Prezidentské volby 2023 zpětně: třináct zajímavostí
Petr JedličkaKromě výsledku a specifické kampaně přinesly letošní volby i různé dílčí, avšak důležité skutečnosti, které se patří si zapamatovat. Příkladem může být dvousečnost Babišovy taktiky, přemíra debat, boom řetězových mailů či výzva k sázení.
Prezidentské volby skončily v sobotu a debata o nich již vyvrcholila. První vlna hodnocení prolétla éterem hned ze soboty na neděli. Druhá s komentáři větších autorit nyní doznívá. Tradičně probíhá ještě třetí vlna po analýze všech relevantních čísel. Na tu si je však potřeba zpravidla počkat.
Podobně jako každé velké volby provázela přitom i ty aktuální řada zajímavých a důležitých detailů a souvislostí, které velké analýzy s odstupem už ne vždy zachycují. Zde tak připomenutí třinácti takových z letošního roku, které se patří uložit do pomyslného archivu specifik jednotlivých voleb a souvisejících skutečností.
1) Pavlovi pomohla v druhém kole i Babišova kampaň
Předvídal to zde v komentáři už Petr Bittner, volební čísla to však doložila: kampaň Andreje Babiše po prvním kole vytěžující obavy z války a protivládní sentiment sice k dotyčnému přitáhla stoupence SPD a nevoliče, zároveň ale způsobila, že jej část voličů z prvního kola opustila. Podle modelací PAQ Research mohlo jít o odliv až 430 tisíc hlasů.
Ač někteří výzkumníci tak vysoké číslo rozporují, a část voličů odešla zřejmě i vlivem Babišovy kampaně také od Pavla, jiné voliče pro Pavla Babišova kampaň před druhým kolem naopak zmobilizovala. Konkrétně to platí zejména pro exvoliče Danuše Nerudové, kterých dle PAQ Research podpořilo Pavla 770 tisíc, a exvoličů Pavla Fischera, kterých přišlo přes 300 tisíc. V obou případech jde cca o 90 procent původních voličů daných kandidátů.
Pavel tak získal v posledku rekordních 3 359 151 hlasů, což je o 1,4 milionu více než v prvním kole a o půl milionu více než v roce 2018 Miloš Zeman. Babiš dostal ve druhém kole 2 400 046 hlasů, což je o 450 tisíc více než v prvním kole, ale o 301 tisíc méně, než dostal v roce 2018 ve druhém kole Jiří Drahoš, a to při 66,6procentní účasti. Letošní účast přitom překročila 70 procent.
2) Pavel se přihlásil i k řadě nezvykle progresivních postojů
I když to v poslední fázi kampaně už takřka zcela zaniklo, Petr Pavel se prezentoval před letošními volbami i řadou progresivních postojů, z nichž některé jsou u nás v podobných kláních relativně dost nezvyklé. Vedle zachování bezplatného zdravotnictví a vysokého školství se přihlásil například k potřebě progresivnějšího zdanění, decentralizované energetice, umožnění adopcí homosexuálními páry, zvýšení počtu učitelů, legalizaci marihuany či právu na eutanázii.
Těžko samozřejmě říci, jakou to bude mít váhu při jeho prezidentském působení. Nicméně už sám fakt, že se veskrze mainstreamový prezidentský kandidát nebojí příslušně profilovat a že navíc tak výrazně uspěje, je pozoruhodný. Vnucuje se zde otázka, zda-li se česká společnost jako celek v daných směrech už výrazněji neposunula, když se rozhodl Pavlův „píár tým“ dané postoje nerozmělnit, jak bývávalo dříve obvyklé.
3) Lidé volící Babiše protestně či z nouze dostali slovo
Poté, co vyšlo najevo, že Andrej Babiš vyhrál první kolo nejvíce v chudších oblastech republiky, vyrazila do daných regionů řada novinářů. I v mainstreamovém tisku se pak objevily desítky reportáží ze severočeských a severomoravských sídlišť, návsí či nádražek, kde tazatelé naháněli Babišovi voliče.
