Súdánský pokus o puč na vlastní oči
Linda PiknerováPřispěvatelku DR zastihl v Chartúmu minulý týden pokus o ozbrojený převrat. Nyní se v zemi mohutně protestuje. Autorka líčí okolnosti pokusu i celkovou situaci v Súdánu dva a půl roku po svržení diktátora Bašíra.
Dva roky a půl roku od svržení Umara al Bašíra, súdánského diktátora, který zemi vládl třicet let, se přechodná vláda složená z vojenské a civilní části dostala do úzkých. Pokus o převrat z minulého týdne v ulicích Chartúmu opět otevírá otázky ohledně povahy proměny režimu z diktatury směrem k… čemu? Popravdě zatím těžko říct.
Pro kontext: současná přechodná vláda složená ze zástupců civilního i vojenského sektoru se dostala k moci po turbulentním vývoji posledních deseti let. Oddělení Jižního Súdánu v roce 2011 přivedlo „severní“ Súdán do situace, kdy se naleziště ropy náhle ocitla buď přímo mimo jeho vlastní území, nebo v lepší případě v pohraničních regionech s nejasně delimitovanými hranicemi.
Strategickou výhodou zůstalo vlastnictví ropovodu, jehož dvě větve potkávající se právě v Chartúmu končí na pobřeží Rudého moře v Port Súdánu. Vnitrozemský Jižní Súdán se tak fakticky ocitl v geopolitické pasti a navzdory zásobám černého zlata se z něj stal nejchudší stát světa, který stavem bezpečnosti a ekonomické prosperity „trumfnul“ i Somálsko.
Chartúm na ztrátu dvou třetin svých ropných nalezišť doplatil razantním poklesem HDP, který se z pětiprocentního růstu v roce 2014 dostal na 8,4procentní pokles v roce 2020. Výhled na další dva roky počítá s maximálním růstem do dvou procent.
Vrásky na čele přidělávají také vztahy s okolními státy, z nichž zřejmě nejkomplikovanější je v současnosti ten s Etiopií. Může za to jak stavba etiopské přehrady, jejíž naplnění může mít fatální dopad na stav vody v Nilu, tak konflikt v regionu Tigraj, respektive oblasti al-Fashaga, vybíhající ze západní hranice Etiopie směrem do Súdánu.
Nešťastníci z Tigraje utíkají právě do Súdánu, kde objektivně panují lepší podmínky než v Etiopii a Eritrei, což nesou obě tyto země nelibě. Zboží může dnes překračovat vzájemnou hranici jen s obtížemi a Súdánu nezbývá, než posilovat své exportní možnosti přes dva uzlové body — hraniční přechod Wádí Halfa s Egyptem a již zmíněný Port Súdán.
Wádí Halfa u egyptské hranice má velký potenciál. Současnou egyptsko-súdánskou obchodní výměnu však komplikuje fakt, že na straně Egypta musí nákladní auta pokračovat ve své cestě přívozem přes Násirovo jezero (Asuánskou přehradu). Žádoucí vbudování dálnice okolo obří nádrže by si žádalo velké investice.
Samotný přechod navíc dnes nefunguje v režimu 24/7 a navzdory členství obou zemí v organizaci COMESA, která je největší regionální organizací svého druhu v Africe, nedošlo k odstranění administrativních překážek, což z překročení hranice činí logistické peklo. Zatímco egyptská strana má pracovní dobu do 16:00, súdánská „až“ do 17:00, čili reálně se může stát, že dopravce uvízne v území nikoho a stráví zde — uprostřed pouště — noc.
K tomu přičtěme fakt, že cesta z Wádí Halfa do Chartúmu trvá kamionu přibližně dvanáct hodin a snadno nám dojde, proč má zbývající vývozní cesta — Port Súdán, ležící na východě země u otevřeného moře — strategickou hodnotu zlata.
