Asi největší pozornost po evropských volbách se upírá k vaší domovské Francii: v reakci na výsledek evropských voleb, v nichž jasně zvítězilo opoziční krajně pravicové Národní sdružení Marine Le Penové prezident Emmanuel Macron vyhlásil předčasné volby. Je to z jeho strany rozumný krok?

Jde o velké překvapení pro všechny, včetně lepenistů. Ti sice okamžitě po zveřejnění výsledků požadovali vyhlášení předčasných parlamentních voleb, ale to dělají rituálně po každých evropských volbách: svůj úspěch berou jako důkaz o ztrátě legitimity vlády či podpory Evropské unie ze strany Francouzů. Tentokrát jim ale jejich přání Macron splnil.

Macronovou cyklicky se opakující strategií je snaha o překvapení. Snaží se takto převzít iniciativu, ocitne-li se v tísni. Je to také samozřejmě velmi riskantní krok a vabank.

Jeden důvod je ale vcelku racionální: Macron v prezidentské volbě před dvěma lety drtivě porazil Le Penovou, ale v souběžných parlamentních volbách se jeho bloku nepodařilo získat většinu, a při každém návrhu zákona je tak závislý na situačně skládaných koalicích.

To je velice náročné a zpomaluje to legislativní proces. Případně musí využívat specifický institut, kdy je zákon přijat, pokud se v parlamentu nenajde většina pro svrhnutí vlády. Nové volby mohou být šancí zabezpečit vládě většinu, kterou nyní nemá.

Není bláhové vyhlížet většinu v situaci, kdy strana Marine Le Penové suverénně vyhrála evropské volby?

V momentě, kdy nepopulárnímu prezidentu Macronovi dochází dech, může jít o způsob, jak přetavit neúspěch v evropských volbách ke změně politické konstelace v domácí politice. Je to nezvyklé, protože ve Francii se obvykle v eurovolbách sleduje skutečně právě evropská dimenze, zatímco rovina francouzská jakožto test rozložení podpory domácích stran je až na druhém místě.

Macron počítá s tím, že nadcházejícím předčasným volbám vtiskne charakter referenda o tom, zda jsou voliči ochotni vládu země svěřit nekompetentní krajní pravici. Připomeňme, že lepenistické Národní sdružení nemá koherentní ekonomický program, je to mix všelijakých sociálně-populistických a protekcionistických slibů.

Donedávna byli lepenisté také silně proti Evropské unii a euru. Až v poslední době svou rétoriku ztlumili, od image silácké krajní pravice se snaží odpoutat, a to nejpozději od dob velmi nepovedeného brexitu.

Jde o podstatě o podobný posun, jaký prodělala „postfašistka“ Giorgia Meloniová v Itálii, jež se prezentuje jako proukrajinská, prozápadní politička s dobrými styky s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. V rámci evropské politiky jsou lepenisté nadále izolovaní, jsou schopní navázat pouze styky s dalšími jinak izolovanými pravicovými populisty z frakce Identita a demokracie.

V neposlední řadě mají lepenisté velmi podivnou představu o demokracii. Odmítají demokracii liberální, namísto toho hovoří o demokracii přímé, ale zároveň volají po vládě silné ruky.

Macron se tedy nepochybně pokusí utvořit širší koalici, pro niž nebude na prvním místě program nebo osoba prezidenta, ale celospolečenská mobilizace s cílem záchrany francouzské liberální demokracie před Marine Le Penovou.

Co říkáte na celkové výsledky evropských voleb? Evropští lidovci, socialisté a liberálové obhájili v evropském parlamentu většinu, lze tedy říct, že posun „doprava“ není tak silný, jak se čekalo?