Za poslední čtyři roky se Súdán nikdy neobjevil v médiích v žádné pozitivní souvislosti. Jakákoliv zpráva zahrnující název této obrovské země při Rudém moři vždy obsahovala minimálně nejistotu ohledně dalšího vývoje. Pokud bychom měli být v hodnocení mediálního obrazu země ještě příkřejší, zemi neprovází dobrá pověst minimálně od roku 1989. Tehdy se moci ujal generál Bašír, jenž v zemi zavedl právo šária, přivítal bin Ládina a spoluzavinil genocidu v Darfúru.

Od soboty 15. dubna je opět Súdán v centru zájmu světových médií, která sbírají střípky o nové brutální vlně násilí mezi armádou a paramilitárními jednotkami. O jejím vypuknutí nebylo pochyb, byť optimisté žili v přesvědčení, že to nejhorší má Súdán už za sebou.

Přibližme ve stručnosti kontext, ve kterém se současné události odehrávají. V roce 2019 po pádu Bašíra byla ustanovena prozatímní vláda, která hodlala připravit v zemi volby a přesvědčit západní svět, aby zrušil uvalené sankce.

Dílčí kroky vlády vedly k oživení ekonomiky a naději, že díky přílivu zahraničního kapitálu se zlepší životní podmínky lidí. Současně netřeba hledět na období 2019—2021 přehnaně optimisticky: ministři se střídali podle toho, u koho korupční chování přesáhlo přijatelnou mez, na černém trhu se pohybovali všichni, zejména pak vládní úředníci, zemi ovládalo několik bohatých obchodníků majících monopol například na prodej aut, a pokud člověk chtěl něco dovézt, šlo to nejlépe přes Turecko nebo Spojené arabské emiráty.

Nicméně systém nějak fungoval, zásobování přes Port Súdán rovněž a ceny byly relativně přijatelné.

Burhanův puč roku 2021

Na podzim 2021 se situace dramaticky změnila. Po neúspěšném pokusu o převrat, který byl podle všeho jen zastíracím manévrem, následoval úspěšný puč, který odstavil přechodnou vládu a těžiště moci se přesunulo mezi generála Burhana a vedoucího milicí RSF (Rappid Support Forces) „Hemettiho“.

Zatímco Burhan měl za sebou súdánskou armádu, jejíž výzbroj, kompetence a schopnost pohybu po vlastním území byly značně limitované, Hametti se mohl spolehnout na paramilitární RSF, které za sebou měly „úspěšně“ zvládnuté tažení v Darfúru, slušnou výzbroj a znalost prostředí.

Navíc právě sever země při hranicích s Egyptem a Libyí je strategickým místem z hlediska přítomnosti mezinárodních pašeráckých stezek, z čehož Hemitti a jeho RSF finančně profitovali.

Převrat z konce roku 2021 provázely protesty v ulicích, střety mezi civilisty a armádou, nepočítaně mrtvých a z toho plynoucí ekonomické problémy, které zemi uvrhly několik let zpět. Či možná ještě hůř, protože v zemi vypukla inflace a po pár týdnech střety mezi civilisty a vládou v čele s Burhanem přestaly okolní svět zajímat. Všeobecně se mělo za to, že Súdán zkrátka si na své první svobodné volby bude muset ještě „chvíli“ počkat.

Burhan si „svlékl“ uniformu a vyrazil do sousedních zemí, kde byl přijat tak, jak se na hlavu státu sluší. Fakticky tím byl legitimizován převrat, jehož symbolem právě Burhan byl a který vehnal do ulic desítky tisíc Súdánců.

Na pozadí Burhanových diplomatických aktivit pak probíhal vnitropolitický vývoj, který na první pohled nevypadal zle. Situace se zdánlivě uklidnila, v ulicích se opět objevily plastové židličky a ženy prodávající kávu a čaj. Port Súdán na východě země znovu otevřel své brány mezinárodnímu obchodu.

Díky snížení ceny kontejnerové přepravy se do země začalo dostávat alespoň nějaké zboží. Zdálo se, že Súdán má to nejhorší za sebou. Byť třeba inflace byla taková, že v zemi museli vydat bankovku v nejvyšší nominální hodnotě.

Ruská touha po africkém zlatě

Současně se začalo opět hovořit o rostoucím angažmá Ruska, respektive vybraných hráčů z Ruské federace. Zemi relativně nedávno navštívil ministr zahraničí Lavrov, aby potvrdil zájem Ruska o vybudování základny na pobřeží Rudého moře, o které se v minulosti v době vlády Bašíra hovořilo již několikrát.

