Před dvěma lety na Olympijských hrách v Rio de Janeiru zaujal etiopský maratonský běžec Feyisa Lilesa celý svět. Nejen svým výkonem, když doběhl jako druhý, ale také neobvyklým gestem. Rukama zkříženýma nad hlavou chtěl vyjádřit podporu demonstrantům proti autoritářské vládě, které v tu dobu po stovkách masakrovali příslušníci ozbrojených složek.

Ze strachu z uvěznění zůstal Lilesa po skončení Olympijských her v zahraničí. Do Etiopie se vrátil teprve v neděli 21. října. Namísto policie ho však na letišti v hlavním městě Addis Abeba čekal ministr zahraničí Workneh Gebeyehu spolu se zástupem fanoušků.

„Věděl jsem, že tenhle den jednou přijde. Věděl jsem, že všechna ta krev nebyla prolitá nadarmo,“ prohlásil po návratu Lilesa. „Věděl jsem, že diktatura jednou padne a čekal jsem na ten den. Netušil jsem, jestli přijde dnes nebo zítra, ale vždycky jsem si byl jistý, že se do země svých předků vrátím.“

Jiná Etiopie

Země, do níž se Feyisa Lilesa vrátil, se za dva roky skutečně změnila. Masové protesty, jež započaly v Lilesově domovském státě Oromie a brzy se přelily do sousedního Amharska a dalších regionů nakonec dominantní Etiopskou lidovou revoluční demokratickou frontu (EPRDF) přinutily k odvolání represivní vlády. Novým premiérem se v dubnu stal dvaačtyřicetiletý Abiy Ahmed pocházející právě z dlouho upozaďovaného — a přitom v zemi nejpočetnějšího — oromského etnika.