Prezidentské volby skončily v sobotu a debata o nich již vyvrcholila. První vlna hodnocení prolétla éterem hned ze soboty na neděli. Druhá s komentáři větších autorit nyní doznívá. Tradičně probíhá ještě třetí vlna po analýze všech relevantních čísel. Na tu si je však potřeba zpravidla počkat.

Podobně jako každé velké volby provázela přitom i ty aktuální řada zajímavých a důležitých detailů a souvislostí, které velké analýzy s odstupem už ne vždy zachycují. Zde tak připomenutí třinácti takových z letošního roku, které se patří uložit do pomyslného archivu specifik jednotlivých voleb a souvisejících skutečností.

1) Pavlovi pomohla v druhém kole i Babišova kampaň

Předvídal to zde v komentáři už Petr Bittner, volební čísla to však doložila: kampaň Andreje Babiše po prvním kole vytěžující obavy z války a protivládní sentiment sice k dotyčnému přitáhla stoupence SPD a nevoliče, zároveň ale způsobila, že jej část voličů z prvního kola opustila. Podle modelací PAQ Research mohlo jít o odliv až 430 tisíc hlasů.

Ač někteří výzkumníci tak vysoké číslo rozporují, a část voličů odešla zřejmě i vlivem Babišovy kampaně také od Pavla, jiné voliče pro Pavla Babišova kampaň před druhým kolem naopak zmobilizovala. Konkrétně to platí zejména pro exvoliče Danuše Nerudové, kterých dle PAQ Research podpořilo Pavla 770 tisíc, a exvoličů Pavla Fischera, kterých přišlo přes 300 tisíc. V obou případech jde cca o 90 procent původních voličů daných kandidátů.

Pavel tak získal v posledku rekordních 3 359 151 hlasů, což je o 1,4 milionu více než v prvním kole a o půl milionu více než v roce 2018 Miloš Zeman. Babiš dostal ve druhém kole 2 400 046 hlasů, což je o 450 tisíc více než v prvním kole, ale o 301 tisíc méně, než dostal v roce 2018 ve druhém kole Jiří Drahoš, a to při 66,6procentní účasti. Letošní účast přitom překročila 70 procent.

2) Pavel se přihlásil i k řadě nezvykle progresivních postojů

I když to v poslední fázi kampaně už takřka zcela zaniklo, Petr Pavel se prezentoval před letošními volbami i řadou progresivních postojů, z nichž některé jsou u nás v podobných kláních relativně dost nezvyklé. Vedle zachování bezplatného zdravotnictví a vysokého školství se přihlásil například k potřebě progresivnějšího zdanění, decentralizované energetice, umožnění adopcí homosexuálními páry, zvýšení počtu učitelů, legalizaci marihuany či právu na eutanázii.

Těžko samozřejmě říci, jakou to bude mít váhu při jeho prezidentském působení. Nicméně už sám fakt, že se veskrze mainstreamový prezidentský kandidát nebojí příslušně profilovat a že navíc tak výrazně uspěje, je pozoruhodný. Vnucuje se zde otázka, zda-li se česká společnost jako celek v daných směrech už výrazněji neposunula, když se rozhodl Pavlův „píár tým“ dané postoje nerozmělnit, jak bývávalo dříve obvyklé.

3) Lidé volící Babiše protestně či z nouze dostali slovo

Poté, co vyšlo najevo, že Andrej Babiš vyhrál první kolo nejvíce v chudších oblastech republiky, vyrazila do daných regionů řada novinářů. I v mainstreamovém tisku se pak objevily desítky reportáží ze severočeských a severomoravských sídlišť, návsí či nádražek, kde tazatelé naháněli Babišovi voliče.

Kvalita publikovaných textů byla kolísavá a ústy oslovených se v nich opakovala zejména Babišova „píár“ nota jeho kampaně — „jedinej na nás myslí, jedinej nám něco dal“, což není pravda. Zájem o periferní regiony se ale stal na několik dní relativně velkým tématem.

