Andrej Babiš po porážce v prezidentském klání a následném politickém „detoxu“ prozradil po schůzi předsednictva ANO, jaké jsou jeho další plány. Už samotné avizované aranžmá, v němž předsednictvo hnutí údajně mělo posoudit Babišovu neúspěšnou prezidentskou kandidaturu a rozhodnout, jaká má být jeho politická budoucnost, bylo lží svého druhu, protože předsednictvo politického uskupení, které Babiš fakticky vlastní, a které tedy není žádným skutečným „hnutím“, mohlo fakticky „rozhodnout“ jen o tom, co už rozhodl právě Babiš.

Na tiskové konferenci po zasedání následovalo další mlžení. Babiš se prý z politiky stáhne, ale dál zůstane předsedou „hnutí“. A jelikož se prý konečně naučil, jak funguje Sněmovna, bude do ní chodit „klikat“. Klidně mohl také říct, že dál Sněmovnu považuje za neužitečnou žvanírnu, ale když už tam musí tam chodit, „odkliká“ si svoje a půjde domů.

Babiš tak nesetrvá v čele stínové vlády ANO. Tu povede Karel Havlíček, sekundovat mu bude Alena Schillerová. S trochou ironie bychom mohli říci, že Babiš zaparkoval svoje hnutí v jakémsi svěřenském fondu, jehož správci jsou Havlíček a Schillerová, zatímco on se bude — stejně jako v minulých letech v případě Agrofertu — tvářit, že s ním zas až tak moc společného nemá. Pomáhat hnutí prý bude v podobě setkávání s občany, ale omezí svoje mediální a společenské aktivity.

Polský model

Babiš se tak v podstatě pokouší zavést pro fungování ANO model, který už několik let praktikuje v Polsku Jaroslaw Kaczyński. Bude předsedou „hnutí“, které bude nadále zcela kontrolovat a o všem, co v něm děje, rozhodovat za scénou. Formálně ale budou jeho tvářemi v podobě stínové vlády Havlíček a Schillerová.

Je přitom dost pravděpodobné, že pokud by ANO vyhrálo příští sněmovní volby, nabídne Babiš Havlíčka skutečně jako příštího premiéra. Nemusel by se tak distancovat od svého podnikání podle zákona o střetu zájmů, přičemž by, stejně jako Kaczyński v Polsku, v podstatě celou zem řídil ze zákulisí. Nominace Havlíčka do pozice premiéra může mít ještě jednu výhodu: ANO bez Babiše coby premiéra by mohlo možná snadněji hledat koaliční partnery.

Pokud se budeme držet logiky tohoto modelu vládnutí, Babišovo setrvání ve Sněmovně může záviset na tom, zda se vládnímu táboru podaří zpřísnit zákon o střetu zájmů tak, že do kategorie „veřejných činitelů“, kterým se zakazuje podnikání a vlastnictví médií, zahrne i poslance. Kdyby zákon prošel, Babiš nejspíš oznámí, že ho vládní koalice z parlamentní politiky vyštvala.

Ve skutečnosti samozřejmě bude politiku dělat dál. Kam chce posunout hnutí ANO, naznačil Havlíček. Hnutí má prý mít „konzervativní základy“. Což jsou prý základy, které jsou založené na rodině, na zdravém tržním prostředí, na svobodě jedinců, na svobodě institucí a na zdravém rozumu.

Toto předefinování politiky hnutí též připomíná Kaczyńského polský model. ANO se má stát konzervativním hnutím, pokud jde o hodnoty, má ale zůstat populisticky levicové, pokud jde o ekonomiku a sociální politiku. Snaha posunout v oblasti hodnot ANO ke „konzervativismu“ nepochybně souvisí s dalším cílem, o němž sám Babiš bez zábran promluvil — přilákání voličů sociální demokracie a zejména Okamurova hnutí Svoboda a přímá demokracie.

Nejde přitom jen o jakousi pomstu za to, že tyto dvě strany nakonec nepodpořily Babiše v prezidentské volbě, ale o širší záměr: ANO se v podobě řečí o tom, že je hodnotově konzervativní, bude snažit k sobě přitáhnout alespoň část voličů neparlamentních stran a nesystémových hnutí, kteří Babiše podpořili v prezidentské volbě.

Ukradení voliči

Otázkou je, jak tento další kotrmelec ANO přijmou jeho dosavadní voliči. ANO totiž začínalo v roce 2011 jako liberální hnutí a je ještě stále členem liberální frakce v Evropském parlamentu. Okolo roku 2015 se přeorientovalo na levicový populismus, což pomohlo Babišovi „vykrást“ větší část voličských základen ČSSD a KSČM. Nyní tedy míří především na voliče SPD, Trikolóry a dalších podobných subjektů.

Jak riskantní tato strategie je, ukázala rezignace hejtmana Moravskoslezského kraje Ivo Vondráka na post místopředsedy ANO. Ten ještě před prezidentskou volbou řekl, že se mu nelíbí, kam — soudě podle Babišovy rétoriky v kampani — ANO směřuje. Jinými slovy: v jakých vodách a s pomocí jaké rétoriky hodlá lovit nové voliče.

Babiš tvrdí, že se o žádný významný posun nejedná. ANO je prý programově ukotvené, je to protikorupční „catch-all party“.

Navzdory Babišovu ujišťování, že ANO zůstává stejné, se ale nový stínový premiér za ANO Havlíček to, čím ANO vlastně chce být, pokusil podrobněji definovat. Politickou scénu prý nelze vnímat v pravo-levém spektru. ANO má být tedy, pokud jde o „hodnoty“, konzervativní, s důrazem na rodinu a národní zájmy, zatímco vládní strany dle něj stojí na „aktivismu“, na „velmi často falešné zelené ideologii“, „kolektivismu“ a na „vzývání Evropské unie“, která má naše problémy vyřešit za nás.

Snažit se vládní koalici, v níž mají převahu konzervativní strany, portrétovat tímto způsobem, je ovšem dost riskantní. Mimochodem i proto, že ANO tímto posunem vytváří prostor pro nové strany, které by chtěly nabídnout „zelenou“ politiku, jasně proevropské postoje a obecně modernější levicový program.

Pokud jde o Babiše, ten bude v příštích letech hrát svoji typickou roli jakéhosi politického „jelimana.“ Bude tvrdit, že v politice vlastně ani není, hnutí ANO žije vlastním životem a on jen tu a tam promluví s občany. Zdali dál zůstane důležitým politickým hráčem, bude záležet na tom, kolik lidí v tento další politický kotrmelec Babiše a ANO uvěří.