Informace o vnitropolitické situaci v Súdánu se vytratily z našich médií ještě před koncem minulého roku. Zdálo se, že vývoj ve třetí největší africké zemi už zůstane pro běžného Středoevropana zapsán v kategorii rozvrácených zemí, kterým nelze pomoci.

S ruskou agresí na Ukrajině se ve veřejném prostoru ještě více usadil pocit, že nejdůležitější dění v mezinárodních vztazích se odehrává těsně za našimi hranicemi. Málokdo už si dnes vzpomene, že koncem roku se chartúmské ulice plnily krví. Přesto by nás právě v souvislosti s rusko-ukrajinskou válkou měla situace v Súdánu alespoň okrajově zajímat, protože tamní naleziště ropy mohou potenciálně představovat nástroj k posílení evropské energetické bezpečnosti. Anebo tomu může být právě naopak.

Za zhruba devět měsíců od převratu, tedy od pádu premiéra Hamdoka, byly demokratické naděje, jejichž symbolem se stalo heslo „madanía“ — volně přeloženo jako „civilní vláda“ — rozmetány. Počty civilních obětí nelze ani odhadnout a frustrace obyvatel, kteří doufali ve volby v roce 2023, dosáhla vrcholu. V zemi se toho příliš nezměnilo a změny, které proběhly, konsolidovaly pozici vojenského režimu. Samozvaný zachránce stability, generál Burhan, se stal akceptovaným partnerem okolních států. A problémy, s nimiž se země potýkala, přetrvaly.

Zrušení výjimečného stavu a konsolidace režimu

Zimní pokus generála Burhana zapojit do své vlády sesazeného premiéra Hamdoka, skončil fiaskem. Stávající stav se tak dá označit za klasický vojenský režim s africkými specifiky. Jinými slovy, Burhan neví, kdy se ho někdo pokusí svrhnout — a zkušenosti napovídají, že se tak dříve nebo později stane a s velkou pravděpodobností to bude někdo z jeho blízkého okolí.

Sám Burhan neoplývá příliš vysokým intelektem a jeho mocenské postavení je závislé na armádních strukturách. Ovšem jedná se spíše o neoficiální struktury, jako jsou bývalí příslušníci milic Janjaweed, nechvalně známé působením v oblasti Dárfúru.

V minulých týdnech byl zrušen výjimečný stav. Všeobecně se má to za to, že situace se stabilizuje. Vznikla platforma, v rámci které mají zástupci jednotlivých skupin obyvatelstva jednat o dalším směřování země. Část se však rozhovorů odmítá účastnit, protože by tímto krokem vlastně legitimizovala Burhana jakožto nejvyššího představitele státu. Podle části zástupců občanské společnosti není možné sedět u jednoho stolu s někým, kdo provedl převrat.