Uvidíme, co z něho nakonec reálně vzejde. Zvolený prezident chce do oblastí podnikat „výjezdy civilnější než Miloš Zeman“ a „bavit se tam o situaci a problémech s lidmi“, což ovšem může znamenat ledacos.

4) Bariéra mezi Babišem a extrémy padla, podpořily jej Trikolóra, boboblok i KSČM

Andreje Babiše v letošních volbách otevřeně podpořily krom jeho vlastní formace ještě další platformy a uskupení, veskrze konzervativně-populistické. Konkrétně se jednalo o KSČM, kruh kolem Miloše Zemana, organizátory podzimních protivládních a proruských demonstrací v čele s Ladislavem Vrabelem, vyznavače orbánovského přístupu k vládnutí i míru, Trikolóru, bývalé Realisty a exSuverenitu plus studio Jany Bobošíkové.

Babiše volila také řada příznivců SPD Tomia Okamury, byť na konkrétním čísle se zatím výzkumníci neshodli a Okamura ani jeho kandidát Bašta Babiše nepodpořili.

Jak Babiš s těmito hlasy navíc v budoucnu naloží, je zatím předmětem sporů. Jisto je ovšem, že už nejen protiliberální levice, ale i konzervativně-nacionální populistická pravice je schopna Babiše podporovat aktivně jako menší zlo. Ještě při druhém kole senátních voleb loni na podzim to takto neplatilo.

5) Nikdo neprošel volbami bez poskvrny. Ani Pavel a Nerudová

V prvním kole voleb si bylo nakonec možno vybírat z  celkem osmi kandidátů, z nichž každý — a nejen Andrej Babiš — měl v kampani alespoň jeden problematický či výrazně kontroverzní moment. U vítěze Petra Pavla to byla například neochota mluvit dopodrobna o nejproblematičtějších stránkách své kariéry za komunistického režimu. U modernizačně se profilující Danuše Nerudové šlo zase o nepřesvědčivou reakci na podezření ohledně obchodování s tituly na univerzitě, již vedla.

Kandidát SPD Jaroslav Bašta potom sliboval v rozporu s ústavou odvolat Fialovu vládu, ambiciózní konzervativec Pavel Fischer chválil po jedné z debat „svěží populismus“ Andreje Babiše, Marek Hilšer a Tomáš Zima nedokázali vysvětlit přesvědčivě, proč kandidují i při mizivé podpoře, a Karel Diviš pojal celou kandidaturu spíše jako sportovní hec.

6) Celé ANO pro Babiše nehlasovalo, Ostrava se může štípnout

Podle PAQ Research pomohla k Pavlovu vítězství ve druhém kole nejen drtivá většina exvoličů Fischera a Nerudové, ale i na 170 tisíc hlasů přímo od voličů Babišova ANO; dalších 170 tisíc voličů ANO pak nehlasovalo pro nikoho.

Voliči ANO jsou tu míněni jak lidé, kteří dali ANO hlas v posledních parlamentních voleb, ale dnes už pro tuto stranu hlasovat nechtějí, tak osoby, které ANO podporují stále — nebo v něm dokonce působí. Nejviditelněji takto odmítli svého stranického šéfa podpořit dva ostravští politikové ANO: moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák a primátor Ostravy Tomáš Macura.

Oba funkcionáři odůvodnili svůj postoj příliš vyhraněnou, resp. konfliktní povahou Babiše, která se nehodí pro prezidentský úřad. V praxi však v minulosti podobné tahy předznamenávaly nové politické projekty. V případě Vondráka a Macury se nabízí spíše alternativní regionální formace. Na rozštěp v celém ANO zatím sílu nevidět.

7) Sociální demokracie se nakonec přeci jen vyhranila

Třebaže váhavě a zprvu nevýrazně, ČSSD v posledku přeci jen doporučila hlasovat protibabišovsky. Učinila tak sadou prohlášení svých dnešních vůdčích osobností. Její rozhodnutí nebylo důležité ani tak pro vlastní volební výsledek, jako spíš pro budoucnost samotné ČSSD a levice obecně.

