Nobelovu cenu míru pro rok 2019 dostane etiopský premiér Abiy Ahmed

Petr Jedlička

Rok a půl vládnoucí premiér stihl již uzavřít mírovou dohodu s Eritreou a přispět k mírovým jednáním v Súdánu. Ve vlastní zemi odvolal výjimečný stav, nechal propustit politické vězně a na příští rok slíbil demokratické volby.

Držitelem Nobelovy ceny míru pro rok 2019 se stane etiopský premiér Abiy Ahmed — iniciátor loňského uzavření mírové smlouvy se sousední Eritreou a politik, který pomohl zahájit několik dalších jednání o vyřešení různých konfliktních otázek v regionu. V pátek před polednem to oznámila Berit Reissová-Andersenová, předsedkyně Norského Nobelova výboru, jenž cenu udílí.

Abiy Ahmed nastoupil do funkce loni v dubnu a ihned zahájil jak mírová jednání, tak vnitrostátní reformy. Nechal odvolat výjimečný stav, uvolnit cenzuru a propustit politické vězně. Na příští rok slíbil už zcela demokratické volby.

Uvolnění vnitropolitických poměrů však v zemi oživilo i četné mezietnické spory a etiopská vláda se dnes snaží situaci stabilizovat. Podle Reissové-Andersenové tak s sebou ocenění nese i vyjádření podpory a zřejmý vzkaz, aby premiér reformní snahy neopouštěl.

„Aktuální situace jsme si vědomi. Ale ani Řím nebyl postaven za den (...) Doufáme, že i toto ocenění reformní úsilí Abiyho Ahmeda posílí,“ uvedla předsedkyně Norského Nobelova výboru na tiskové konferenci na tematický dotaz jednoho z novinářů.

Zpravodajské agentury připomínají, že favoritkou sázkařů na zisk letošní ceny byla švédská klimaaktivistka Greta Thunbergová. Abiy Ahmed byl ale hned druhým nejtipovanějším.

Tradice ceny a poslední laureáti

Nobelova cena míru má být dle Nobelovy závěti udílena osobnostem či organizacím, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Nezřídka je však předávána i osobám a institucím, které se zasloužily o zlepšování poměrů ve své zemi či na světě obecně, například vyjednáním závažných mezinárodních dohod nebo bojem za dodržování lidských práv.

Cena slouží jak jako ocenění dosavadních aktivit, tak jako symbolický apel, aby držitel pokračoval v prosazování toho, co hlásá.

První Nobelova cena míru byla udělena v roce 1901 Švýcaru Henrrymu Duantovi za úlohu, jíž sehrál při zakládání Mezinárodního výboru Červeného kříže. Loni získali cenu konžský gynekolog a zakladatel kliniky pro oběti znásilnění Denis Mukwege a jezídská aktivistka Nadia Muradová, oba za boj proti využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně. V roce 2017 byly oceněny organizace usilující o jaderné odzbrojení sdružené v platformě ICAN a v roce 2016 kolumbijský prezident Juan Manuel Santos. Ten dostal cenu za mimořádné úsilí o ukončení více než padesátileté občanské války s povstalci z FARC.

V roce 2015 byli oceněni společně všichni členové Tuniského kvartetu pro národní dialog jako zástupci tuniské občanské společnosti, v roce 2014 bojovníci za práva dětí Malala Júsufzaiová z Pákistánu a Kaliáš Satjárthí z Indie a v roce 2013 Organizace pro zákaz chemických zbraní fungující při OSN.

Způsob výběru

Nobelovu cenu míru udílí pětičlenný Norský Nobelův výbor, jehož osazenstvo vybírá norský parlament z řad starších, všeobecně uznávaných politiků-intelektuálů. Každý ze členů výboru obvykle zastupuje jeden z politických proudů v zemi.

Výbor každý rok obdrží okolo tří set nominací (letos konkrétně 301) od zvláštních poradců výboru — držitelů ceny z minulých let, akademiků, členů vlád a poslanců parlamentů z celého světa. V průběhu jara jsou tyto nominace roztříděny. Na konci srpna se již vybírá pouze z několika favoritů.

Jméno laureáta pro daný rok bývá oznámeno vždy v první polovině října. Vlastní cena se předává 10. prosince, na den výročí smrti Alfréda Nobela.

Spolu s pamětní medailí a certifikátem získává každý laureát taktéž finanční odměnu v přibližné výši 23 milionů korun.

Možnost odebrání

Nobelovu cenu míru je možné také odebrat. Příslušný proces může iniciovat kdokoliv stížností u Stockholmského správního úřadu, který dohlíží nad nadacemi, jež byly založeny k naplnění Nobelovy závěti.

Úřad je povinen všechny stížnosti prověřit. Pokud by naznal, že Nobelův výbor pochybil, má právo zneplatnit jeho rozhodnutí na tři roky dozadu.

Oprávněnost získání ceny bývá pravidelně zpochybňována zvláště u politických laureátů. Fakticky odňata ale cena doposud nikdy nebyla.

