Súdánský autokrat Umar Bašír, který je od roku 2009 stíhán za genocidu Mezinárodním trestním soudem, dobrovolně neodstoupí. K rezignaci ho nepřesvědčily ani tři týdny trvající masové protesty v ulicích prakticky všech významných měst, při nichž naposledy ve středu požadovaly tisíce lidí změnu ve vedení státu.

„Ti, kteří touží po moci, mají jedinou cestu. A to je hlasováním ve svobodných a rovných volbách,“ prohlásil prezident na setkání s příznivci v hlavním městě Chartúmu. Zároveň naznačil, že za demonstracemi stojí zahraniční síly. „Naše shromáždění vysílá vzkaz všem těm, jež by rádi viděli, že Súdán dopadne jako jiné zničené země.“

Ohrožení

Současná vlna demonstrací započala 19. prosince po ohlášení zvýšení ceny chleba na trojnásobek. První protesty se neobjevily v Chartúmu, ale naopak v menších městech a na vesnicích, které nejvíc zasahuje masivní, sedmdesátiprocentní inflace a navíc v nich na rozdíl od hlavního města často chybí základní potraviny nebo pohonné hmoty.

Nespokojenost se následně rozlila i do větších měst včetně metropole a sousedního města Omdurman na opačné straně Nilu. Hospodářské požadavky se mezitím rozšířily o volání po odstoupení prezidenta Bašíra, který zemi tvrdou rukou vládne nepřetržitě od vojenského převratu v roce 1989.

Přestože se masové protesty proti Bašírově vládě objevily i v roce 2013 a v menší míře v lednu loňského roku, pozorovatelé považují jejich současnou podobu za vůbec největší hrozbu pro pětasedmdesátiletého autokrata. A to nejenom kvůli samotnému počtu demonstrantů a rozšíření do velké části provincií, ale i díky skupinám, které se k protestům přidaly nebo je alespoň podpořily.

Významnou roli sehrávají například súdánské profesní a odborové organizace včetně stávkujících právníků či lékařů a k protestům se připojilo na dvaadvacet politických stran, z nichž řada byla donedávna součástí vládní koalice s Národním kongresem prezidenta Bašíra.

Reakce

Umar Bašír se již po prvním týdnu protestů v novoročním projevu zavázal ke krokům, které podle něj pomohou ekonomice sražené na kolena dlouhodobým konfliktem v Darfúru a ztrátou velké části ropných zdrojů po odtržení Jižního Súdánu v roce 2011.

„Poprvé v historii postavíme [rozpočet] na rozvojových projektech namířených na snížení utrpení našeho lidu prostřednictvím pokračujících subvencí některých typů zboží, zvyšování mezd a snižování daňové zátěže,“ prohlásil Bašír, který se ve stejném projevu odvolal na očekávanou pomoc strategických spojenců z Číny, Ruska a států Perského zálivu.