Jen v DR publikovaná sada komentářů Daniely Ostré, Vladimíra Špidly, Lukáše Ulrycha a Oty Novotného shrnuje dost faktických argumentů, proč si s Babišem do budoucna už nezadávat a formovat levici jako jeho principiálního soupeře, nikoliv asistenta. Nadějná v tomto smyslu byla i pozice, již tu formuloval Michal Berg, spolupředseda Strany zelených.

8) Babiš takřka určitě obešel finanční limit kampaně. Co na to úřad?

Formálně je to dost možná ošetřené, fakticky to ale bije do očí: Andrej Babiš vedl masivní prezidentskou kampaň s ústředním sloganem „Za Babiše bylo líp“ už od začátku léta, jakkoli byla dle jeho obhájců cílena pouze k podzimním komunálním a senátním volbám — v nichž ovšem sám Babiš nekandidoval. Tím obešel finanční limit prezidentské kampaně ve výši 40 milionů korun na kandidáta a získal oproti ostatním výhodu.

Je otázkou, jak s danou skutečností naloží mladý Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Pokud nijak, potvrdí kritiku, že je institucí dvojího metru, která na hybridní strany-podniky typu ANO nestačí, anebo nechce stačit.

9) Za Pavla se postavila většina médií včetně bulváru

Andrej Babiš kontroluje velkou část českého mediálního provozu, což bývá před nejrůznějšími volbami výrazně znát. U proběhlých voleb byla však situace jiná — za jeho konkurenta se více či méně postavily všechny tituly, které se zabývají politikou a jež přitom Babiš nevlastní, s výjimkou proruských webů, serverů nacionálně-konzervativních populistů a minimédií protiliberální levice.

Výrazné protibabišovské rámování měl tentokrát například i bulvární Blesk. S větší sympatií k Pavlovi vystupovala očitě také CNN Prima News. Vzhledem ke specifičnosti druhého kola prezidentských voleb jde ale o jev, který by se neměl hned tak opakovat.

Zajímavostí je také, že velké deníky „podpořily“ letos v den začátku voleb „svého“ kandidáta poskytnutím titulní strany k celostránkové inzerci.

10) Více debat není vždycky lépe

Mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby proběhlo letos celkem šest duelů kandidátů. Pět z nich se přitom odehrálo v posledních pěti dnech před volbami. Různí pozorovatelé hodnotí různě jednotlivé zvolené formáty i moderátory, na jednom se však všichni shodnout: duelů bylo tentokrát moc.

I sami kandidáti byli ke konci zjevně unavení. Oba stále opakovali již mnohokrát řečené, vymezovali se vůči sobě zjevně předpřipravenými formulacemi a do argumentů míchali umělé emoce.

Profily postupujících z prvního kola prezidentské volby jsou takřka vždy už všeobecně známé a v debatách se netříbí. Pětkrát opakovaná konfrontace v závěru kampaně tak může jen těžko skončit jinak, než jako přehlídka různých naučených sebeprezentačních póz a pokusů očernit protivníka, což bylo letos dobře patrné.

11) Volby měly i třetí hvězdu — Danuši Nerudovou. Získala politický kapitál

Feministickým přesahům a specifikám relativně úspěšné kandidatury třetí nejúspěšnější kandidátky letošních voleb se zde už věnovala Zuzana Vlasatá. Za zapamatování toho však stojí u Danuše Nerudové více. Agilní kampaní se jí například podařilo unikátně proniknout mezi dva favority a vytvořit s nimi vůdčí trojici — skupinu, jež měla v debatách i vzhledem ke zvýšenému zájmu novinářů výhodnější postavení.

Do české kultury chápání úřadu prezidenta vnesla též Nerudová nové impulzy — hlava státu neměla být v jejím podání rozvážným moderátorem, ale spíše aktivním popohaněčem hned několika trasformací. Ziskem více než 777 tisíc hlasů v prvním kole, stejně jako aktivní pomocí Petru Pavlovi v kole druhém, se pak Nerudová zařadila mezi osobnosti, které si společnost zapamatuje.

