Prezidentské volby 2023 zpětně: třináct zajímavostí
Petr JedličkaKromě výsledku a specifické kampaně přinesly letošní volby i různé dílčí, avšak důležité skutečnosti, které se patří si zapamatovat. Příkladem může být dvousečnost Babišovy taktiky, přemíra debat, boom řetězových mailů či výzva k sázení.
Prezidentské volby skončily v sobotu a debata o nich již vyvrcholila. První vlna hodnocení prolétla éterem hned ze soboty na neděli. Druhá s komentáři větších autorit nyní doznívá. Tradičně probíhá ještě třetí vlna po analýze všech relevantních čísel. Na tu si je však potřeba zpravidla počkat.
Podobně jako každé velké volby provázela přitom i ty aktuální řada zajímavých a důležitých detailů a souvislostí, které velké analýzy s odstupem už ne vždy zachycují. Zde tak připomenutí třinácti takových z letošního roku, které se patří uložit do pomyslného archivu specifik jednotlivých voleb a souvisejících skutečností.
1) Pavlovi pomohla v druhém kole i Babišova kampaň
Předvídal to zde v komentáři už Petr Bittner, volební čísla to však doložila: kampaň Andreje Babiše po prvním kole vytěžující obavy z války a protivládní sentiment sice k dotyčnému přitáhla stoupence SPD a nevoliče, zároveň ale způsobila, že jej část voličů z prvního kola opustila. Podle modelací PAQ Research mohlo jít o odliv až 430 tisíc hlasů.
Ač někteří výzkumníci tak vysoké číslo rozporují, a část voličů odešla zřejmě i vlivem Babišovy kampaně také od Pavla, jiné voliče pro Pavla Babišova kampaň před druhým kolem naopak zmobilizovala. Konkrétně to platí zejména pro exvoliče Danuše Nerudové, kterých dle PAQ Research podpořilo Pavla 770 tisíc, a exvoličů Pavla Fischera, kterých přišlo přes 300 tisíc. V obou případech jde cca o 90 procent původních voličů daných kandidátů.
Pavel tak získal v posledku rekordních 3 359 151 hlasů, což je o 1,4 milionu více než v prvním kole a o půl milionu více než v roce 2018 Miloš Zeman. Babiš dostal ve druhém kole 2 400 046 hlasů, což je o 450 tisíc více než v prvním kole, ale o 301 tisíc méně, než dostal v roce 2018 ve druhém kole Jiří Drahoš, a to při 66,6procentní účasti. Letošní účast přitom překročila 70 procent.
2) Pavel se přihlásil i k řadě nezvykle progresivních postojů
I když to v poslední fázi kampaně už takřka zcela zaniklo, Petr Pavel se prezentoval před letošními volbami i řadou progresivních postojů, z nichž některé jsou u nás v podobných kláních relativně dost nezvyklé. Vedle zachování bezplatného zdravotnictví a vysokého školství se přihlásil například k potřebě progresivnějšího zdanění, decentralizované energetice, umožnění adopcí homosexuálními páry, zvýšení počtu učitelů, legalizaci marihuany či právu na eutanázii.
Těžko samozřejmě říci, jakou to bude mít váhu při jeho prezidentském působení. Nicméně už sám fakt, že se veskrze mainstreamový prezidentský kandidát nebojí příslušně profilovat a že navíc tak výrazně uspěje, je pozoruhodný. Vnucuje se zde otázka, zda-li se česká společnost jako celek v daných směrech už výrazněji neposunula, když se rozhodl Pavlův „píár tým“ dané postoje nerozmělnit, jak bývávalo dříve obvyklé.
3) Lidé volící Babiše protestně či z nouze dostali slovo
Poté, co vyšlo najevo, že Andrej Babiš vyhrál první kolo nejvíce v chudších oblastech republiky, vyrazila do daných regionů řada novinářů. I v mainstreamovém tisku se pak objevily desítky reportáží ze severočeských a severomoravských sídlišť, návsí či nádražek, kde tazatelé naháněli Babišovi voliče.
