Strhávání soch jako příznak smíření s koloniální minulostí
Jan VašekData ukazují, že bílí Britové a Britky čím dál více odsuzují svou koloniální minulost. A ač to z naší perspektivy nemusí působit srozumitelně, mezi projevy tohoto trendu patří také odstraňování nebo jen přepisování koloniálních pomníků.
V polovině srpna si Indie připomenula velký milník své moderní státnosti. Patnáctého srpna 1947 byla oficiálně vyhlášena Indická republika. Přestal tak existovat tzv. Britský rádž, státní útvar na území dnešní Indie, Pákistánu a Bangladéše, který byl klíčovým teritoriem Britského impéria.
I přes fakt, že se ze Spojeného království stal standartní demokratický stát, který se své imperiální politiky dobrovolně vzdal, zůstalo nejen v britské, ale obecně v západní společnosti bohaté postkoloniální dědictví a spolu s ním hluboké společenské šrámy.
Indie se od Velké Británie sice formálně politicky odpoutala, jejich vztahy jsou však stále exkluzivní a velmi úzké. Důkazem je společensko-kulturní profit na straně Británie i Indie. Hlavním úředním jazykem Indie je dodnes angličtina. Sedm až deset procent občanů Spojeného království má kořeny právě ve státech Jižní Asie.
Asijští Britové nestojí na okraji společnosti, právě naopak. Nalezneme je ve školství, na prestižních manažerských pozicích a také v politice. Za vše mluví loňské jmenování Rishiho Sunaka do úřadu premiéra, kdy Británie získala první hlavu exekutivy s hinduistickým vyznáním.