Výsledky voleb do Evropského parlamentu z první poloviny měsíce jsme zde rozebírali již z mnoha úhlů. Známe jejich význam pro českou politiku i důvody, proč dopadly, jak dopadly. Známe také už evropskou dimenzi výsledů — jejich dopad na fungování EU v dalších pěti letech.

Patří se ovšem přiblížit ještě jeden aspekt proběhlých voleb — dílčí odhalení a zajímavosti z jednotlivých členských zemí.

Jak jsme avizovali v tematickém předvolebním textu, vlastní rozdělení mandátů europoslanců není všechno. Stejně, jako jsme u nás řešili úspěch Filipa Turka či koalice Stačilo! — který je správně čten jako vnitropolitický fenomén spíše než jako věc významná pro evropský kontext —, probleskují z řady dalších zemí různé podobné vnitropolitické významnosti.

Které to jsou a proč jsou důležité?

Nejtřeskutější vnitřní pohyb nastal pochopitelně ve Francii, kde lepenistická kandidátka získala rekordních 31,4 procenta hlasů. Úspěšnější než všechny ostatní zde byla už v minulých a předminulých eurovolbách. Tentokrát ale posílila ještě o osm procentních bodů navíc a všechny nechala daleko za sebou.

Prezident Macron, jehož politický blok naopak o osm procentních bodů propadl, zareagoval bleskovým vypsáním předčasných voleb do Národního shromáždění, což je všeobecně vnímáno jako riskantní tah. Macron tak může zmobilizovat tzv. republikánskou většinu a posílit svoje postavení. Zároveň ale i ještě dodatečně pomoci lepenistům v parlamentu a rozkolísat trhy.

„Dá se samozřejmě rozumět tomu, proč to udělal, ale těžko dohlédnout důsledky. Víme na každý pád, že krajní pravice je na volby připravena, zatímco ostatní moc ne,“ uvedla pro DR z Francie Francesca Barca z Voxeurop, partnera Deníku Referendum v projektu přeshraniční spolupráce PULSE.

Další zajímavou skutečností z francouzské části evropských voleb je návrat Socialistické strany, která se zvedla z 6,2 procenta v roce 2019 na 13,8 procenta. Posílila přitom i radikální levice, a to z 6,3 procenta na 9,9.

Hlavními francouzskými poraženými jsou vedle prezidentova bloku Zelení, kteří propadli z 13,5 procenta na 5,5 procenta, a ztratili tak více, než získali ve volbách 2019 v rámci tzv. zelené vlny. Ve vyhlášených parlamentních volbách budou nicméně kandidovat všechny levicové strany v jednom bloku, který takřka určitě překoná prezidentův.

V Německu pro koalici jen třetina hlasů

Také v Německu způsobily volby otřes. Krajněpravicová AfD zde sice nezískala přes dvacet procent, jak jí přisuzovaly ještě v zimě průzkumy. S 15,9 procenta ovšem přeskočila všechny strany současné vlády a polepšila si o čtyři procentní body. Stalo se tak navzdory jarní vlně skandálů, které se kolem ní vyrojily, i nástupu nové protestní strany s konzervativně levicovým profilem.

Jasným vítězem německé části voleb je CDU s třicetiprocentní podporou. Do očí ale bije, že strany vládnoucí koalice — sociálnědemokratická SPD, Zelení a liberálové s FDP — nedokázaly ani dohromady získat více než třetinu odevzdaných hlasů.

SPD si ještě mírně pohoršila oproti volbám 2019, jež byly považovány za její drtivou porážku. Zelení přišli v podstatě o celý nárůst podpory z minulých voleb a silné postavení v zemi uhájili jen ve velkých městech. Liberálové pak sice zůstali na svých pěti procentech, přeskočila je ale i nová strana Sahry Wagenknechtové.