Vedle oficiální ruské linie je tady silně patrná také linie neoficiální v podobě Wagnerovců, kteří se nejdříve ze západní a střední Afriky vydali bojovat na ukrajinskou frontu, aby poté, co fakticky prohráli, posbírali přeživší žoldáky a vydali se zpět do Afriky, tentokrát do Súdánu — a nejen sem.

Proč právě Súdán? Země má totiž značné naleziště zlata, jehož těžba je poměrně snadná. Vytěžené zlato pak putuje přes Spojené arabské emiráty právě do Ruska, aby vylepšilo napjatý státní rozpočet, trpící pod náporem sankcí. Jejich účinnost ale zmírňují právě externí zdroje financování jako je tento.

Vztah mezi Wagnerovci, zlatými doly a RSF byl nedávno odkryt, byť to nebylo žádné překvapení a fakticky se o něm vědělo již dlouho. Krátce poté, co Rusko vtrhlo na Ukrajinu, se totiž Hemitti vydal do Moskvy.

Nová vlna násilí

Současné události jsou podle zpráv z místa mnohem horší, než tomu bylo při předchozích erupcích násilností, například na sklonku roku 2021. V sobotu dopoledne udeřila súdánská armáda na polovojenské jednotky RSF, které několik hodin předtím obsadily armádní komplexy u měst Merowe, El-Obeid a v Chartúmu. Oblast u Mewore v severnější části země je základnou Severosúdánské armády pro operace při hranicích s Egyptem a Libyí.

Je tady rovněž vodní přehrada vyrábějící elektřinu a velké letiště. RSF nevyslyšely armádní ultimátum vyklidit pozice do 24 hodin od výzvy, načež začala ostrá palba z obou stran. Místní o důvodech střetu neměli vůbec tušení, či možná lépe řečeno: nevěřili, že by něco podobného mohlo propuknout, protože zdánlivý klid vyvolal pocit, že situace je stabilní.

Záminkou pro obsazení armádních pozic byl požadavek, aby se jednotky RSF během následujících měsíců plně integrovaly do súdánské armády. Paramilice tvrdí, že toho je možné dosáhnout až za deset let.

Ještě v sobotu propukly boje i v hlavním městě, zejména pak v oblasti kolem letiště. V Chartúmu se bojuje dodnes. Ostré střety probíhají údajně také v Darfúru. Chartúmské mezinárodní letiště nacházející se v centru města je místem neustálých přestřelek i proto, že jde o hlavní přístupovou cestu do země.

Ulice metropole tedy zachvátilo násilí. Opakovaně vyhlašovaný humanitární klid, během kterého by lékaři mohli ošetřit zraněné, je neustále porušován a počty obětí nelze spočítat.

Čísla, která se objevují, jsou nižší, než je skutečnost, což si troufám tvrdit na základě osobní zkušenosti z roku 2021. Burhan i Hemitti se ukrývají neznámo kde, zatímco venku zuří guerillové boje. Kromě letiště se vedou nejtěžší střety o okrajové čtvrtě Chartúmu, kam se RSF přesunuly a pomocí těžké techniky staví něco jako vozovou hradbu kolem svých pozic.

Aktuální vývoj ovšem není zdaleka jen vnitropolitickým střetem mezi ne zcela dobře organizovanou armádou a slušně fungujícími paramilicemi podporovanými Wagnerovci, respektive Ruskem. Jsou tu i další hráči jako Egypt, Muslimské bratrstvo, skupiny důstojníků adorující starou Bašírovu diktaruru.

Wagnerovci navíc nejsou už tak silní jako v minulosti. Jejich členové jsou notně vyčerpáni z působení na Ukrajině, což limituje jejich možnosti efektivně manévrovat v Africe. Rusko nad to prosazuje prostřednictvím Wagnerovců své zájmy i v dalších zemích s přírodním bohatstvím, a tudíž musí zvažovat, která z lokalit je v dané chvíli zajímavější a její ovládnutí vzhledem k omezeným možnostem efektivnější.

Informace z místa jsou útržkovité. Na rozdíl od roku 2021 funguje internet, protože právě jeho prostřednictvím si vyměňují informace příslušníci armády i RSF.

Zatímco v roce 2021 šlo o střet civilisté versus armáda a lidé v ulicích podporovali dokončení reforem, dnes se jedná o střet armády a paramilic a v ulicích vládne strach. Končí ramadán, lidé jsou doma, státní televize byla obsazena a informace je možné sledovat jenom skrze vysílání Al-Džazíry.