Právě uzavření tohoto přístavu přitom představuje v kontextu událostí posledního týdne jeden z neuralgických bodů celé situace, o jejíž řešení přechodná vláda více než stojí.
Vlastní pokus o puč
Pokud jde o poslední dění: neúspěšný pokus o puč byl oficiálně spáchán skupinou vojáků odkazující se na „zlaté časy za prezidenta Bašíra“. Stalo se tak 21. září. Pokus cílil na celou přechodnou vládu, která byla zformována právě po Bašírově sesazení. Zástupci vojenského segmentu vlády teď uvádějí, že civilisté zanedbali potřeby armády, která má mimo jiné „bránit ideály revoluce“. Generálové slibují „nedopustit, aby súdánská vláda sešla na scestí“.
Premiér Abdalla Hamdok, jenž reprezentuje civilní křídlo, uklidňuje, že se nejedná o střet mezi dvěma skupinami určujícími v současnosti pravidla hry na súdánské politické šachovnici a že jde pouze exces. Okolní svět v čele s OSN — jak je tomu dobrým zvykem — vyzývá ke klidu a smíru a skupina přátel Súdánu zahrnující i EU „věří v udržení nastoupené cesty“.
Vnímání situace určuje optika toho, kdo ji prezentuje, nicméně s dávkou odstupu se dá říci, že civilní segment vlády má podporu běžných Súdánců, kteří v ulicích Chartúmu svolávají demonstrace za dokončení přechodu k novému režimu tak, jak bylo na jaře 2019 slibováno.
Ve veřejné debatě je z pokusu o puč — respektive z jeho podpory a iniciace — obviňováno hned několik různých skupin, z nichž tou nejskloňovanější jsou Bedžové, žijící na východě země, kde se nachází právě Port Súdán. Ten byl v důsledku událostí uzavřen. Jen za čtyři dny dosáhly ztráty z omezení provozu přístavu tří milionů euro.
Stejně tak byly uzavřeny všechny duty free obchody v Rudém moři a ropný terminál, aby po pár dnech byl zahájen dialog mezi zástupci vlády, Bedži a Jižním Súdánem, protože znovuotevření těchto dopravních a obchodních uzlů je vitálním zájmem všech zúčastněných.
Mimochodem stranou zájmu o vnitropolitický vývoj v zemi nestojí ani okolní svět. Zatímco třeba pro Turecko je Súdán zajímavým obchodním partnerem, Izrael v rámci Trumpovy zahraničně-politické labutí písně (známé coby Abrahámovské dohody) otevřeně navázal se Súdánem diplomatické vztahy, od čehož si súdánská strana slibovala zejména příliv investic z USA.
Ty ale prozatím nedosahují očekávané výše a súdánští představitelé otevřeně hovoří o zklamání. Upozorňuje se na to, že vyškrtnutí země ze sankčního seznamu musí být doprovázeno masivním přílivem zahraničního kapitálu, nebo zemi zachvátí komplexní nestabilita, jíž může využít někdo stojící takříkajíc opodál. Zájem o výstavbu námořní základny v Rudém moři už projevilo Rusko…
Súdán ke všemu postihly toto léto nebývale velké záplavy ve většině nepouštní části země, následované ještě bleskovými povodněmi na začátku září. Celkově zemřelo několik stovek lidí. Desetitisíce se ocitly bez střechy nad hlavou. Humanitární pomoc ze zahraničí v podobě provizorních přikrývek a přístřešků je skvělá. V době omezeného pohybu napříč územím státu má však její distribuce jisté trhliny.
Běžný pozorovatel, který se ve městě na soutoku Bílého a Modrého Nilu ocitl shodou okolností v době, kdy dvojice rebelů byla před jeho zrakem zastřelena, si na vlastní kůži uvědomuje sílu internetu, který zde pravidelně vypadává. Spekulace o účelovosti těchto výpadků ponechme stranou a přejme běžným Súdáncům, kteří mají takřka stále úsměv ve tváři, hodně štěstí.