↗

Maria Ressová a Dmitrij Muratov. Foto Isaac Lawrence, Jurij Chadobnov, AFP

Držitelem Nobelovy ceny míru pro rok 2020 se stane dvojice žurnalistů: Maria Ressová z Filipín a Dmitrij Muratov z Ruska. Oznámil to v pátek Norský Nobelův výbor, jenž cenu udílí. Ressová i Muratov jsou známí jako excelentní novináři. Zároveň se již řadu let angažují jako bojovníci za svobodu projevu. Ve svých zemích za to čelili oba perzekuci.

Investigativní novinářku a spoluzakladatelku on-line média Rappler Ressovou ocenil Výbor specificky za „využívání svobody projevu k odhalování zneužívání moci, využívání násilí a narůstajícímu autoritářství v její domovské zemi“.

U spoluzakladatele a letitého šéfredaktora obdeníku Novaja Gazeta Muratova vyzvedl Výbor „dekády trvající boj za svobodu slova v Rusku, a to ve stále těžších podmínkách“.

Cenu dle Výboru dostane dvojice také jako reprezentant všech novinářů, kteří usilují o totéž ve ostatních koutech světa.

„Svobodná, nezávislá a skutečnost-nepřikrašlující žurnalistika slouží jako ochrana proti zneužívání moci, lžím i válečné propagandě. Bez svobody projevu a svobody tisku by šlo jen těžko usilovat o bratrství mezi národy, odzbrojení a lepší poměry ve světě obecně,“ uvádí Norský Nobelův výbor v tematickém tiskovém prohlášení.

Tradice ceny a poslední laureáti

Nobelova cena míru má být dle Nobelovy závěti udílena osobnostem či organizacím, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Nezřídka je však předávána i osobám a institucím, které se zasloužily o zlepšování poměrů ve své zemi či na světě obecně, například vyjednáním závažných mezinárodních dohod nebo bojem za dodržování lidských práv.

Cena slouží jak jako ocenění dosavadních aktivit, tak jako symbolický apel, aby držitel pokračoval v prosazování toho, co hlásá.

První Nobelova cena míru byla udělena v roce 1901 Švýcaru Henrrymu Duantovi za úlohu, jíž sehrál při zakládání Mezinárodního výboru Červeného kříže. Loni ji získal Světový potravinový program OSN za to, že „zabraňuje využívání hladu jako zbraně ve válečných konfliktech“; v roce 2019 pak etiopský premiér Abiy Ahmed za uzavření mírové smlouvy se sousední Eritreou.

V roce 2018 byli oceněni konžský gynekolog a zakladatel kliniky pro oběti znásilnění Denis Mukwege a jezídská aktivistka Nadia Muradová, oba za boj proti využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně. V roce 2017 organizace usilující o jaderné odzbrojení sdružené v platformě ICAN a v roce 2016 kolumbijský prezident Juan Manuel Santos. Ten dostal cenu za mimořádné úsilí o ukončení více než padesátileté občanské války s povstalci z FARC.

V roce 2015 získali cenu společně všichni členové Tuniského kvartetu pro národní dialog jako zástupci tuniské občanské společnosti, v roce 2014 bojovníci za práva dětí Malala Júsufzaiová z Pákistánu a Kaliáš Satjárthí z Indie a v roce 2013 Organizace pro zákaz chemických zbraní fungující při OSN.

Způsob výběru

Nobelovu cenu míru udílí pětičlenný Norský Nobelův výbor, jehož osazenstvo vybírá norský parlament z řad starších, všeobecně uznávaných politiků-intelektuálů. Každý ze členů výboru obvykle zastupuje jeden z politických proudů v zemi.

Výbor každý rok obdrží okolo tří set nominací (letos konkrétně 329) od zvláštních poradců výboru — držitelů ceny z minulých let, akademiků, členů vlád a poslanců parlamentů z celého světa. V průběhu jara jsou tyto nominace roztříděny. Na konci srpna se již vybírá pouze z několika favoritů.

Jméno laureáta pro daný rok bývá oznámeno vždy v první polovině října. Vlastní cena se předává 10. prosince, na den výročí smrti Alfréda Nobela.

Spolu s pamětní medailí a certifikátem získává každý laureát taktéž finanční odměnu v přibližné výši 23 milionů korun.

Možnost odebrání

Nobelovu cenu míru je možné také odebrat. Příslušný proces může iniciovat kdokoliv stížností u Stockholmského správního úřadu, který dohlíží nad nadacemi, jež byly založeny k naplnění Nobelovy závěti.

Úřad je povinen všechny stížnosti prověřit. Pokud by naznal, že Nobelův výbor pochybil, má právo zneplatnit jeho rozhodnutí na tři roky dozadu.

Oprávněnost získání ceny bývá pravidelně zpochybňována zvláště u politických laureátů. Fakticky odňata ale cena doposud nikdy nebyla.