Ofenzíva proti tigrajským rebelům, jak o odpůrcích centrální vlády ze severu země hovoří etiopský premiér Abiy, ze závěru minulého roku, byla na první pohled ukončena rozhodnou akcí, do níž si nositel Nobelovy ceny míru z roku 2018 nenechal nikým mluvit. Iluze politika západního střihu, který uzavřel mírovou smlouvu se sousední Eritreou, tak vzala za své ve chvíli, kdy rozhodně prohlásil, že situaci v severním regionu vyřeší sám a kritiku vůči svému postupu od počátku ignoroval.

Volání mezinárodního společenství po zprostředkování jednání vyslyšena nebyla, což zcela realisticky nebylo překvapující — pouze se znovu odhalily limity mezinárodních mediací v situaci, kdy mají představitelé státu jasnou představu, jak chtějí postupovat. A to bez ohledu na to, o jaký postup jde.

Výsledek operace je celkem jasný — konsolidace moci centrální vlády nad problematickým regionem, ovšem za cenu velké uprchlické vlny. Uprchlíci doposud z části překračují hranice a usazují se v sousedním Súdánu a z části zůstávají v uprchlických táborech v Etiopii. Zprávy Červeného kříže a Světové zdravotnické organizace jsou alarmující a poukazují na velký počet mrtvých, zraněných a trpících obyvatel, kteří se ocitli bez jakéhokoliv zázemí. V mnoha případech mluví o strachu vrátit se domů zpět.

Konflikt zasáhl zhruba polovinu z asi 4,5 milionu obyvatel regionu, jak udávají zástupci například Lékařů bez hranic. Aktuálně se hovoří o tom, že v důsledku zhoršení bezpečnostní situace se v regionu Tigraj začal nekontrolovatelně šířit covid-10, přičemž WHO poukazuje na zcela zdevastovanou zdravotnickou infrastrukturu. Z čtyřiceti regionálních nemocnic je jich údajně fyzicky dostupných pouze pět, přičemž ty poskytují především akutní péči.