Pokud by demokracie měla své Hodiny Posledního soudu, ukazovaly by nyní za dvě minuty dvanáct. Podle posledního vydání analýzy institutu Varieties of Democracy (známého též jako V-Dem), v minulém roce žilo v autoritářských režimech dvaasedmdesát procent světového obyvatelstva, přitom jen před deseti lety to bylo pouze padesát procent. Poprvé za více než dvě poslední dekády je na světě více autoritářských režimů než liberálních demokracií — a nedělá se ani zdaleka dost pro to, abychom tomuto hrozivému trendu čelili.

Sesuv politického systému demokracie je ohromující. Například na Filipínách loňské prezidentské volby vyhrál Ferdinand „Bongbong“ Marcos mladší, šestatřicet let poté, co lidová revolta svrhla diktaturu jeho otce. V Brazílii miliony lidí stále odmítají akceptovat, že Jair Bolsonaro v prezidentských volbách prohrál s Luizem Ináciem Lulou da Silvou.

Ruská invaze na Ukrajinu vyvolala v napadené zemi všeobecný občanský odpor proti genocidnímu okupantovi. A v Egyptě se poslední zbytky rezistence proti autokratickému režimu krčí ve stínu. Na všech kontinentech neliberální politici vykreslují demokracii jako nepraktický přežitek z minulých časů.

Proti křehnutí demokracií musíme dělat mnohem více než doposud. Během druhé světové války, když byly demokracie v podobném ohrožení jako dnes, svobodný svět začal táhnout za jeden provaz a přišel s mírumilovnějším uspořádáním mezinárodních vztahů. Multilaterální systém, který byl založen v roce 1944 v newhampshirském Bretton Woods a o rok později ustavením Organizace spojených národů, vedl k dekádám relativní stability a mezinárodní spolupráce v otázce lidských práv.

Dnes se nacházíme v podobném momentu — ale s podstatnou obměnou. Současný konflikt mezi autoritářstvím a demokracií se nevede pouze na válečném poli a v politických kuloárech, ale také na internetu a v audiovizuálních médiích. Demokracie se nedokáže udržet, pokud věrohodná a nezávislá média nesehrají na její straně zásadní úlohu.

Bez důvěryhodných, nestranných médií, nemohou vznikat obecně akceptovaná fakta; bez obecně akceptovaných faktů schází základ pro vyvozování politické odpovědnosti či konání svobodných, férových voleb; a bez spravedlivých voleb nemá šanci přežít ani demokracie. A přitom právě teď, když bychom je nejvíce potřebovali, na faktech založené novinářství provozované ve veřejném zájmu zachází na úbytě. Setrvalý propad příjmů z inzerce zásadně omezil schopnost médií informovat občany, volat mocné k zodpovědnosti a přibližovat lidem podstatné skutečnosti.

Zhroucení obchodního modelu, na němž novinářská profese stála, vedlo ke dvěma desetiletím kolabujících příjmů, prudkého snižování nákladů a k propouštění. Tisíce novinářských organizací po celém světě zaniklo a mnohé jiné si koupili lidé s privátními zájmy za účelem šíření propagandy. Odhaduje se, že jen Čína vynaložila od roku 2009 zhruba 6,6 miliardy dolarů na zvyšování svého vlivu v médiích a Rusko na podobné cíle jen v loňském roce vydalo 1,5 miliardy dolarů.

Naproti tomu mezinárodní snahy podporovat nezávislé novinářství za tím hrubě zaostávají. Podle zprávy Centra pro mezinárodní podporu médií z roku 2022 takovéto veřejné financování dosahovalo v roce 2019 jen 385 milionů — tedy zhruba jen 0,3 % zahraniční rozvojové pomoci — a od té doby se nijak nezvýšilo.

To je zoufale nedostatečné. Veřejný i soukromý sektor musí svou podporu novinářských organizací zvýšit tak, aby odpovídala nejméně jednomu procentu světové rozvojové pomoci — jinak řečeno poskytnout navíc jednu miliardu dolarů ročně na podporu novinářství veřejného zájmu.

Klíčová zkouška naší doby, záchrana demokracie, musí být záležitostí nás všech. Americký prezident Joe Biden svolal druhý summit pro demokracii, jehož cílem je učinit demokracie „akceschopnějšími a odolnějšími“. První summit se konal — virtuálně — v prosinci 2021 a skončil příslibem celé řady hlav států — včetně Bidena, tehdejší novozélandské premiérky Jacindy Ardernové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona — poskytnout prostředky Mezinárodnímu fondu na podporu médií veřejného zájmu.

Mezinárodní fond na podporu médií veřejného zájmu — IFPIM — je první institucí svého druhu, která usiluje o zvýšení ekonomické odolnosti novinářských organizací a která si klade za cíl během příštího desetiletí vytvořit nový model financování novinářství ve veřejném zájmu. IFPIM může nyní ohlásit, že získal příspěvky ve výši padesát milionů dolarů od šestnácti dárců, sedmi vlád a devíti firem či nadací. Můžeme také zveřejnit první skupinu obdarovaných: jedná se o jedenáct médií v deseti zemích včetně Brazílie, Ukrajiny, Nigeru, Tuniska a Kolumbie.

Náš fond je přitom stále jen zlomkem miliard, které autokraté vynakládají na posilování svých sítí šířících dezinformace. Bylo by zapotřebí, aby se na summitech pro demokracii a posléze ve svých dalších aktivitách demokratické státy zavázaly, že budou vynakládat podstatné prostředky na financování nezávislých, svobodných médií.

Bohaté západní demokracie, které dlouho chápaly význam svobodného tisku, včetně zemí G7, musí zmobilizovat své mohutné zdroje a podpořit vytvoření globálního informačního ekosystému, který bude odolnější vůči šíření dezinformací. I soukromé firmy, které ke své existenci potřebují věrohodné informační prostředí, musí akceptovat, že je třeba vynaložit větší prostředky, aby se napravilo selhání trhu, jehož důsledkem je tak hluboké oslabení novinářství veřejného zájmu.

Podpora novinářství veřejného zájmu není motivována nějakou nostalgií po starých dobrých časech. Možnost mít v reálném čase přístup k přesným informacím je existenční podmínkou každé dobře fungující demokracie.

V rámci obrany proti vlně autoritářství, musí být informace založené na faktech všeobecně přístupné. Hodiny Posledního soudu pro liberální demokracii se nebezpečně přibližují půlnoci. Musíme konat hned — anebo pak jen litovat vlastní nerozhodnosti během dlouhé éry tyranie, která bude následovat.

Komentář publikovaný původně v Project Syndicate pod názvem Tyranny’s Propagandists Are Winning přeložil JAKUB PATOČKA.