Krajní pravice francouzskou vládu ani letos nesestaví — většinu nedá dohromady ani s tradiční konzervativní pravicí. Rozhodlo o tom nedělní druhé kolo voleb do Národního shromáždění. Jasná většina hlasujících Francouzů v něm podpořila buď všelevicovou koalici Nová lidová fronta (NFP), nebo blok Společně prezidenta Macrona.

„Francie může zase dýchat,“ shrnula pro státní televize France 24 Eleonore Cariotová z Macronova bloku. „Ukázali jsme světu, že když se spojíme, stále dokážeme fašismus zastavit,“ doplnila poslankyně Nové lidové fronty Danièle Obonová přímo ze slavícího náměstí Republiky.

První volební kolo před týdnem vyhráli lepenisté s vysokým ziskem 33,2 procenta hlasů. V druhém kole se méně úspěšní kandidáti pravého středu a levice rozhodli vzájemně podpořit v závislosti na tom, který z nich má v daném volebním obvodě větší šanci na zisk mandátu.

Levicová Nová lidová fronta získala 180 křesel ze 577, což je o 49 více než držely strany této koalice v poslední sněmovně. Prezidentův blok Společně získal 159 křesel, což je o 86 méně než doposud, stále však o sedmnáct více, než získali tentokrát lepenisté.

Na absolutní počet odevzdaných hlasů dopadli lepenisté opět nejlépe — ve druhém kole jich získali 10,1 milionu, což je rekordní sedmatřicetiprocentní podíl. Díky dvoukolovému systému a spojení levice s prezidentem však budou držet jen 142 křesel, tedy necelou čtvrtinu.

„Vlna, již jsme vzedmuli, stále stoupá. Naše vítězství bylo pouze odloženo,“ chlácholila své straníky sama Marine Le Penová.

„To je k neuvěření,“ konstatuje pondělní titulka levicového listu Libération.

Co bude dále

Proběhlé předčasné volby vyhlásil překvapivě prezident Macron poté, co lepenisté na začátku června zvítězili ve francouzské části voleb do Evropského parlamentu. Prezidentův blok přitom neměl už od minulých řádných voleb v Národním shromáždění většinu.

Nyní je tedy prezidentova skupina ještě slabší a jako vládní formát se nabízí nějaká forma dohody se smírnější částí levice.

Jelikož radikálnější část Nové lidové fronty v čele s Jean-Lucem Mélenchonem koalici s Macronem odmítá, bude daná dohoda mít zřejmě formu omezené podpory pro menšinovou nebo úřednickou vlády na zbytek Macronova mandátu, tedy do jara 2027.

Další možností je rozpad levicového bloku a vznik standardní vícebarevné většinové vlády, což se však určitě nestane rychle — pokud, tak spíše až v důsledku únavy z dlouhých jednání a patové situace.

Krajními alternativami jsou potom vláda Macrona bez podpory ve sněmovně, tedy pouze s pomocí nařízení a dekretů, a samozřejmě prezidentova rezignace.

Další parlamentní volby prezident nyní už vyhlásit nemůže — ve Francii lze takový krok opakovat až s ročním odstupem. Právě proběhlé hlasování navíc jednoznačně ukázalo, že Francouzi už Macronovi dopřát většinu nechtějí.