Výsledky voleb do Evropského parlamentu z první poloviny měsíce jsme zde rozebírali již z mnoha úhlů. Známe jejich význam pro českou politiku i důvody, proč dopadly, jak dopadly. Známe také už evropskou dimenzi výsledů — jejich dopad na fungování EU v dalších pěti letech.

Patří se ovšem přiblížit ještě jeden aspekt proběhlých voleb — dílčí odhalení a zajímavosti z jednotlivých členských zemí.

Jak jsme avizovali v tematickém předvolebním textu, vlastní rozdělení mandátů europoslanců není všechno. Stejně, jako jsme u nás řešili úspěch Filipa Turka či koalice Stačilo! — který je správně čten jako vnitropolitický fenomén spíše než jako věc významná pro evropský kontext —, probleskují z řady dalších zemí různé podobné vnitropolitické významnosti.

Které to jsou a proč jsou důležité?

Nejtřeskutější vnitřní pohyb nastal pochopitelně ve Francii, kde lepenistická kandidátka získala rekordních 31,4 procenta hlasů. Úspěšnější než všechny ostatní zde byla už v minulých a předminulých eurovolbách. Tentokrát ale posílila ještě o osm procentních bodů navíc a všechny nechala daleko za sebou.

Prezident Macron, jehož politický blok naopak o osm procentních bodů propadl, zareagoval bleskovým vypsáním předčasných voleb do Národního shromáždění, což je všeobecně vnímáno jako riskantní tah. Macron tak může zmobilizovat tzv. republikánskou většinu a posílit svoje postavení. Zároveň ale i ještě dodatečně pomoci lepenistům v parlamentu a rozkolísat trhy.

„Dá se samozřejmě rozumět tomu, proč to udělal, ale těžko dohlédnout důsledky. Víme na každý pád, že krajní pravice je na volby připravena, zatímco ostatní moc ne,“ uvedla pro DR z Francie Francesca Barca z Voxeurop, partnera Deníku Referendum v projektu přeshraniční spolupráce PULSE.

Další zajímavou skutečností z francouzské části evropských voleb je návrat Socialistické strany, která se zvedla z 6,2 procenta v roce 2019 na 13,8 procenta. Posílila přitom i radikální levice, a to z 6,3 procenta na 9,9.

Hlavními francouzskými poraženými jsou vedle prezidentova bloku Zelení, kteří propadli z 13,5 procenta na 5,5 procenta, a ztratili tak více, než získali ve volbách 2019 v rámci tzv. zelené vlny. Ve vyhlášených parlamentních volbách budou nicméně kandidovat všechny levicové strany v jednom bloku, který takřka určitě překoná prezidentův.

V Německu pro koalici jen třetina hlasů

Také v Německu způsobily volby otřes. Krajněpravicová AfD zde sice nezískala přes dvacet procent, jak jí přisuzovaly ještě v zimě průzkumy. S 15,9 procenta ovšem přeskočila všechny strany současné vlády a polepšila si o čtyři procentní body. Stalo se tak navzdory jarní vlně skandálů, které se kolem ní vyrojily, i nástupu nové protestní strany s konzervativně levicovým profilem.

Jasným vítězem německé části voleb je CDU s třicetiprocentní podporou. Do očí ale bije, že strany vládnoucí koalice — sociálnědemokratická SPD, Zelení a liberálové s FDP — nedokázaly ani dohromady získat více než třetinu odevzdaných hlasů.

SPD si ještě mírně pohoršila oproti volbám 2019, jež byly považovány za její drtivou porážku. Zelení přišli v podstatě o celý nárůst podpory z minulých voleb a silné postavení v zemi uhájili jen ve velkých městech. Liberálové pak sice zůstali na svých pěti procentech, přeskočila je ale i nová strana Sahry Wagenknechtové.

Analytikové teď předpovídají v německé politice další nárůst napětí, jelikož jednotlivé vládní strany chtějí reagovat na evropskou porážku protichůdně: SPD avizuje větší transfery v sociální oblasti, zatímco FDP slibuje větší tlak na škrty.

Tzv. semaforová koalice má dlouhodobě problém s ideologickou nejednotou. A vnitřní střety a konflikty jí snižují popularitu, což pak druhotně podněcuje zase další spory. Německo navíc čekají na podzim několikery zemské volby a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se do nich teď zvýrazněný trend obrátil.

Úspěchy pravice

Podle očekávání skončily evropské volby v Rakousku a v Itálii, kde v obou případech zvítězila přímo krajní nebo jí blízká pravice. Rakouští Svobodní získali 25,3 procenta, a mají tak nakročeno k vítězství v národních parlamentních volbách na konci září. Vládnoucí lidovci nicméně dostali 24,5procentní podporu a opoziční sociální demokraté 23,2procentní. Jako alternativa se tak na podzim nabízí obnova velká koalice.

V Itálii nakonec premiérka Meloniová nedosáhla na rekord Salviniho Ligy z roku 2019, totiž na 34,3 procenta — její Bratři Itálie obdrželi 28,8 procenta.

V celkovém součtu italská krajní pravice drobně oslabila, jelikož Liga propadla letos na devět procent. Dohromady tak získaly obě strany podporu 37,8 procenta, zatímco minule šlo o 40,7. I 37 procent je nicméně enormně vysoký výsledek.

O polském výsledku zde byla již řeč, a to jak z pozitivní stránky, tak kriticky. Trend dominance vládnoucí prounijní, ale zkorumpované strany se potvrdil v Chorvatsku, kde HDZ získalo přes 40 procent, ovšem při rekordně nízké účasti.

Také v Rumunsku vyhrála očekávaně velká superkoalice vlády a prounijní opozice, která získala téměř 50 procent hlasů. Krajně pravicová reakce v podobě kandidátky AUR — která postavila volební kampaň mimo jiné na kultu Vlada Napichovače — obdržela 14,9 procenta.

V Bulharsku, kde se konaly zároveň s evropskými i předčasné parlamentní volby, posílily staré strany na úkor nových, protikorupčních, a také na úkor veškeré levice. Z voleb nicméně nevzešla jasná většina a dle bulharských partnerů DR v projektu PULSE bude pokračovat nejistota, která zemi sužuje už po tři roky.

Irsko a Španělsko, Holandsko, Skandinávie a Řecko

V Irsku, Španělsku a Portugalsku přinesly volby drobné překvapení v podobě vysokých zisků velkých mainstreamových stran. V irském případě se povšechně nečekala stagnace podpory Sinn Féin na jedenácti procentech. Radikální strana si udržuje v domácích průzkumech stálou podporu nad dvaceti procenty, tedy nad úrovní dvou hlavních irských stran Fianna Fáil a Fine Gael. Mělo se za to, že je výhledově vystřídá u vlády. To je teď opět zpochybněno.

Ve Španělsku zase získali 34, respektive 30 procent opoziční konzervativci a vládnoucí socialisté, což dle španělských partnerů DR z listu EL Confidencial potvrzuje trend návratu k predominanci dvou stran. Důsledná levice zastoupená formacemi Sumar a Podemos získala jen osm procent hlasů. Krajní pravice kolem strany Vox 9,6 procenta.