Kvalita publikovaných textů byla kolísavá a ústy oslovených se v nich opakovala zejména Babišova „píár“ nota jeho kampaně — „jedinej na nás myslí, jedinej nám něco dal“, což není pravda. Zájem o periferní regiony se ale stal na několik dní relativně velkým tématem.
Uvidíme, co z něho nakonec reálně vzejde. Zvolený prezident chce do oblastí podnikat „výjezdy civilnější než Miloš Zeman“ a „bavit se tam o situaci a problémech s lidmi“, což ovšem může znamenat ledacos.
4) Bariéra mezi Babišem a extrémy padla, podpořily jej Trikolóra, boboblok i KSČM
Andreje Babiše v letošních volbách otevřeně podpořily krom jeho vlastní formace ještě další platformy a uskupení, veskrze konzervativně-populistické. Konkrétně se jednalo o KSČM, kruh kolem Miloše Zemana, organizátory podzimních protivládních a proruských demonstrací v čele s Ladislavem Vrabelem, vyznavače orbánovského přístupu k vládnutí i míru, Trikolóru, bývalé Realisty a exSuverenitu plus studio Jany Bobošíkové.
Babiše volila také řada příznivců SPD Tomia Okamury, byť na konkrétním čísle se zatím výzkumníci neshodli a Okamura ani jeho kandidát Bašta Babiše nepodpořili.
Zde ještě pár poznámek odposlechnutých z povolebních expertních podcastů:
1) v proběhlých volbách se neodrazilo zřetelné rozdělení mezi městem a vesnicí. V řadě malých vesnic vyhrál Pavel velice drtivě. Roli mohla sehrát jak jeho polovenskovská image (ježdění na motorce, flanelky), tak i Babišův nepovedený tah na katolíky s jezulátkem, zvláště ve východních Čechách, na jižní a střední Moravě,
2) tah s jezulátkem byl jeden z největších failů Babišovy kampaně. Pražské katolíky odradil, protože jezulátko je vnímáno spíše jako turistická atrakce; a venkonvské taky, protože se ukázalo, že si Babiš vzal do kostela akční kameru GoPro, aby se tam mohl natáček, a celou akci odsoudila řada katolických hodnostářů, a to otevřeně při kázáních. Evangelíky odradila celá akce s modlou už s principu,
3) kampaň před druhým kolem přepálil Babišův tým tak, že to zřejmě vejde do učebnic – velice razantní tiskovka po prvním kole, válka, válka, války v debatě ČT, následně tiskovka k nábojnicím, další tiskovka k vyhrožování, jezulátko, konflikty na náměstích, „čau lidi“ o horoskopech, výzva k sázení a nakonec speciální apel na obyvatele sídlišť, bylo toho opravdu přespříliš,
Ukázalo se nejen, jak velice těžko je mobilizovat dva úplně odlišné typy voličů (ty, kteří chtějí moderátora-pomocníka, a ty, kteří chtějí výraznou protivu k vládě), jak tu psal už Petr Bittner, ale také že kampaň s výbušnou událostí každý den nepřijímají voliči dobře,
4) Babiš v rámci kampaně prohlásil, že pokud Pavel vyhlásí mobilizaci, nastoupí na frontu místo svého syna. Už jen třešničkou zde je, že Babiš senior nebyl ani na vojně – má modrou knížku,
5) post vyzývající k sázení na Babiše při kurzu 1:12 a jeho následnému volení pulikovaný Babišovými lidmi na sociálních sítích měl placenou propagaci. Peníze šly z rozpočtu Babišovy kampaně,
6) dle povolebních šetření STEMu volily Pavla nakonec dvě třetiny voličů ČSSD z posledních parlamentních voleb a také dvě třetiny voličů Přísahy. Na ty dle Petrose Michopulose z podcastu Kecy a politika zapůsobila nejvíce zřejmě uniforma,
