Zprávy o rozpadu Somálska, pirátských útocích v Rohu Afriky a působení islamistických milicí Al-Šabab, které zaplavují mediální prostor od počátku 90. let minulého století, nedávají příliš prostoru, abychom mohli uvažovat o části tohoto státu jako o poměrně stabilním kusu území, které více než třicet let funguje de facto nezávisle. Nedávné memorandum podepsané mezi premiérem sousední Etiopie a zástupci kvazistátního Somalilandu však naznačují, že předpona „kvazi“ je čím dál více jen formální úlitbou než odrazem reality. Aktuální vývoj v Jemenu tomuto trendu jenom nahrává.

Pochopení soudobého toku událostí, jež mají bezprostřední globální dopad, se neobejde bez krátkého exkurzu do historie regionu označovaného jako Roh Afriky, který je poněkud zjednodušeně identifikován se Somálskem.

Historii tohoto nanejvýš strategického regionu při hranicích Adenského zálivu spojujícího Rudé moře a Indický oceán začali v moderní éře psát Evropané, zejména pak Britové, Francouzi a v jisté míře také Italové, kteří usilovali o zajištění Suezského kanálu.

Oblast historického Somálska coby území obývaného etnickými Somálci tak byla rozdělena, přičemž Francouzi získali pozice v dnešním Džibutsku, Britové v Somalilandu a Italové se usadili kolem Mogadiša. Zbytek Somálců zůstal v Etiopii v provincii Ogaden a v severní Keni, ovládané Brity, což začalo způsobovat napětí v průběhu 20. století a dodnes je somálsko-keňská hranice považována za jednu z vůbec nejrizikovějších v Africe.

Britská přítomnost se v Somalilandu opírala o sérii smluv s představiteli místních klanů, kteří jejich prostřednictvím hledali ochranu před expansionismem etiopského císaře Menelika II. Podobně jako jinde v Africe, i zde Britové využívali systém nepřímé správy, založený na udržení vlády místních struktur, v kombinaci s rozhodujícím vlivem v oblasti zahraniční politiky, který určovaly britskými zájmy.

Zajištění plavby Rudým mořem prostřednictvím záchytných bodů na pobřeží bylo součástí strategické vize Británie, jak efektivně a co nejlevněji spravovat obrovskou říši. V praxi se opírala o sérii smluv s lokálními politickými předáky.

Kromě toho Britové usilovali o ochranu tisíciletých obchodních stezek, jejichž prostřednictvím si v oblasti dnešního Jemenu zajišťovali dodávky masa, a region dokonce získal výstižnou přezdívku „adenské řeznictví“. Ačkoli nyní je region vnímán především jako synonymum mizérie, i dnes maso, zejména kozí a skopové, tvoří podstatnou součást jídelníčku místních. Mediální obraz regionu redukovaný jen na poušť plnou hladových uprchlíků tak dostává trochu realističtější rozměr.

Čtyřdenní nezávislost

V „Roce Afriky“ 1960 se vítr změn prohnal i Rohem Afriky a Somaliland vyhlásil na Británii nezávislost, která trvala přesně čtyři dny, než byl tento stát spojen s italskou částí, jež kopírovala pobřeží Indického oceánu. Původně britská a italská správa sice vytvořily jeden stát, ale prakticky sjednocení nenastalo, a to dílem právě kvůli odlišné koloniální minulosti.