Od přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století patřil Sovětský svaz k významným mezinárodním hráčům v dekolonizující se Africe. V očích nově etablovaných afrických režimů měl obvykle lepší reputaci než jeho ideologický konkurent USA.

Antikoloniální, antiimperiální a antikapitalistickou rétoriku Sovětského svazu doprovázely finanční prostředky, vojenská technika a nejrůznější experti, kteří ve jménu budování socialistické Afriky směřovali do vybraných států. Skvělou pověst si získaly nejen sovětské školy, ale například také zdravotnictví. Vstřícnost nových afrických politických předáků akceptovat sovětskou linii byla veliká.

S rozpadem SSSR a koncem bipolární konfrontace se Afrika stala kontinentem, o kterém v Kremlu sice věděli, ale nebyl zájem ani kapacity o kultivaci vzájemných vztahů. Sovětský vliv tak vystřídaly státy jako Čína, Indie či Turecko, které se do takzvaného nového dělení Afriky zapojily asi nejintenzivněji.

Obnovený ruský zájem o Afriku

Putin zpočátku Afriku ignoroval podobně jako jeho předchůdce, nicméně s postupem času pochopil, že právě tento kontinent o 54 zemích, z nichž řada má nesmírné přírodní bohatství, může do budoucna nově se etablujícímu Rusku leccos přinést. Zájem byl zpočátku projevován jen opatrně, což bylo ostatně příznačné i pro Sovětský svaz, neboť platilo a platí, že zdroje, které může Rusko uvolnit pro aktivity v relativně vzdáleném zahraničí, jsou poměrně omezené.

Obnovení přerušených vazeb tak probíhalo pomalu, nicméně systematicky, a současná diskuse o tom, kde všude Rusko v Africe působí, překvapuje pouze ty, kteří situaci dlouhodobě nesledují. Přelomovým momentem byl rok 2019, kdy v ruském Soči proběhl první rusko-africký summit, na kterém ruský prezident Putin uvedl, že jeho cílem je podpořit vzájemný obchod a poskytovat Africe potřebnou (rozvojovou) pomoc bez jakýchkoliv podmínek.

Od té doby ruský ministr zahraničí Lavrov navštívil řadu afrických států, ve kterých opakovaně hovořil o vzájemné ekonomické spolupráci. Konkrétně se jedná třeba o první africkou jadernou elektrárnu v Egyptě, kterou začala stavět v průběhu roku 2022 ruská státní firma Rosatom, či opakované dohody se Súdánem ohledně zřízení speciální ekonomické zóny v oblasti kolem Port Súdánu, odkud chce Rusko posílit svůj vliv v Rudém moři.