7) města v oblastech s tradiční podporou Zemana a Okamury vyhrál Babiš jen těsně. V Ostravě získal 53 procent, zatímco Zeman v roce 2018 66 procent. Pavlovi se dařilo relativně dobře i třeba v Přerově,
8) k tradičnímu mimoměstskému „pásu pravice“, který se táhne od jižních Čech na sever až do Liberecka, přibylo letos jihlavsko a na Moravě pak zlínsko. Babiše mimo ústecko, karlovarsko a Moravskoslezský kraj volilo opět silně přerovsko a znojemsko, nově pak tachovsko a sever plzeňska,
9) ač ANO určitě všechny Babišovy hlasy navíc automaticky určitě nezíská, jeho formaci se nesporně zvýšil volební potenciál i pro další volby. Dle sociologa Prokopa je možné, že si dík těmto volbám ANO podstatně rozšířilo kmen adres, které bude později oslovovat – že získalo kupu nových adres do mailing listů i do řad stoupenců na sociálních sítích,
10) Pavlova kampaň udivovala v přímém kontrastu s Babišovou svou stálostí. S výjimkou závěru kampaně si vystačila bezmála rok s jedním vzkazem, stylem a image-figurou.
No, nový pan přímo volený prezident ještě nebyl ani uveden do úřadu, a už to roztíčí tak, že z toho jde hlava kolem i samotnému Šafrovi:
https://www.forum24.cz/tymu-generala-pavla-hrozi-ze-by-se-mohl-brzy-historicky-znemoznit/
K bodu 1): podle statistik které jsem viděl já Babiš sice relativně nejvyšší podporu (tj. relativně nejméně zaostal za Babišem) získal ve středním segmentu (od tuším 30 do 50 tisíc); ale hned druhé relativně nejvyšší oblíbenosti dosáhl v obcích do 1000 obyvatel. Oproti tomu preference pro Pavla raketově stoupaly souběžně s velikostí aglomerace. V zásadě se tedy (až na výjimky) skutečně potvrdil celkový rozdíl mezi (velkým) městem a (malým) venkovem.
Ovšem, pane Morbicere, Masaryk svého času ono "tak tož to tedy ne" pronesl v tu chvíli, kdy se vrátil z exilu a zjistil, že domácí politická fronta pro něj mezitím nachystala čistě reprezentativní prezidentskou funkci.
To znamená: Masaryk si silnější pravomoci vysloveně vyvzdoroval; a ve vzdálených důsledcích má Česko dodnes víceméně hybridní pojetí prezidentského úřadu. Což pak zákonitě vede ke kolizím.
Nicméně je nutno souhlasit s názorem P. Šafra, že některé kroky nového českého prezidenta se jeví být až příliš razantní; tím spíše že ještě vůbec nebyl oficiálně uveden do funkce! Jmenovitě telefonický hovor s Tchajwanskou prezidentkou: buďto to byl hovor ryze soukromý, a pak neměl být vůbec veřejně oznamován; anebo to byl hovor oficiální, a pak si tu Pavel osoboval pravomoci, které v danou chvíli ještě vůbec neměl. Anebo to byl ale hovor "hybridní", tak nějak něco mezi oficiálním a neoficiálním; ale pak je opravdu nutno se obávat, že pokud by P. Pavel ve svém prezidentském úřadu dále pokračoval tímto stylem, že by se časem skutečně mohl "historicky znemožnit".
Martin Buchtík ze STEMu teď říkal v podcastu Kolaps zajímavou věc – tady to rozdělení, o němž se pořád mluví, funguje u nás jen výjimečně. V drtivé většině případů je argumentovat tímto štěpením prý zavádějící. Česká společnost se dělí výrazně podél cca dvaceti různých linií a lidé, kteří jsou v jednom rozdělení na jedné straně, jsou zase v jiných na druhé.