Kvalita publikovaných textů byla kolísavá a ústy oslovených se v nich opakovala zejména Babišova „píár“ nota jeho kampaně — „jedinej na nás myslí, jedinej nám něco dal“, což není pravda. Zájem o periferní regiony se ale stal na několik dní relativně velkým tématem.
Uvidíme, co z něho nakonec reálně vzejde. Zvolený prezident chce do oblastí podnikat „výjezdy civilnější než Miloš Zeman“ a „bavit se tam o situaci a problémech s lidmi“, což ovšem může znamenat ledacos.
4) Bariéra mezi Babišem a extrémy padla, podpořily jej Trikolóra, boboblok i KSČM
Andreje Babiše v letošních volbách otevřeně podpořily krom jeho vlastní formace ještě další platformy a uskupení, veskrze konzervativně-populistické. Konkrétně se jednalo o KSČM, kruh kolem Miloše Zemana, organizátory podzimních protivládních a proruských demonstrací v čele s Ladislavem Vrabelem, vyznavače orbánovského přístupu k vládnutí i míru, Trikolóru, bývalé Realisty a exSuverenitu plus studio Jany Bobošíkové.
Babiše volila také řada příznivců SPD Tomia Okamury, byť na konkrétním čísle se zatím výzkumníci neshodli a Okamura ani jeho kandidát Bašta Babiše nepodpořili.
Jak Babiš s těmito hlasy navíc v budoucnu naloží, je zatím předmětem sporů. Jisto je ovšem, že už nejen protiliberální levice, ale i konzervativně-nacionální populistická pravice je schopna Babiše podporovat aktivně jako menší zlo. Ještě při druhém kole senátních voleb loni na podzim to takto neplatilo.
5) Nikdo neprošel volbami bez poskvrny. Ani Pavel a Nerudová
V prvním kole voleb si bylo nakonec možno vybírat z celkem osmi kandidátů, z nichž každý — a nejen Andrej Babiš — měl v kampani alespoň jeden problematický či výrazně kontroverzní moment. U vítěze Petra Pavla to byla například neochota mluvit dopodrobna o nejproblematičtějších stránkách své kariéry za komunistického režimu. U modernizačně se profilující Danuše Nerudové šlo zase o nepřesvědčivou reakci na podezření ohledně obchodování s tituly na univerzitě, již vedla.
Kandidát SPD Jaroslav Bašta potom sliboval v rozporu s ústavou odvolat Fialovu vládu, ambiciózní konzervativec Pavel Fischer chválil po jedné z debat „svěží populismus“ Andreje Babiše, Marek Hilšer a Tomáš Zima nedokázali vysvětlit přesvědčivě, proč kandidují i při mizivé podpoře, a Karel Diviš pojal celou kandidaturu spíše jako sportovní hec.
6) Celé ANO pro Babiše nehlasovalo, Ostrava se může štípnout
Podle PAQ Research pomohla k Pavlovu vítězství ve druhém kole nejen drtivá většina exvoličů Fischera a Nerudové, ale i na 170 tisíc hlasů přímo od voličů Babišova ANO; dalších 170 tisíc voličů ANO pak nehlasovalo pro nikoho.
Voliči ANO jsou tu míněni jak lidé, kteří dali ANO hlas v posledních parlamentních voleb, ale dnes už pro tuto stranu hlasovat nechtějí, tak osoby, které ANO podporují stále — nebo v něm dokonce působí. Nejviditelněji takto odmítli svého stranického šéfa podpořit dva ostravští politikové ANO: moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák a primátor Ostravy Tomáš Macura.
Oba funkcionáři odůvodnili svůj postoj příliš vyhraněnou, resp. konfliktní povahou Babiše, která se nehodí pro prezidentský úřad. V praxi však v minulosti podobné tahy předznamenávaly nové politické projekty. V případě Vondráka a Macury se nabízí spíše alternativní regionální formace. Na rozštěp v celém ANO zatím sílu nevidět.