Analytikové teď předpovídají v německé politice další nárůst napětí, jelikož jednotlivé vládní strany chtějí reagovat na evropskou porážku protichůdně: SPD avizuje větší transfery v sociální oblasti, zatímco FDP slibuje větší tlak na škrty.

Tzv. semaforová koalice má dlouhodobě problém s ideologickou nejednotou. A vnitřní střety a konflikty jí snižují popularitu, což pak druhotně podněcuje zase další spory. Německo navíc čekají na podzim několikery zemské volby a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se do nich teď zvýrazněný trend obrátil.

Úspěchy pravice

Podle očekávání skončily evropské volby v Rakousku a v Itálii, kde v obou případech zvítězila přímo krajní nebo jí blízká pravice. Rakouští Svobodní získali 25,3 procenta, a mají tak nakročeno k vítězství v národních parlamentních volbách na konci září. Vládnoucí lidovci nicméně dostali 24,5procentní podporu a opoziční sociální demokraté 23,2procentní. Jako alternativa se tak na podzim nabízí obnova velká koalice.

V Itálii nakonec premiérka Meloniová nedosáhla na rekord Salviniho Ligy z roku 2019, totiž na 34,3 procenta — její Bratři Itálie obdrželi 28,8 procenta.

V celkovém součtu italská krajní pravice drobně oslabila, jelikož Liga propadla letos na devět procent. Dohromady tak získaly obě strany podporu 37,8 procenta, zatímco minule šlo o 40,7. I 37 procent je nicméně enormně vysoký výsledek.

O polském výsledku zde byla již řeč, a to jak z pozitivní stránky, tak kriticky. Trend dominance vládnoucí prounijní, ale zkorumpované strany se potvrdil v Chorvatsku, kde HDZ získalo přes 40 procent, ovšem při rekordně nízké účasti.

Také v Rumunsku vyhrála očekávaně velká superkoalice vlády a prounijní opozice, která získala téměř 50 procent hlasů. Krajně pravicová reakce v podobě kandidátky AUR — která postavila volební kampaň mimo jiné na kultu Vlada Napichovače — obdržela 14,9 procenta.

V Bulharsku, kde se konaly zároveň s evropskými i předčasné parlamentní volby, posílily staré strany na úkor nových, protikorupčních, a také na úkor veškeré levice. Z voleb nicméně nevzešla jasná většina a dle bulharských partnerů DR v projektu PULSE bude pokračovat nejistota, která zemi sužuje už po tři roky.

Irsko a Španělsko, Holandsko, Skandinávie a Řecko

V Irsku, Španělsku a Portugalsku přinesly volby drobné překvapení v podobě vysokých zisků velkých mainstreamových stran. V irském případě se povšechně nečekala stagnace podpory Sinn Féin na jedenácti procentech. Radikální strana si udržuje v domácích průzkumech stálou podporu nad dvaceti procenty, tedy nad úrovní dvou hlavních irských stran Fianna Fáil a Fine Gael. Mělo se za to, že je výhledově vystřídá u vlády. To je teď opět zpochybněno.

Ve Španělsku zase získali 34, respektive 30 procent opoziční konzervativci a vládnoucí socialisté, což dle španělských partnerů DR z listu EL Confidencial potvrzuje trend návratu k predominanci dvou stran. Důsledná levice zastoupená formacemi Sumar a Podemos získala jen osm procent hlasů. Krajní pravice kolem strany Vox 9,6 procenta.

Naopak výborně se dařilo levicovým stranám v celé Skandinávii a také v Nizozemsku. Ve Švédsku, Finsku a v Nizozemsku jsou sociálnědemokratické, zelené a radikálně levicové strany aktuálně v opozici, a tak sbíraly protestní hlasy.

V Dánsku jsou aktuálně zčásti ve vládní, zčásti v opoziční roli, což se na výsledku odrazilo rovněž. Ve Slovinsku zase triumfovala z opoziční role pravice.

