ANO sází na nacionalismus, catch-all strategii si plete s ideovou vyprázdněností
Aleš MichalHnutí ANO ústy stínového premiéra Karla Havlíčka oznámilo posun do konzervativních pozic, neboť se chce stát hrází proti progresivismu a „zelenému šílenství“. Cílem je uspět v evropských volbách a konsolidovat protestní hlasy.
Oddechový čas, který si hnutí ANO vzalo po prohře Andreje Babiše v prezidentských volbách, skončil. Stejně, jako se po porážce ve sněmovních volbách v roce 2021 s plnou vervou pustilo do role pro jedny důsledné, pro druhé po krvi lačnící opozice, se dnes ANO obrací k politické cestě, po které před druhým kolem prezidentských voleb vykročil Andrej Babiš. Podle Karla Havlíčka, jenž je nyní delegován do role stínového premiéra, se chce hnutí ANO posunout do vlastenecké a konzervativní politické pozice, která bude bránit progresivním myšlenkám, evropské dohodě Green Deal nebo „nesmyslným nápadům přicházejícím z Bruselu“.
Není to nic, co by nás mělo překvapovat. ANO tím navazuje na Babišovu národoveckou kampaň, kterou vedl před druhým kolem prezidentských voleb a která se zaměřovala na ústřední téma obrany míru před válkou. To se stává dominantou (nejen) české národovecké scény.
ANO je nejsilnějším opozičním subjektem, což mu dává značnou legitimitu oproti slabším hráčům, kteří nedosahují takové voličské podpory a z nichž žádný nenabízí voličům politika tak populárního, jako je Andrej Babiš. Hnutí se nyní rozhodlo absorbovat všechny opoziční hlasy podobně, jako se mu dříve povedlo získat velkou část levicových voličů.
Strategie zůstává stejná, byť se nyní odehrává v jiné části politického spektra. Spočívá v oslovení co největšího počtu voličů, kteří zatím zvažovali volbu hnutí ANO jako druhou možnost oproti své preferované „první“ straně. Největší úskalí tohoto plánu je nasnadě: aktérů obracejících se k nacionalistickým náladám a měkkému euroskepticismu, který sice nechce opouštět Evropskou unii, ale zároveň odmítá její politiku převzít za svou, je zkrátka přehršel.
V přímé prezidentské volbě, která nevídaně aktivizovala české voliče, se stal Andrej Babiš symbolem národovectví. ANO nyní tuto strategii rozvíjí. V politických soubojích totiž platí, že jakmile se politici s nějakou myšlenkou jednou „ušpiní“, stávají se mimořádně nevěrohodnými v situaci, kdy se jí zřeknou. Jako jednu z variant své politické budoucnosti si Babiš určil, že osloví voliče Tomia Okamury, případně pak většinu z těch, kteří dnes díky bezprecedentnímu množství „propadlých“ hlasů nemají své zastoupení v dolní komoře parlamentu.