7) Sociální demokracie se nakonec přeci jen vyhranila
Třebaže váhavě a zprvu nevýrazně, ČSSD v posledku přeci jen doporučila hlasovat protibabišovsky. Učinila tak sadou prohlášení svých dnešních vůdčích osobností. Její rozhodnutí nebylo důležité ani tak pro vlastní volební výsledek, jako spíš pro budoucnost samotné ČSSD a levice obecně.
Jen v DR publikovaná sada komentářů Daniely Ostré, Vladimíra Špidly, Lukáše Ulrycha a Oty Novotného shrnuje dost faktických argumentů, proč si s Babišem do budoucna už nezadávat a formovat levici jako jeho principiálního soupeře, nikoliv asistenta. Nadějná v tomto smyslu byla i pozice, již tu formuloval Michal Berg, spolupředseda Strany zelených.
8) Babiš takřka určitě obešel finanční limit kampaně. Co na to úřad?
Formálně je to dost možná ošetřené, fakticky to ale bije do očí: Andrej Babiš vedl masivní prezidentskou kampaň s ústředním sloganem „Za Babiše bylo líp“ už od začátku léta, jakkoli byla dle jeho obhájců cílena pouze k podzimním komunálním a senátním volbám — v nichž ovšem sám Babiš nekandidoval. Tím obešel finanční limit prezidentské kampaně ve výši 40 milionů korun na kandidáta a získal oproti ostatním výhodu.
Je otázkou, jak s danou skutečností naloží mladý Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Pokud nijak, potvrdí kritiku, že je institucí dvojího metru, která na hybridní strany-podniky typu ANO nestačí, anebo nechce stačit.
9) Za Pavla se postavila většina médií včetně bulváru
Andrej Babiš kontroluje velkou část českého mediálního provozu, což bývá před nejrůznějšími volbami výrazně znát. U proběhlých voleb byla však situace jiná — za jeho konkurenta se více či méně postavily všechny tituly, které se zabývají politikou a jež přitom Babiš nevlastní, s výjimkou proruských webů, serverů nacionálně-konzervativních populistů a minimédií protiliberální levice.
Výrazné protibabišovské rámování měl tentokrát například i bulvární Blesk. S větší sympatií k Pavlovi vystupovala očitě také CNN Prima News. Vzhledem ke specifičnosti druhého kola prezidentských voleb jde ale o jev, který by se neměl hned tak opakovat.
Zajímavostí je také, že velké deníky „podpořily“ letos v den začátku voleb „svého“ kandidáta poskytnutím titulní strany k celostránkové inzerci.
10) Více debat není vždycky lépe
Mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby proběhlo letos celkem šest duelů kandidátů. Pět z nich se přitom odehrálo v posledních pěti dnech před volbami. Různí pozorovatelé hodnotí různě jednotlivé zvolené formáty i moderátory, na jednom se však všichni shodnout: duelů bylo tentokrát moc.
I sami kandidáti byli ke konci zjevně unavení. Oba stále opakovali již mnohokrát řečené, vymezovali se vůči sobě zjevně předpřipravenými formulacemi a do argumentů míchali umělé emoce.
Profily postupujících z prvního kola prezidentské volby jsou takřka vždy už všeobecně známé a v debatách se netříbí. Pětkrát opakovaná konfrontace v závěru kampaně tak může jen těžko skončit jinak, než jako přehlídka různých naučených sebeprezentačních póz a pokusů očernit protivníka, což bylo letos dobře patrné.
11) Volby měly i třetí hvězdu — Danuši Nerudovou. Získala politický kapitál
Feministickým přesahům a specifikám relativně úspěšné kandidatury třetí nejúspěšnější kandidátky letošních voleb se zde už věnovala Zuzana Vlasatá. Za zapamatování toho však stojí u Danuše Nerudové více. Agilní kampaní se jí například podařilo unikátně proniknout mezi dva favority a vytvořit s nimi vůdčí trojici — skupinu, jež měla v debatách i vzhledem ke zvýšenému zájmu novinářů výhodnější postavení.