Další informace:

NobelPeacePrize.org Announcement of the Nobel Peace Prize 2019

BBC News Ethiopia's Abiy Ahmed wins Nobel Peace Prize

The Guardian Greta Thunberg nominated for Nobel peace prize

Al-Džazíra Ethiopian PM Abiy Ahmed Ali wins Nobel Peace prize

    Diskuse
    Patřím k asi malé skupince čtenářů, které zprávy o Etiopii zajímají z osobních důvodů. Rodina mé tety tam prožila asi 10 let. Jejím manželem byl MUDr. Jaroslav Švec, který se podílel na přejezdu tzv. Vlaku svobody přes hranice u Aše 11. září 1951. Dva hlavní organizátoři této akce získali azyl i práci v USA. Moji příbuzní zůstali několik let v Londýně, kde se ale rodina se třemi dětmi těžko živila. Doktor Švec pak dostal nabídku uplatnění z Etiopie, kde v té době bylo již více Čechoslováků a byl tam o jejich odborné znalosti zájem. Přestěhovali se tam v roce 1955 a žili tam do roku 1965. Byli tam spokojeni, i když životní podmínky na africkém venkově asi nebyly jednoduché. V 60. letech však rostlo politické napětí - vznikaly konflikty v Eritrei, která tehdy byla částí Etiopie a snažila se o odtržení a formovala se marxisticky orientovaná opozice proti císaři, která chystala revoluční převzetí moci. Moji příbuzní se vývoje obávali a snažili se uniknout. Podařilo se jim to za tu cenu, že se všichni tři synové přihlásili jako dobrovolníci do armády USA a získali tím americké občanství pro sebe i pro své rodiče. Jeden ze synů ale musel na rok do války ve Vietnamu, odkud se naštěstí vrátil bez zranění.

    Etiopie prožila zhruba 50 problematických let. Je proto potěšující číst o tom, že se země snaží o obnovu krajiny sázením stromů a reformami v zemědělství a nyní navíc přichází šance na rozvoj demokracie a mír.
    JP
    October 17, 2019 v 12.26
    Já jsem zase naopak měl (v nedávných letech) v jedné německé firmě za kolegu jednoho mladého Etiopana, který ze země utekl proto, aby se vyhnul násilnému odvedení do etiopské armády. Což tehdy znamenalo bezmála "na doživotí"; pokud se nemýlím vojenská služba tehdy trvala minimálně deset let, ale v mnoha případech ti (chudší) odvedenci ani potom neměli reálnou možnost se z vojenské služby vyvázat.
    Velmi zajímavá je letošní nobelovka za ekonomii::

    za RTC - tj. vpodstatě za pokusy na lidech - jí získali Abhijit Banerjee, Esther Duflová a Michael Kremer.

    Nejúžasnější na téhle metodě je, že prostě funguje. :))

    Jedna z těch velmi zasloužených nobelovek.

    https://nazory.aktualne.cz/psycho-jak-vratit-bezdomovce-do-bytu-a-gamblery-dostat-od-au/r~d6cef460effc11e99ec9ac1f6b220ee8/
    JK
    October 17, 2019 v 19.10
    Aleši Morbicerovi
    A konečně taky pádný a praxí ověřený argument proti (prozatím většinovému) názoru, že ve společenských vědách nelze experimentovat; a když se to děje, tak že takové experimentování zákonitě musí skončit chaosem nebo rovnou krveprolitím...
    JN
    October 17, 2019 v 21.05
    Panu Morbicerovi
    Článek (viz výše zmíněný odkaz na aktualne.cz) napsal spolumajitel společnosti, která je v tomto článku zmíněna a zároveň podniká v oboru, o němž článek pojednává. (Společnost se podle textu článku podílela např. na tvorbě zákona regulujícího online hazard.) V článku se sedmkrát vyskytuje slovo "pijavice", které má asociovat neodborný přístup (k léčbě), ale může asociovat i něco jiného.
    Není to oponentura pane Nusharte, ale oslavný článek.
    V tom případě snad to, že ho napsal člověk z oboru, nevadí, ne?

    Pokud jde o pijavice, než neodborný přístup k léčbě má ten příběh spíš oslavovat vědecký přístup k realitě, kdy se teorie opírá o praktické ověřování, ne o představy nebo citáty vytržené z náboženských textů apod.

    Ale co dalšího pijavice "můžou asociovat", to mi prozraďte, protože mě v kontextu toho článku nic jiného nenapadá ani neasociuje...
    JN
    October 18, 2019 v 10.37
    Panu Morbicerovi
    Článek je sice umístěn v rubrice "názory", podle mě je však reklamou. Předmětem podnikání společnosti, jejíž spolumajitel je autorem článku, jsou právě ty služby, na které článek v souvislosti s udělením Nobelovy ceny upozorňuje (viz web společnosti: "Nepředpokládejte nic, testujte všechno. (...) Prodáte víc a násobně se vám to vyplatí.")

