Mali: vojenským maršem k demokracii!
Linda PiknerováVládnoucí režim v Mali připravuje referendum o ústavě a demokratické volby, čímž si získává obdiv okolního světa. Uvnitř země však vše směřuje k posílení moci prezidenta, likvidují se opoziční síly a propuká násilí vůči cizincům.
Informace o obrovském západoafrickém vnitrozemském státě plnily v poslední době i české noviny. Právě zde totiž byla před několika lety slavnostně otevřena naše ambasáda a před krátkým časem opět uzavřena, čímž se — přinejlepším dočasně — uzavřela etapa českého působení v této části světa.
A není to jen problém České republiky. Doslova vše, oč se Západ v této zemi během posledního desetiletí pokusil, skončilo naprostým neúspěchem.
Vojenská junta v čele s prezidentem Assimi Goïtou je dnes jediným uznávaným zástupcem země, na jejímž území působí jak vnitrostátní milice, tak nechvalně proslulí Wagnerovci. Za pár dní zde má proběhnout již jednou avizované referendum o dalším vnitropolitickém uspořádání. I pokud budeme optimističtí a budeme ignorovat předchozí zkušenosti, nelze očekávat, že by toto referendum zemi zásadním způsobem proměnilo.
Při pohledu na výsledky působení západních aktérů na území bývalého Francouzského Súdánu se pozorovatel jen těžko ubrání myšlence, že vynaložené prostředky a zmařené lidské životy vyšly naprázdno a že za působením západních sil v čele s Francií zůstává poněkud hořká pachuť.
Povstání Tuaregů v roce 2012 a vyhlášení nezávislého státu Azawad na severu země vyvolalo před dekádou doslova pozdvižení, a to zejména proto, že vzpomínky na nejrůznější teroristické útoky byly stále ještě velmi čerstvé a strach z rozšíření nestability v relativní blízkosti jižní hranice Evropské unie nechával jen málokoho klidným.
K tomu je třeba připočíst strach z migrace, směřující přes severní Mali a Alžírsko do Evropy, a tradiční zájem Francie o své bývalé kolonie. Výsledkem bylo, že se Mali stalo jednou z prioritních zemí evropské bezpečnostní politiky.