Konečné výsledky mimořádných voleb do francouzského Národního shromáždění budou známy až příští týden po druhém kole. Jedno je ale jisté už nyní: risk, který podstoupil francouzský prezident Emmanuel Macron s nečekaným vypsáním voleb těsně po porážce ve volbách do Evropského parlamentu se příliš nevyplatil — tedy alespoň ne zjevně. Navzdory masivní mobilizaci a rekordní volební účasti získal lepenistický blok Rassemblement National (Národní sdružení) ještě větší podporu než ve vlastním evropském hlasování.

„Macron doufal, že díky mimořádným volbám získá konečně většinovou podporu ve sněmovně, aby mohl plnohodnotně vládnout, a ne jen trávit čas ve funkci jako příslovečná chromá kachna. Teď se nicméně zdá, že skončí-li jako chromá kachna, bude to pro něj ještě ten nejlepší scénář, jak mohou volby dopadnout,“ shrnula v noci na pondělí Lisa Louisová, francouzská zpravodajka Deutsche Welle.

Blok lepenistického Národního sdružení se spojenci získal v neděli 10,6 milionu hlasů, tedy 33,15 procenta. Jde o více než dvojnásobek oproti řádným sněmovním volbám v roce 2022 a více než trojnásobek oproti volbám 2017.

Druhý skončil v nedělním prvním volebním kole blok levicových stran nazvaný Nová lidová fronta (NFP) s devíti miliony hlasů, což odpovídalo 28,14 procent. A teprve třetí se umístil blok prezidenta Macrona s názvem Ensemble (Společně) s 6,8 miliony, respektive 21,27 procenta hlasů.

V minulých volbách dostala levice i Macronův blok shodně po 5,8 milionech hlasů. Účast nicméně letos poskočila ze 47,5 na 66,7 procent, a tak je zaznamenaný nárůst jejich podpory relativní — podpora lepenistického RN narostla prostě více. „S taktikou mobilizace strachem proti Le Penové se Macron tentokrát střelil do vlastní nohy,“ konstatuje Eric Bonet ve volební analýze listu El Confidencial, partnerského média DR v projektu evropské novinářské spolupráce PULSE.

Co bude nyní

Francii nyní čeká 7. července druhé volební kolo, v němž se v jednotlivých obvodech střetávají všichni kandidáti, kteří získali v dané lokalitě v prvním kole méně než padesát procent, ale více než 12,5 procenta. V něm se rozhodne.

Levicový blok již slíbil, že jeho kandidáti odstoupí tam, kde je silnější nějaký jiný protivník Národního sdružení, aby se netříštil protilepenistický hlas. Něco podobného slíbil i Macronův premiér Attal, ovšem s dodatkem, že se kandidáti prezidentského bloku budou vzdávat jen v prospěch těch protilepenistických konkurentů, kteří vyznávají „republikánské hodnoty“.

Četní pozorovatelé tak letošní sílu sjednoceného protilepenistického hlasu ve druhém kole relativizují. Kandidáti Národního sdružení budou mít navíc přinejmenším pasivní podporu oficiálních struktur tradiční neogaullistické pravice, která začala rámovat druhé kolo stejně jako lepenisté: jako obranu proti vítězství radikální levice, která chce „odzbrojit policii, otevřít věznice a ještě podněcovat výbuchy násilí v ulicích“.

„Průzkum Ipsosu z minulého týdne naměřil, že (…) pouze 62 procent voličů (Macronova) Společně je ochotno proti Národnímu sdružení hlasovat blokačně. Situace je tak nejistá a zůstane jí přinejmenším do doby, než bude jasné, kteří kandidáti se vlastně ve druhém kole kde střetnou a kteří odstoupí,“ píše Jon Henley v listu The Guardian.

Možné důsledky

Francie má poloprezidentský systém s výhodnějším postavením hlavy státu. Macron má přitom mandát až do roku 2027. Pokud by ovšem lepenisté získali — byť třeba se spojenci a přeběhlíky — většinu, musel by Macron jmenovat z jejich řad premiéra, který by sestavil parlamentu odpovědnou vládu — tedy lepenistický kabinet.

Lepenisté již dopředu oznámili, že tímto premiérem by se za ně stal jejich hvězdný talent a současný předseda strany Jordan Bardella, jemuž je teprve osmadvacet let. Bardella je typickým představitelem generace politiků, která se dostala na vrchol s pomocí sociálních sítí. U nás byl ekvivalentní svého času vzestup stejně starého Dominika Feriho.

Je dnes všeobecně kladenou otázkou, jak by Bardella bez zkušenosti z exekutivní funkce úřad premiéra zvládl. Pozorovatelé zde mluví o razantním zpřísnění přístupu k imigrantům a rozmělnění francouzského hlasu ve světě. Bardella sám povšechně slibuje, že by byl premiérem všech Francouzů a pořádku.

Jak ovšem připomíná například Hugh Schofield z BBC, veškeré úvahy vztahující se k premiérství a k druhém volebnímu kolu by neměly zastínit fakt, že lepenisté jsou již nesporně dominantní silou francouzské politiky.

V evropských volbách na začátku měsíce získali téměř třetinu všech odevzdaných hlasů. Nyní svůj výsledek ještě vylepšili. To je pro strany středního proudu rozhodně vážná zpráva, i kdyby lepenisté vládu nakonec nesestavovali, Macron dál usiloval o ad hoc kontrolu nad poslanci a celé letošní volby se ukázaly být spíše jen přípravou na prezidentské volby v roce 2027.