Do české kultury chápání úřadu prezidenta vnesla též Nerudová nové impulzy — hlava státu neměla být v jejím podání rozvážným moderátorem, ale spíše aktivním popohaněčem hned několika trasformací. Ziskem více než 777 tisíc hlasů v prvním kole, stejně jako aktivní pomocí Petru Pavlovi v kole druhém, se pak Nerudová zařadila mezi osobnosti, které si společnost zapamatuje.
Bude zajímavé sledovat, jak využije Nerudová získaný politický kapitál dále. Po zkušenosti z voleb 2018 se nabízí kandidatura do Senátu. Mluví se ale i o úplně nové politické formaci. Slabinou perspektiv někdejší rektory Mendelovy univerzity je skandál s podezřelými doktorandskými programy na dané škole, který se doposud plně neprošetřil.
12) Faktor řetězových mailů a dezinformace
Soupisy polopravd, konspirací, otevřených lží a vymyšlených kompromitujících materiálů šířené řetězově elektronickou poštou letošní volby nerozhodly. Přesto byly jejich výraznou součástí. Objektem útoků v nich byl tentokrát zejména Petr Pavel. Veskrze podpůrné chodily naopak na adresu Andreje Babiše.
Podle výzkumníků přijde s těmito dezinformacemi do styku v průměru třetina Čechů a Češek; pět procent lidí se přitom zapojuje do jejich šíření. V letošních volbách byly více vidět, neboť se mnohdy dotýkaly nepřehlédnutelného tématu — války. Lidem chodily vymyšlené zprávy o připravovaném kontingentu zemí NATO na Ukrajinu, proti němuž se bouří polští vojáci, falešné formuláře s žádostí o vyjmutí z mobilizace, již měl údajně Petr Pavel připravovat, nebo Pavlovy citace upravené tak, aby navozovaly dojem, že s Ruskem je třeba vést plnohodnotnou válku.
Vzhledem k Pavlovu výraznému vítězství je pravděpodobné, že v blízké době tu nemusí být příliš motivace věnovat fenoménu dezinformací náležitou pozornost. Jak ale upozorňuje například Vladimíra Dvořáková, jejich působení zanechává dlouhodobější škody. Média typu Parlamentních listů ostatně pokračují v konspiračních narativech i po volbách a osobnosti ANO dál šíří konspirační schémata.
13) Internet má paměť aneb i lhaní je třeba pilovat
Nejvýraznějším rysem kampaně se stala zřejmě snaha Andreje Babiše dát souboji rámování „vládní vs. lidumilně opoziční“ a „pro válku vs. pro mír“. Patrné to bylo zvláště před druhým kolem. Reakcí Pavlova týmu byla snaha o moralizující protirámování „pravda a slušnost vs. jejich protiklady“, místy i „dobro vs. zlo“.
Na sociálních sítích se přitom krom klasických hádek a fandění rozmnožil tentokrát nový žánr, a to usvědčování Andreje Babiše z přetvářky, lhaní či drobnějších manipulací. Dělo se tak zvláště popularizací Babišových starších činů nebo výroků, které odporovaly tomu, co říkal či sliboval tentokráte. Když se například stavěl do role mírotvorce, bylo mu připomenuto, jak chtěl před několika lety měnit NATO na útočný pakt a požadoval další zbrojení.
Když zase tvrdil, že s komunisty v rámci kampaně nejednal, začal se hned šířit záznam jeho rozhovoru s Josefem Skálou. A když se zaklínal potřebou pomáhat chudším, byl konfrontován s tím, jak jeho podniky na stávající situaci vydělávají.
Politicky bylo vrcholem nejspíše Babišovo sobotní tvrzení, že volby dopadly přesně tak, jak čekal, konfrontované s jeho předvolební výzvou, aby si na něj lidé vsadili, že si přijdou na pěkné peníze — což mnohé lidi skutečně strhlo a kvůli sázce se i zadlužili.