Do pomyslného Česka A i Česka B lze analyticky smysluplně zahrnout jen asi 1,5 a 1,5 milionu lidí, ostatní jsou v něčem tam a v něčem v druhém.
11) tyto volby byly dle znalců marketingu prvními, v nichž týmy tří nejúspěšnějších kandidátů dělaly dlouhou plně profesionální kampaň srovnatelné kvality s velkým týmem. Dosud míval nejlépe zvládnuté kampaně Babiš a po něm ODS, avšak s odstupem. Další bývali o míle vzadu,
12) tyto volby byly zajímavé i tím, že se v nich dokonale naplnily volební modely. Podle výzkumníků k tomu přispěly lépe připravené průzkumy a také relativní stabilita předvolebního klimatu. Jediný výrazněji vyšší kmit nastal s koncem listopadu a nástupem prosince, kdy začala rychle růst podpora Danuše Nerudové, a skončila se začátkem nového roku, kdy zase v souvislosti s aférou z Mendelovy univerzity klesla,
13) Pavel, resp. Pavlův tým, našel účinnou komunikační taktiku pro souboj s taktikou, jíž předváděl Babiš. Pavel v debatách s Babišem v podstatě nediskutoval, říkal si klidně svoje a sem tam Babišova slova jen drobně glosoval,
14) Babiš akceptoval hned během volebního večera prohru, odpovědnost však svedl na média a na poradce a novinářům odpověděl jen na pár otázek, než kvapně odjel.
No ano, pane Jedličko, při rozhodování lidí obecně většinou (spolu)rozhoduje celá řada různých faktorů. Nicméně s odstupem nejvyšší míra korelace zřejmě existuje mezi stoupenci kandidáta Pavla na straně jedné, a mírou (vysokoškolského) vzdělání na straně druhé. Trochu více jsem k tomu napsal zde: https://humanisticke-dialogy.eu/obecne-diskuse/comment-page-17/#comment-16038
Což by pak ovšem přece jenom hovořilo pro přítomnost dosti ostře vymezených hranic pro "Česko A" a "Česko B".
Já myslím, že zajímavé je hlavně to, že Petr Pavel smrští svých schůzek a výroků svoji misi dokonce dlouho před inaugurací jako správný ukrajinsko-americko-tchajwanský vazal naplnil :-)
Nejdůvěryhodnějším politikem je Babiš, před Okamurou a Zemanem. Fiala čtvrtý:
Kde domov můj https://www.youtube.com/watch?v=l7Mnl8K7shk
:-)
Nic nekončí, jedeme dál https://www.youtube.com/watch?v=Wjvq30UwGoM
K tomu žebříčku oblíbenosti politiků, který uvádí pan Krupička: já jsem v minulých dnech napsal, že svého času zvolení M. Zemana prezidentem České republiky nebylo pouze projevem patologie jedné osoby, nýbrž zároveň projevem patologie celé společnosti.
Neboť, skutečně: co je možno si pomyslit o občanské vyspělosti (respektive vůbec dospělosti!) takové společnosti, která stále ještě vykazuje 43 procentní důvěru v Tomia Okamuru! Obrovská část české populace tedy buďto není schopna prohlédnout jeho pravé záměry (a pak naprosto selhává v základní občanské kompetenci); anebo s jeho xenofobními a reakcionářskými postoji souzní, a pak naprosto selhává morálně.
Zkrátka, pane Krupičko: samotná skutečnost že ten či onen politik dosáhl velké míry obliby u voličstva ještě naprosto nemusí znamenat, že dotyčný politik není ničema.
Jsou zkrátka větší - mnohem větší a vyšší! - hodnoty, nežli je počet voličských hlasů. Ovšem bohužel systém partajní demokracie nesahá mnohem dále, nežli právě pouze k mechanickému sečtení hlasů.