Emmanuel Macron se stal hybatelem francouzské politiky s odhodlaným heslem nastolit ve Francii nic menšího než... „revoluci“. Za sedm let se mu opravdu podařilo zásadně rozrušit binární politický systém, který tvořil zásadní pilíř Páté republiky. „Ani levice, ani pravice,“ zněl jeho slogan a v reformách se řídil kouzelným souslovím „en même temps (současně)“, jež se stalo slovní hříčkou.

Budoval silný střed, tím proti sobě ale postavil extrémy, levicový i pravicový. Nyní to zásadně vyhrotilo krizi celého režimu. Svým — podle mnohých narcistním — rozhodnutím vyhlásit předčasné volby staví proti sobě samému, tedy svému vlastnímu systému, doslova všechny.

Za Macronovým rozhodnutím stojí nominálně drtivé vítězství Národního sdružení Mariny Le Penové ve volbách do Evropského parlamentu s výsledkem 31,8 procent. Národní sdružení nabírá sílu již drahný čas, prvním vrcholem se stal již rok 2002, kdy se Jean-Marie Le Pen dostal do druhého kola prezidentských voleb.

Ústava určuje termín voleb extrémně brzy — do dvaceti, nejpozději čtyřiceti dnů. Macronovi nejbližší spolupracovníci potutelně tvrdí, že Macron pouze hodlá věc „vyjasnit“. A zvítězit… Věci ale mohou také dopadnout úplně jinak.