Obecně nejhumornější byla pak zřejmě konfrontace Babišovy opakované odpovědi na otázku po nejoblíbenějším jídle, zjevně připravená pro jeho lidovou image („Buchtičky s krémem“ a „Smažák, stával pět korun“), s realitou — připomenut byl rozhovor s šéfkuchařem z jeho restaurace, ve kterém dotyčný uvádí: „Jestli je nějaký pokrm, který má pan Babiš velmi rád a dává si ho pravidelně, tak je to bretonský humr pošírovaný na poloslaném másle.“
Podobně jako řetězové maily, je tato „paměť internetu“ prvkem voleb, s nímž se kandidáti musí naučit ještě plně pracovat. Letos jsme viděli proč.
#BečvaNevyšumí
Téma otravy řeky Bečvy, jedné z největších ekologických katastrof v českých dějinách, při níž zahynulo na osmdesát tisíc ryb, je jednou z nejdůležitějších investigací Deníku Referendum. Reportéři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá případ sledují od počátku a přinesli v něm řadu nových zjištění. Nyní pokrývají soudní proces se svévolně obviněnou firmou Energoaqua a zpracovávají poznatky, které během něj vycházejí najevo. Podpořte naši další práci!
Zde ještě pár poznámek odposlechnutých z povolebních expertních podcastů:
1) v proběhlých volbách se neodrazilo zřetelné rozdělení mezi městem a vesnicí. V řadě malých vesnic vyhrál Pavel velice drtivě. Roli mohla sehrát jak jeho polovenskovská image (ježdění na motorce, flanelky), tak i Babišův nepovedený tah na katolíky s jezulátkem, zvláště ve východních Čechách, na jižní a střední Moravě,
2) tah s jezulátkem byl jeden z největších failů Babišovy kampaně. Pražské katolíky odradil, protože jezulátko je vnímáno spíše jako turistická atrakce; a venkonvské taky, protože se ukázalo, že si Babiš vzal do kostela akční kameru GoPro, aby se tam mohl natáček, a celou akci odsoudila řada katolických hodnostářů, a to otevřeně při kázáních. Evangelíky odradila celá akce s modlou už s principu,
3) kampaň před druhým kolem přepálil Babišův tým tak, že to zřejmě vejde do učebnic – velice razantní tiskovka po prvním kole, válka, válka, války v debatě ČT, následně tiskovka k nábojnicím, další tiskovka k vyhrožování, jezulátko, konflikty na náměstích, „čau lidi“ o horoskopech, výzva k sázení a nakonec speciální apel na obyvatele sídlišť, bylo toho opravdu přespříliš,
Ukázalo se nejen, jak velice těžko je mobilizovat dva úplně odlišné typy voličů (ty, kteří chtějí moderátora-pomocníka, a ty, kteří chtějí výraznou protivu k vládě), jak tu psal už Petr Bittner, ale také že kampaň s výbušnou událostí každý den nepřijímají voliči dobře,
4) Babiš v rámci kampaně prohlásil, že pokud Pavel vyhlásí mobilizaci, nastoupí na frontu místo svého syna. Už jen třešničkou zde je, že Babiš senior nebyl ani na vojně – má modrou knížku,
5) post vyzývající k sázení na Babiše při kurzu 1:12 a jeho následnému volení pulikovaný Babišovými lidmi na sociálních sítích měl placenou propagaci. Peníze šly z rozpočtu Babišovy kampaně,
6) dle povolebních šetření STEMu volily Pavla nakonec dvě třetiny voličů ČSSD z posledních parlamentních voleb a také dvě třetiny voličů Přísahy. Na ty dle Petrose Michopulose z podcastu Kecy a politika zapůsobila nejvíce zřejmě uniforma,
7) města v oblastech s tradiční podporou Zemana a Okamury vyhrál Babiš jen těsně. V Ostravě získal 53 procent, zatímco Zeman v roce 2018 66 procent. Pavlovi se dařilo relativně dobře i třeba v Přerově,
8) k tradičnímu mimoměstskému „pásu pravice“, který se táhne od jižních Čech na sever až do Liberecka, přibylo letos jihlavsko a na Moravě pak zlínsko. Babiše mimo ústecko, karlovarsko a Moravskoslezský kraj volilo opět silně přerovsko a znojemsko, nově pak tachovsko a sever plzeňska,
9) ač ANO určitě všechny Babišovy hlasy navíc automaticky určitě nezíská, jeho formaci se nesporně zvýšil volební potenciál i pro další volby. Dle sociologa Prokopa je možné, že si dík těmto volbám ANO podstatně rozšířilo kmen adres, které bude později oslovovat – že získalo kupu nových adres do mailing listů i do řad stoupenců na sociálních sítích,
10) Pavlova kampaň udivovala v přímém kontrastu s Babišovou svou stálostí. S výjimkou závěru kampaně si vystačila bezmála rok s jedním vzkazem, stylem a image-figurou.
