V neděli po jedenácté hodině večer se uzavřely volební místnosti v Itálii jako v poslední evropské zemi, kde lidé mohli hlasovat o novém složení Evropského parlamentu, a záhy poté se začaly zveřejňovat výsledky. Tak jako všude i v České republice se prvořadá pozornost pochopitelně zaměřila na domácí součty.

Pro dění příštích pěti let je ale mnohem podstatnější celkový evropský výsledek. Hlavní dobrou zprávou je, že obavy ze zásadního zlomu ve prospěch krajní pravice se nenaplnily. Navzdory spektakulárnímu dění ve Francii, kde lepenisté Macronovi uštědřili historický debakl a on v reakci na to vyhlásil bleskové předčasné volby, se v evropském úhrnu jedná o posun ke krajní pravici jen dílčí, nikoli převratný.

V Evropském parlamentu se nadále bude zpravidla rozhodovat bez ní, nadále na půdorysu dohody socialistů, liberálů a křesťanských demokratů. Problémem spíše je, že témata a argumenty krajní pravice střední proud evropské politiky čím dál více přebírá, takže se sune doprava jako celek, čehož je dění v České republice ostatně ukázkovým příkladem.

V evropské bilanci se hlasy pro Babišovo ANO přičítají k liberálnímu klubu Renew, kam patří právě i Macronovo francouzské centristické hnutí RE či Progresívné Slovensko. Způsob vyjadřování babišovců o politických tématech má přitom mnohem blíže k lepenistům či Ficovi. V lidskoprávních nebo ekologických tématech se od Kláry Dostálové nijak podstatně neliší ani takoví Saša Vondra či Tomáš Zdechovský. Samo rozdělení mandátů klubům tedy míru posunu Evropského parlamentu doprava neodráží zplna.

V českých zemích jsou výsledky evropských voleb nefalšovaným, byť předvídaným, fiaskem. Dle očekávání zvítězilo hnutí ANO Andreje Babiše, který do Evropského parlamentu vyšle sedmičku svých pracovníků. Taktéž předvídanou, ale vzhledem k malátným výkonům vlády rovněž nedobrou, zprávou je i druhé místo koalice SPOLU, která si dělí mandátů šest.

Kromě obou hegemonů do Evropského parlamentu své poslance vyšlou tři krajně pravicové formace: protestní kandidátka Přísaha-Motoristé vedená excentrickým konspirátorem Filipem Turkem a Stačilo kvazikomunistky Konečné berou po dvou mandátech, na Okamurovo SPD zbyl jen jeden. Na krajní pravici se přeskupují síly.

Dvě centristické vládní strany se podělí o poslední tři české mandáty: STAN bere dva a Piráti pouhý jeden; v zásadě jedinou dobrou zprávou z letošních eurovoleb v České republice tak je skutečnost, že post europoslankyně uhájila Markéta Gregorová. Sociálním demokratům i Zeleným volby znovu přinesly hluboké zklamání a hořké vystřízlivění: obě listiny skončily pod dvěma procenty.

Co si z výsledků lze odnést, jak je interpretovat? Nabízíme několik prvních postřehů.

1. Babišovo ANO míří zpět k moci

Jak jsme tu předvídali již v analýze Babišova pádu po sněmovních volbách v roce 2021 a znovu po loňských volbách prezidentských, vláda řídí stát natolik špatně, že svou politikou veřejnou podporu ztrácí, občany zklamává a ti ve stále rostoucích počtech buď nechodí k volbám (Piráti nemají tak málo voličů, jen jim prostě nepřišli), anebo svou podporu přesunují k opozici.

Evropské volby přitom celkové rozložení nálad jen mírně naznačily, realita je ještě mnohem horší, protože navzdory zvýšené volební účasti, která zcela evidentně padá na vrub protestním hlasům, pořád ještě zůstaly doma masy lidí, pro něž primární motivací jít volit představují sociálně-ekonomické priority.

Tací lidé ve své většině odmítají sociálně-ekonomickou politiku vlády, jejíž podstatou je — lapidárně řečeno — redistribuce majetku ze strany nemajetných ve prospěch majetných. Klasickým příkladem toho je vylhanými argumenty opentlená takzvaná důchodová reforma, v níž nejde o nic jiného než o omezování prostředků určených na důchody budoucích penzistů jen proto, aby se nemusela aspoň decentně zvýšit nemravně nízká daňová zátěž korporací, bank, oligarchie a vyšších příjmových vrstev obecně.

Není náhoda, že právě o takzvané důchodové reformě mluvil Andrej Babiš ve své reakci na výsledky voleb. Lidé nejsou hloupí a neoliberální ideologii postulující, že bohatí mají bohatnout, zatímco chudší jim v tom mají fandit, už vesměs nevěří ani ti, pro něž je osobně výhodná.

Vláda tohle vůbec nechápe. Pořád vězí v hrdopyšné, od reality odtržené mentalitě, že „šetřit se musí“ a jen je „potřeba voličům věci lépe vysvětlovat“. Ve skutečnosti voliči vůbec nic vysvětlovat nepotřebují, neboť základní pokřivenost nastavení sociálně-ekonomického systému je nabíledni.