    Je to neetické.
    Já vám nevím.
    Není to příliš mechanistické přidělování etičnosti či neetičnosti?
    Ten článek je reakce na udělení Nobelovy ceny za ekonomii a poměrně srozumitelně formuluje, s čím ocenění nobelisti vlastně přišli.
    Proč by takový text nemohl jako názor napsat člověk, který toto oceněné vědění uvádí do praxe?

    Nicméně neslovíčkařme.
    Nejdůležitější je ta metoda sama - RCT.

    Pan Kalous přesně vystihl, o co hlavně jde.

    Vtip je v tom, že každý experiment musí být nesmírně pečlivě připraven a už před svým započetím podrobený komplexní kritice a hledání falešných východisk.
    Pěkně je to popsáno v té pasáži o počtu knih ve školách a k čemu to má vztah.
    Výsledky jsou ovšem ohromné a hlavně - fungují v praxi.

    Zajímavé je to zjištění, že důležité pro společnost jako takovou je vzdělá(vá)ní dívek.

    Hned jsem si vzpomněl na Project Drawdown, na který tady odkazoval pan Outrata. Tam je vzdělávání dívek 6. nejnaléhavější úkol, který stojí před lidstvem.

    https://www.drawdown.org/solutions
    JN
    October 18, 2019 v 12.59
    "Proč by takový text nemohl jako názor napsat člověk, který toto oceněné vědění uvádí do praxe?"
    V tom textu je název jeho firmy, který funguje jako odkaz a vede přímo na jeho web s nabídkou služeb.

    Domnívám se, že reklama má být zřetelně označena a nemá se vydávat za názorový článek, zaštiťující se humanistickými myšlenkami.
    Tak jo, pořádek musí bejt.
    Je to lajdáctví.
    IH
    October 18, 2019 v 19.00
    Bianco šek aneb Nobel vynalezl dynamit
    Je správné, že Nobelovu cenu míru dostal etiopský premiér (a bývalý zpravodajec a voják z povolání, jenž stanul v čele polodiktatury, jak se píše v popisku fotografie) Abiy Ahmed?

    Je správné, když nejprestižnější ocenění dostává politik, který se jedva chopil moci, načež bude možná po mnoho let usilovat o setrvání v úřadě se všemi z toho plynoucími nástrahami, zvláště v takové zemi jako je Etiopie?

    Nebyla Nobelova cena míru pro Baracka Obamu dostatečným dokladem skutečnosti, že nemůže laureátovi propůjčit (politickou) sílu, jíž nedisponuje, ani jej nemůže ochránit před neúspěchy a pragmatismem?

    Viděl jsem před několika lety působivý slovenský dokument o lidech na řece Omo, jejichž autonomii a snahu setrvat u tradičního života etiopská vláda potírala. Do jejich odlehlého domova poté zasáhla výstavbou přehrady (prostřednictvím Číny, tuším) se vším z toho plynoucím potenciálem rozvratu.

    Jak přistoupí k lidským právům a odkazu předků, k menšinám a diverzitě obyvatelstva Etiopie A. Ahmed? Mám obavy, že Nobelova cena míru pro premiéra může ocenit a dopředu vlastně posvětit, a to ještě v tom lepším případě, tuctovou transformaci země v běžnou menší modernizovanou regionální velmoc, jak o to se 100 miliony lidmi usilují i kdekoli jinde.
    JP
    October 19, 2019 v 11.37
    V mých očích daleko vyšší hodnotu než ty "oficiální" Nobelovy cenu mají ty alternativní. Tam jsou v naprosté většině případů vyznamenávány osoby (a osobnosti), které si toto své ocenění zasloužily dlouholetou praktickou činností ve prospěch lidí.

    Zatímco ty oficiální Nobelovy ceny - ty jsou většinou udělovány na základě politických kritérií, se všemi důsledky z toho vyplývajícími.
    Na A2larmu vyšel dosti kritický článek k metodě RCT, a taky k jejím leaderům.

    https://a2larm.cz/2019/10/bida-ekonomie-chudoby-komu-skutecne-pomahaji-nobelovy-ceny/

    Autoři jsou ekonomové z Univerzit v Johannesburgu a Cape Townu.

    Zvláštní je takový zhrzený milenecký tón celého jejich článku...
    JP
    October 25, 2019 v 11.47
    To se dá opravdu jenom velice obtížně posoudit. Sám nejsem nijak blíže seznámený ani s metodami RCT, ani s reálnými výsledky jejich experimentů.

    Ten "zhrzený milenecký tón" - ano, ten je tam opravdu znát; ale na straně druhé nelze vyloučit, že ta kritika je alespoň zčásti odůvodněná.

    Ovšem: ti kritici nenabídli žádnou alternativu, co jiného by "bohatý bílý muž" vlastně měl dělat, když chce přece jenom zmírnit stav chudoby ve třetím světě, nežli podniknout - místo abstraktních teoretických modelů - právě zcela reálné experimenty, jak ta či ona opatření v praxi probíhají.
    + Další komentáře