Další třešničkou k makakovu tvrzení "šel bych na frontu místo syna" je také fakt, že ve skutečnosti svého syna nechal unést a poslal na okupovaný Krym.
No ale on také není syn jako syn, že.
No, nový pan přímo volený prezident ještě nebyl ani uveden do úřadu, a už to roztíčí tak, že z toho jde hlava kolem i samotnému Šafrovi:
https://www.forum24.cz/tymu-generala-pavla-hrozi-ze-by-se-mohl-brzy-historicky-znemoznit/
K bodu 1): podle statistik které jsem viděl já Babiš sice relativně nejvyšší podporu (tj. relativně nejméně zaostal za Babišem) získal ve středním segmentu (od tuším 30 do 50 tisíc); ale hned druhé relativně nejvyšší oblíbenosti dosáhl v obcích do 1000 obyvatel. Oproti tomu preference pro Pavla raketově stoupaly souběžně s velikostí aglomerace. V zásadě se tedy (až na výjimky) skutečně potvrdil celkový rozdíl mezi (velkým) městem a (malým) venkovem.
Ovšem, pane Morbicere, Masaryk svého času ono "tak tož to tedy ne" pronesl v tu chvíli, kdy se vrátil z exilu a zjistil, že domácí politická fronta pro něj mezitím nachystala čistě reprezentativní prezidentskou funkci.
To znamená: Masaryk si silnější pravomoci vysloveně vyvzdoroval; a ve vzdálených důsledcích má Česko dodnes víceméně hybridní pojetí prezidentského úřadu. Což pak zákonitě vede ke kolizím.
Nicméně je nutno souhlasit s názorem P. Šafra, že některé kroky nového českého prezidenta se jeví být až příliš razantní; tím spíše že ještě vůbec nebyl oficiálně uveden do funkce! Jmenovitě telefonický hovor s Tchajwanskou prezidentkou: buďto to byl hovor ryze soukromý, a pak neměl být vůbec veřejně oznamován; anebo to byl hovor oficiální, a pak si tu Pavel osoboval pravomoci, které v danou chvíli ještě vůbec neměl. Anebo to byl ale hovor "hybridní", tak nějak něco mezi oficiálním a neoficiálním; ale pak je opravdu nutno se obávat, že pokud by P. Pavel ve svém prezidentském úřadu dále pokračoval tímto stylem, že by se časem skutečně mohl "historicky znemožnit".
Martin Buchtík ze STEMu teď říkal v podcastu Kolaps zajímavou věc – tady to rozdělení, o němž se pořád mluví, funguje u nás jen výjimečně. V drtivé většině případů je argumentovat tímto štěpením prý zavádějící. Česká společnost se dělí výrazně podél cca dvaceti různých linií a lidé, kteří jsou v jednom rozdělení na jedné straně, jsou zase v jiných na druhé.
