevoličů. Ony dvě až tři procenta těchto lidí, kteří se nakonec nechali Zemanovou mobilizací přesvědčit, zdá se, rozhodly volby. Babiš ovšem nemá stejný mobilizační potenciál jako Zeman, a navíc je ještě daleko více polarizující politickou postavou.

Slabší Zeman

Jak už upozornila řada analytiků, strategií Babiše proto bude spíše přimět kritickou masu z onoho 1,2 miliónu lidí, kteří volili v prvním kole Nerudovou, Fischera a Hilšera, aby nešli k volbám. Některé z nich přitom samozřejmě může získat i pro sebe, ale průzkumy naznačují, že pokud lidé z tohoto tábora půjdou k volbám, budou mnohem více podporovat Pavla než Babiše.

Babišovou největší slabinou je strategie, kterou musí použít k případné mobilizaci lidí, kteří tradičně nevolí, anebo zůstali v prvním kole doma, protože si z kandidátského nedokázali vybrat, a zároveň i voličů stran, které propadly ve sněmovních volbách v roce 2021. K mobilizaci těchto voličů potřebuje svoje vystupování radikalizovat, být agresivní a využívat i lží.

Jenže tatáž strategie bude lidi, kteří volili Nerudovou, Fischera a Hilšera motivovat, aby nakonec šli k volbám a tam volili Pavla, protože jim tato Babišova strategie připomene, s kým mají tu čest. Babišův tým před volbami zvolil roli „hodného strýčka“. Jenže v okamžiku, kdy spatřil svou prohru, tedy už na první povolební tiskové konferenci, Babiš tuto tvář razantně odhodil.

Jeho primární snahou je znevěrohodnit Pavla, a tak přesvědčit voliče Nerudové, Fischera a Hilšera, že mají zůstat doma. Jenže způsob, jakým tuto partii rozehrál, bude naopak tyto voliče motivovat, aby k volebním urnám přišli a za každou cenu Babišovi zabránili, aby se stal prezidentem. Pro končený výsledek voleb bude lhostejné, že tito lidé nebudou volit kvůli nějakému nadšení z Pavla, ba že s ním dokonce nadále budou mít problém.

Paralelní strategie

Druhou linii Babišovy strategie tvoří ujišťování, že Pavel je vládním kandidátem. Ani tato strategie ale nemusí být vůči voličům Nerudové, Fischera a Hilšera příliš účinná, protože s vládním táborem byli koneckonců spojováni i jejich favoriti.

Je možné, že řada těchto voličů má problémy se specifickými aspekty vládní politiky, ale zároveň souzní s hodnotovým systémem vládní koalice, zejména v zahraniční a bezpečnostní politice. Anebo: když už se musí rozhodnout mezi obecnou podporou vládní koalice a opozicí, v jejímž čele stojí Babiš, podpoří spíše vládu.

Strategie postavená na vymezování se vůči vládě je tedy jednoznačně zaměřená na lidi, které by snad Babiš ještě mohl mobilizovat mezi nevoliči, podporovateli mimoparlamentních stran a mezi voliči SPD. Jenže bez toho, že by zároveň zůstala doma podstatná část voličů Nerudové, Fischera a Hilšera, nebudou noví voliči z této části spektra Babišovi k vítězství stačit.

Porážka Babiše ve druhém kole je tak velmi pravděpodobná. Pokud v příštích deseti dnech nepřijde s nějakými „senzačními“ odhaleními na adresu svého soupeře, má šanci vyhrát jen malou.

Diskuse
JP
January 20, 2023 v 12.52

Vysvětlení, že P. Pavel získává masy voličů především proto že "není Babiš", se nezdá postihovat celou šíři jeho momentální popularity. Neboť jak se zdá, P. Pavel, ačkoli nevlastní žádné obzvláštní charisma, a svým vystupováním působí spíše studeně a poněkud strnule, si nakonec přece jenom dokázal získat masy.

Vysvětlení tohoto fenoménu by mohlo být, že P. Pavel proti Babišovi účinně používá jeho (Babišovu) vlastní dřívější taktiku, respektive "imidž". Jestliže totiž Babiš původně nastoupil na politickou scénu jako někdo, kdo nechce dělat žádné politikaření, nýbrž jenom věcně a kompetentně spravovat stát (a toto mu také bylo nemalou částí voličstva kvitováno), pak dnes už je Babišovi jeho údajnou nepolitičnost sotva možno uvěřit.

Zdá se, že přinejmenším v současné době je česká veřejnost přikloněna k "nepolitické politice", tedy sice k silným, výrazným lídrům, kteří ale nejsou příliš uchyceni v klasických partajních tahanicích. Už P. Fiala v posledních volbách nakonec zřejmě profitoval ze své určité akademické strnulosti; a zdá se že nyní situace dosti podobně opakuje u exgenerála Pavla, s jeho stále ještě vojáckým vystupováním. Zkrátka, Češi tradičně nemají rádi politiku a politiky, a upřednostňují ty kandidáty kteří dokáží působit nadstranicky, ideologicky nepodjatě.

DU
January 21, 2023 v 19.7
Dobře jste to vystihl, pane Poláčku,

Ale je to smutná zpráva o stavu české stranické politiky. Vemte si demokraticky zvolené středoevropské prezidenty od druhé světové války dodneška. Najdete představitele politických stran nebo významných politických sil, bývalé ministry zahraničí, ministerské předsedy či místopředsedy, předsedy parlamentu, případně starosty hlavních měst. Politické změny v roce 1989 sice přinesly do nejvyšších úřadů pár výjimek typu Václava Havla, Lecha Wałęsy či Joachima Gaucka, ale při vší úctě ke kandidátu Pavlovi zde šlo opravdu o výjimky.

Měnit strany za nové či nová hnutí není řešením. Dojde k dalšímu "propalování elit", jak se ukazuje hlavně u nás a ještě výrazněji na Slovensku. Až bude normální běžná účast na životě normálních politických sil s normálními lidmi, může být politika pomalu oživována. Prezidentská volba nešťastně změněna na přímou prozatím zůstává jen symptomem chronické nemoci české politiky.