Zvláštním případem bylo letos Řecko. Vládnoucí konzervativci z Nové demokracie zde sice oslabili, avšak opoziční levicová Syriza také. Prvních pět procentních bodů, jež ztratila Syriza z podpory, přešlo k sociálnědemokratické kandidátce PASOK—KINAL, která se svými 12,8 procenty dotáhla skoro až 14,9procentní Syrizu. Další tři procentní body získali od Syrizy staří komunisté s 9,3procentní podporou.

Z pěti procentních bodů, jež ztratila Nová demokracie, těžily potom hlavně různé malé pravicové až krajně pravicové kandidátky: Řecké řešení, Demokratické vlastenecké hnutí a Hlas rozumu. Ty budou mít v novém Evropském parlamentu každá jednoho nebo dva poslance.

„Roztříštěnost spektra je evidentní (…) nicméně scénář, o němž se nyní nejvíce diskutuje, je možnost velké levicové koalice s osou Syriza-Pasok, kterou dle průzkumů vnímají pozitivně i dotazovaní voliči,“ uvedla pro DR Aphrodite Tziantziová z řeckého Efsyn, dalšího partnera Deniku Referendum v projektu přeshraniční spolupráce PULSE.

Maďarsko a Slovensko

V Maďarsku získal orbánovský Fidesz opět drtivých 44,8 procenta hlasů, což je ovšem o 7,7 procentního bodu méně než posledně. Opoziční hlasy tentokrát sbírala nová protestní strana TISZA kolem Pétera Magyara, jenž během jara organizoval protivládní demonstrace.

Pozorovatelé debatují, zda-li výsledek 29,6 procenta zaručuje Tisze dominanci v opozičním táboře, a tím šanci na porážku Fideszu v příštích národních volbách. Tradiční levicový opoziční blok na každý pád přišel o 14,6 procentního bodu a jediného dalšího europoslance bude mít za Maďarsko fašizující hnutí Naše vlast.

Spolupracovníci DR z maďarského HVG ještě upozorňují, že v zemi se spolu s evropskými konaly také municipální volby. V nich se podařilo známému zelenému primátorovi Budapešti Gergelymu Karácsonyovi obhájit post nevídaně těsnou většinu — o jednačtyřicet hlasů.

Konečně na Slovensku přinesly volby vítězství Progresivního Slovenska. Dnes již nepopiratelně hlavní opoziční strana překonala Ficův SMER o tři procentní body. To se v tak krátkém čase po pokusu o atentát nečekalo.

Slovenští komentátoři zde hovoří o určité únavě z toho, jak se SMER snažil atentát politicky vytěžit. Zároveň je zjevné, že k Progresivnímu Slovensku jako hlavní protismerácké formaci přešli stoupenci menších pravicových stran, jmenovitě Demokratů, KDH a SaS, které ve volbách propadly.

Vedle SMERu naopak uspěla i postkotlebovská Republika s 12,5 procenty hlasů — tedy podobným výsledkem, jako udělali minule dnes již zanikající kotlebovci.

Z politologického hlediska se zde Progresivnímu Slovensku vyplatil další posun doprava, kde se žádná jiná podobně silná strana neformuje. Letošní kandidátku do Evropského parlamentu vedl progresivcům přímo Ľudovít Ódor, bývalý úřednický premiér.

Nacionálně-populistické SNS, která dnes vládne se SMERem, se zoufale nedařilo — získala necelá dvě procenta hlasů, podobně jako formace kolem excentrického expremiéra Igora Matoviče. Strana Hlas založená dnešním slovenským prezidentem Peterem Pellegrinim získala nakonec 7,2 procenta hlasů a bude mít jednoho europoslance.

Podobně jako u nás zvedla se v proběhlých volbách také na Slovensku volební účast, a to z minulých osmnácti na 34,4 procenta. Čistě na čísla vzato z toho těžily zejména větší a populárnější strany, zatímco nejvíce poškozená se cítí drobná pravice, zjevně a oprávněně.