Francie a africké puče: konec civilizačního projektu?

Josef Brož

Debata nad převraty v bývalých francouzských koloniích rezonuje pochopitelně i ve vlastní Francii. Otevírá se tu nová civilizační fronta mezi Západem a třetím světem? Nebo jde spíše o nové studenoválečné střetnutí?

V Nigeru převzala část armády moc 26. července. Novou hlavou junty se prohlásil Abdourahamane Tchiani, bývalý velitel prezidentské gardy. Foto archiv AFP

Mali, Niger, Gabon. Tři západoafrické státy, v nichž se za posledních pár měsíců dostala k moci vojenská junta. Tři státy, jež mají společnou koloniální minulost s Francií.

Všechny tři, ale nejen tyto, jsou zmítány útoky islamistů, zároveň chudobou a těžkými dopady pandemie koronaviru. A jsou již delší čas v hledáčku Ruska a Číny.

Konec francouzské mise

Tak dlouho se Francie snažila pomoci západní Africe v jejím rozvoji, až se tato část Afriky rozhodla rozvíjet sama. A patrně s pomocí někoho jiného. Pověstný efekt bumerangu ale není jedinou příčinou, kterou můžeme hledat za nynější situací.

Vypadá to, že Francii v Africe v těchto měsících definitivně odzvonilo: Niger a Gabon jsou toho jedním z posledních dokladů. Dvě junty po sobě překvapily i ty, kdo Afriku znali. Jejich nástupu předcházela junta v Mali, odkud se francouzská vojska stáhla v polovině srpna loňského roku. Vypadá to na nové dělící linie, kde se lámou civilizace.

×