Do pomyslného Česka A i Česka B lze analyticky smysluplně zahrnout jen asi 1,5 a 1,5 milionu lidí, ostatní jsou v něčem tam a v něčem v druhém.
11) tyto volby byly dle znalců marketingu prvními, v nichž týmy tří nejúspěšnějších kandidátů dělaly dlouhou plně profesionální kampaň srovnatelné kvality s velkým týmem. Dosud míval nejlépe zvládnuté kampaně Babiš a po něm ODS, avšak s odstupem. Další bývali o míle vzadu,
12) tyto volby byly zajímavé i tím, že se v nich dokonale naplnily volební modely. Podle výzkumníků k tomu přispěly lépe připravené průzkumy a také relativní stabilita předvolebního klimatu. Jediný výrazněji vyšší kmit nastal s koncem listopadu a nástupem prosince, kdy začala rychle růst podpora Danuše Nerudové, a skončila se začátkem nového roku, kdy zase v souvislosti s aférou z Mendelovy univerzity klesla,
13) Pavel, resp. Pavlův tým, našel účinnou komunikační taktiku pro souboj s taktikou, jíž předváděl Babiš. Pavel v debatách s Babišem v podstatě nediskutoval, říkal si klidně svoje a sem tam Babišova slova jen drobně glosoval,
14) Babiš akceptoval hned během volebního večera prohru, odpovědnost však svedl na média a na poradce a novinářům odpověděl jen na pár otázek, než kvapně odjel.
No ano, pane Jedličko, při rozhodování lidí obecně většinou (spolu)rozhoduje celá řada různých faktorů. Nicméně s odstupem nejvyšší míra korelace zřejmě existuje mezi stoupenci kandidáta Pavla na straně jedné, a mírou (vysokoškolského) vzdělání na straně druhé. Trochu více jsem k tomu napsal zde: https://humanisticke-dialogy.eu/obecne-diskuse/comment-page-17/#comment-16038
Což by pak ovšem přece jenom hovořilo pro přítomnost dosti ostře vymezených hranic pro "Česko A" a "Česko B".
Já myslím, že zajímavé je hlavně to, že Petr Pavel smrští svých schůzek a výroků svoji misi dokonce dlouho před inaugurací jako správný ukrajinsko-americko-tchajwanský vazal naplnil :-)
Já myslím, že Krupičkově vzteku všichni dobře rozumíme.
Krupičkové prohráli na celé čáře.
Nejdůvěryhodnějším politikem je Babiš, před Okamurou a Zemanem. Fiala čtvrtý:
Kde domov můj https://www.youtube.com/watch?v=l7Mnl8K7shk
:-)
Nic nekončí, jedeme dál https://www.youtube.com/watch?v=Wjvq30UwGoM
K tomu žebříčku oblíbenosti politiků, který uvádí pan Krupička: já jsem v minulých dnech napsal, že svého času zvolení M. Zemana prezidentem České republiky nebylo pouze projevem patologie jedné osoby, nýbrž zároveň projevem patologie celé společnosti.
Neboť, skutečně: co je možno si pomyslit o občanské vyspělosti (respektive vůbec dospělosti!) takové společnosti, která stále ještě vykazuje 43 procentní důvěru v Tomia Okamuru! Obrovská část české populace tedy buďto není schopna prohlédnout jeho pravé záměry (a pak naprosto selhává v základní občanské kompetenci); anebo s jeho xenofobními a reakcionářskými postoji souzní, a pak naprosto selhává morálně.
Zkrátka, pane Krupičko: samotná skutečnost že ten či onen politik dosáhl velké míry obliby u voličstva ještě naprosto nemusí znamenat, že dotyčný politik není ničema.
Jsou zkrátka větší - mnohem větší a vyšší! - hodnoty, nežli je počet voličských hlasů. Ovšem bohužel systém partajní demokracie nesahá mnohem dále, nežli právě pouze k mechanickému sečtení hlasů.