Podpora Babišových soupeřů nebyla selháním české žurnalistiky
Jiří PeheKritika, jež se snesla na novináře, kteří zaujali během prezidentské volby programově antibabišovský postoj, byla nemístná. Pravidlo vyváženosti zastínila potřeba uhájit liberální demokracii před oligarchií a autoritářstvím.
Podle některých novinářů prý jejich kolegové selhali, když otevřeně podpořili Petra Pavla v prezidentském klání proti Andreji Babišovi. Kupříkladu Jakub Kvasnička, který několik let pracoval v periodikách Babišova vydavatelství Mafra, kritizoval v komentáři na serveru CNN Prima skutečnost, že někteří novináři otevřeně fandili Pavlovi. Dokonce se prý nepokrytě radovali z jeho úspěchu v jeho volebním štábu jak po oznámení výsledků prvního kola, tak výsledků druhého kola.
Analytička serveru Echo24 Lenka Zlámalová si pro změnu ještě před druhým kolem prezidentské volby vysloužila nemalou pozornost kritickými výroky na adresu médií, která podle ní byla většinově příliš zjevně na straně Pavla. Na Zlámalovou se pak několikrát odvolával před druhým kolem voleb i sám Babiš, když se snažil voliče přesvědčit, že proti němu stojí většina médií.
Je škoda, že v televizních debatách před druhým kolem, kde Babiš takto argumentoval, jeho protikandidát suše nevypočítal, která média Babiš ovládá prostřednictvím svého podnikatelského impéria Agrofert, které musel „zaparkovat“ kvůli konfliktu zájmů před několika lety ve svěřenském fondu, ale které i dle Evropské komise dál fakticky ovládá.
Agrofert vlastní největší mediální společnost v České republice Mafra, a.s, jež vydává celostátní deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, jakož i bezplatný deník Metro. Pod Mafru spadají i internetové portály iDNES.cz a Lidovky.cz nebo týdeník 5plus2. Patří jí i hudební televize Očko, Rádio Impuls a lifestylové magazíny.
Babiš si v debatách ublíženecky stěžoval, že má proti sobě dokonce i některé novináře pracující v Mafře, aniž by je jmenoval. Zapomněl ale dodat, že už tím, že ovládá tak obrovskou část českých médií — která, pokud už ho rovnou nepřímo či přímo nepodporují, nabízí jen málokdy skutečně kritické pohledy na něj — má proti svému soupeři nemalou výhodu.
i tak je nutné si otevřeně přiznat, že antizemanovská a antibabišovská strana, tedy "Pražská kavárna", můžeme-li to tak nepřesně a zkratkovitě nazvat, svou roli nezvládla stejně jako ta zemanovsko-babišovská. Obojí není profesionální (pokud jde o média), ale hlavně obojí není pro liberální demokracii standardní. Jsou to dvě strany jedné mince nezralé české demokracie.
K české polistopadové novinařině mám hodně kritické mínění. Sehrála a převážně stále sehrává negativní roli. Hlavním, důvodem, zdaleka však ne jediným, je snaha dosahovat větší sledovanosti a mít tak vyšší příjmy z reklamy. Média se až na výjimky, podobně jako např. firmy a na rozdíl od politiků a stran, navzájem šetří. Zájem branže je stavěn výš než v politice, čemuž pak odpovídá nechuť lidí k politikům. Protože exkursy do vlastní ani cizí minulosti, natož připomínání přešlapů, se nepěstuje, už několikrát jsem uvažoval poznamenávat si aspoň titulky elektronických médií. Byla by to však příliš deprimující činnost.
V souvislosti s "pokrytím" nedávných prezidentských voleb jsou mé pocity relativně snesitelné. Pomohl jsem tomu ovšem víc než mírným sledováním politického, a tím i mediálního zápasu. Média totiž dnes soudí, že okolo jejich ostrova se plavící námořníci mají uši stále zalité voskem.
Vyžadovat bez ohledu na okolnosti úplnou vyváženost zpravodajství (právě jen) veřejnoprávních médií by bylo z nejhrubších omezení mediální svobody (tradičně stále svobody tisku). Chápu, že by se to v případě např. války proti (ne na!) Ukrajině leckomu líbilo. Morální imperativ ignorovat nelze.
ČT, k níž mám přece jen (daleko) největší důvěru, i hlavní zpravodajské servery na internetu, jsou z mého hlediska jasně pravicové (kterážto nevyváženost ovšem asi nevadí). Řekl bych, že P. Pavla zde mohlo ve druhém kole volit klidně k 90% pracovníků zúčastněných na tvorbě příslušných relací. Taková realita nemůže a nemá zůstat bez dopadu. Nakonec je chybou protikandidáta, ke všemu reálně nikoli levicového, když vzbudí tak málo sympatií lidí obeznámených exkluzivně s problematikou (a nejspíš neméně i technických specialistů).
P. Pavel získal v krátké době sympatie ohromné většiny lidí ze specifických elit a souběžně, značně neodvisle i jasné většiny z celku voličů mj. právě proto, že nepřistoupil na nepěknou a nenormální, zato však častou hru, spočívající v přetvářce a kamuflování toho, co se nehodí (do krámu). Média tentokrát existenci této ctnosti nasvítila svým vlastním příspěvkem. S příchodem všedních dnů však už zase začínají vyprávět všelijak popletené pohádky, jakým jsme jako děti říkávali svetr.