Bude zajímavé sledovat, jak využije Nerudová získaný politický kapitál dále. Po zkušenosti z voleb 2018 se nabízí kandidatura do Senátu. Mluví se ale i o úplně nové politické formaci. Slabinou perspektiv někdejší rektory Mendelovy univerzity je skandál s podezřelými doktorandskými programy na dané škole, který se doposud plně neprošetřil.

12) Faktor řetězových mailů a dezinformace

Soupisy polopravd, konspirací, otevřených lží a vymyšlených kompromitujících materiálů šířené řetězově elektronickou poštou letošní volby nerozhodly. Přesto byly jejich výraznou součástí. Objektem útoků v nich byl tentokrát zejména Petr Pavel. Veskrze podpůrné chodily naopak na adresu Andreje Babiše.

Podle výzkumníků přijde s těmito dezinformacemi do styku v průměru třetina Čechů a Češek; pět procent lidí se přitom zapojuje do jejich šíření. V letošních volbách byly více vidět, neboť se mnohdy dotýkaly nepřehlédnutelného tématu — války. Lidem chodily vymyšlené zprávy o připravovaném kontingentu zemí NATO na Ukrajinu, proti němuž se bouří polští vojáci, falešné formuláře s žádostí o vyjmutí z mobilizace, již měl údajně Petr Pavel připravovat, nebo Pavlovy citace upravené tak, aby navozovaly dojem, že s Ruskem je třeba vést plnohodnotnou válku.

Vzhledem k Pavlovu výraznému vítězství je pravděpodobné, že v blízké době tu nemusí být příliš motivace věnovat fenoménu dezinformací náležitou pozornost. Jak ale upozorňuje například Vladimíra Dvořáková, jejich působení zanechává dlouhodobější škody. Média typu Parlamentních listů ostatně pokračují v konspiračních narativech i po volbách a osobnosti ANO dál šíří konspirační schémata.

13) Internet má paměť aneb i lhaní je třeba pilovat

Nejvýraznějším rysem kampaně se stala zřejmě snaha Andreje Babiše dát souboji rámování „vládní vs. lidumilně opoziční“ a „pro válku vs. pro mír“. Patrné to bylo zvláště před druhým kolem. Reakcí Pavlova týmu byla snaha o moralizující protirámování „pravda a slušnost vs. jejich protiklady“, místy i „dobro vs. zlo“.

Na sociálních sítích se přitom krom klasických hádek a fandění rozmnožil tentokrát nový žánr, a to usvědčování Andreje Babiše z přetvářky, lhaní či drobnějších manipulací. Dělo se tak zvláště popularizací Babišových starších činů nebo výroků, které odporovaly tomu, co říkal či sliboval tentokráte. Když se například stavěl do role mírotvorce, bylo mu připomenuto, jak chtěl před několika lety měnit NATO na útočný pakt a požadoval další zbrojení.

Když zase tvrdil, že s komunisty v rámci kampaně nejednal, začal se hned šířit záznam jeho rozhovoru s Josefem Skálou. A když se zaklínal potřebou pomáhat chudším, byl konfrontován s tím, jak jeho podniky na stávající situaci vydělávají.

Politicky bylo vrcholem nejspíše Babišovo sobotní tvrzení, že volby dopadly přesně tak, jak čekal, konfrontované s jeho předvolební výzvou, aby si na něj lidé vsadili, že si přijdou na pěkné peníze — což mnohé lidi skutečně strhlo a kvůli sázce se i zadlužili.

Obecně nejhumornější byla pak zřejmě konfrontace Babišovy opakované odpovědi na otázku po nejoblíbenějším jídle, zjevně připravená pro jeho lidovou image („Buchtičky s krémem“ a „Smažák, stával pět korun“), s realitou — připomenut byl rozhovor s šéfkuchařem z jeho restaurace, ve kterém dotyčný uvádí: „Jestli je nějaký pokrm, který má pan Babiš velmi rád a dává si ho pravidelně, tak je to bretonský humr pošírovaný na poloslaném másle.“

Podobně jako řetězové maily, je tato „paměť internetu“ prvkem voleb, s nímž se kandidáti musí naučit ještě plně pracovat. Letos jsme viděli proč.