Jižní Súdán: výročí země, do které na dovolenou nepojedete
Linda PiknerováPřed dvanácti lety vznikl doposud nejmladší stát světa — Jižní Súdán. Život v extrémně chudé zemi určují dávné etnické a kulturní konflikty, kvůli kterým je tamní společnost takřka permanentně ve stavu občanské války.
Země, která se od vyhlášení nezávislosti v roce 2011 zařadila k nejchudším státům světa, slaví výročí, na nějž si vzpomene jen málokdo. Jedovatě se chce říci, že možná proto, že vedle krav, koz a Bílého Nilu tady nic zvláštního není a že kromě útržkovitých zpráv o utrpení místních je Jižní Súdán zcela nezajímavou zemí. Tedy až na ropu, jejíž vývoz je v současnosti ohrožen a na jejímž exportu je země bytostně závislá.
Obrovská země s hlavním městem Juba nikdy neměla na růžích ustláno a při znalosti historického kontextu je vlastně s podivem, že se dočkala nezávislosti relativně bezproblémově, a to dokonce na základě referenda. Ještě jednotný Súdán byl svého času největší zemí v Africe, se značnými nalezišti ropy a zlata a od zisku nezávislosti v roce 1956 s jedním problematickým režimem za druhým. Rozsáhlé území Súdánu vždy obývaly nejrůznější kmeny, volně migrující prostorem bez ohledu na vnitřní či vnější hranice, zatímco politické směřování určovali politici, či spíše diktátoři sídlící v Chartúmu.
Právě proto až překvapilo, že výsledky referenda o vyhlášení nezávislosti z ledna 2011 tehdejší prezident Bašír akceptoval a 9. července 2011 bylo vyslyšeno přání takřka 99 procent hlasujících na vyhlášení nezávislosti Jižního Súdánu.
Vznikl tak nový vnitrozemský stát, řazený politicky zpravidla do oblasti Afrického rohu a sousedící se šesticí zemí, z nichž stabilní je jedině Keňa a snad i Uganda. Jeho spojení s okolním světem je omezeno na špatně sjízdné silnice a příležitostně splavný Nil, což výrazně limituje jakékoliv možnosti rozvoje. Je ale třeba přiznat, že se v tomto směru situace lepší.
Zlomové bylo období pandemie covid-19. Ve stejnou dobu, kdy svět se uzavíral kvůli šíření neznámé nemoci, se Jižní Súdán nechtěně uzavřel z důvodu nečekaně rozsáhlých záplav, způsobených rozlitím Bílého Nilu. Říční přeprava mezi Súdánem a Jižním Súdánem byla na mnoho měsíců vyřazena z provozu, díky čemuž si představitelé Jižního Súdánu uvědomili, že do rozvoje infrastruktury je třeba investovat. A skutečně se tak za vydatné mezinárodní podpory začalo dít.