Poprvé po letech stalo, že první stranou v jakýchkoli volbách nebyl PiS, ale Tuskova strana. Na podzim v polských parlamentních volbách PiS sice ztratil moc, kterou převzaly tři do té doby opoziční strany, o nichž bylo předem jasné, že spolu vytvoří vládní koalici. Ale nejvíce hlasů ještě získal PiS. Teď mu i to prvenství sebrala Tuskova formace.

Znamená to, že nová koalice si zatím drží podporu. Po půl roce fungování nové vlády ji volič nechtěl sankcionovat, jak tomu bylo ve Francii, v Německu nebo v Belgii.

PiS si stále drží tvrdé jádro

Tusk má doma auru vítěze a PiS je na ústupu, mohlo by znít shrnutí evropských voleb v Polsku v jedné větě. Nikoli ovšem na ústupu zvlášť výrazném, prohrál jen o jedno procento, o sto tisíc hlasů.

To ukazuje, že má své stálé tvrdé jádro kolem třiceti procent voličů, s nímž evidentně ani všechny korupční skandály minulé vlády, jež teď vyplouvají na povrch, nehnuly. Příznivci PiS dokonce zvolili do europarlamentu dva politiky strany, Mariusze Kamińského a Macieje Wąsika, kteří byli loni odsouzeni za zneužití pravomoci veřejného činitele a přišli o mandát poslance Sejmu.

PiS kolem nich tehdy vyvolal velký rozruch, před parlamentem se strhly potyčky. Prezident Duda pak oba obratem omilostnil.

Země bude asi ještě hodně dlouho rozdělená hlubokým příkopem a potrvá, než se ho aspoň trochu podaří zasypat, jak Donald Tusk sliboval před podzimními volbami. Navíc pokud sečteme hlasy pro PiS a pro krajně pravicovou Konfederaci, získaly společně více hlasů než ve volbách podzimních.

Z Tuska se stává významná postava evropské politiky

Tuskovo domácí vítězství je neobyčejně důležité pro zahraniční image Polska. Po výrazných prohrách prezidenta Macrona či kancléře Scholze se Tusk jeví jako jeden z hlavních evropských politiků, jako ten, kdo už podruhé ukázal, že demagogické populisty lze ve volbách porazit.

Chce to ale hodně práce, hodně energie, nebát se mluvit s lidmi. Tusk teď bude mít na Radách EU mezi premiéry velké slovo. A bude ho mít také v rámci Výmarského trojúhelníku, kde se setkávají Paříž, Berlín a Varšava a v podstatě spoluvytvářejí hlavní trend Evropské unie.

I my musíme počítat s tím, že Tuskovy názory budou v Evropské unii brány velmi vážně a že bude moci buď nějaký projekt prosadit, nebo zablokovat. A jelikož jeho strana patří v rámci Evropského parlamentu do frakce lidovců (PPE), která je dnes zdaleka nejpočetnější, a Tusk tam má celých dvacet poslanců, lze předpokládat, že i zde bude mít velkou váhu.

To vše je mimo jiné velmi důležité pro další evropskou podporu Ukrajině. Protože Tusk a Polsko vůbec vnímají ruskou agresi velmi výrazně, a to nejen jako agresi vůči Kyjevu, ale jako velmi reálné nebezpečí pro svou zemi a vůbec pro celou Evropu. Lze proto předpokládat, že Tusk bude v rámci Evropské unie prosazovat další výraznou pomoc Ukrajině a neutralizovat všechny eventuální vlažné hlasy.

Kdyby pro nic jiného, už kvůli tomuhle aspektu by ho měla česká vláda brát jako výrazného spojence a udržovat s ním co nejlepší vztahy.

V europarlamentu si ODS a Tusk nerozumí

Tady jsme ale u kamene úrazu. Jestliže se obě vlády a oba premiéři emocionálně shodnou na tématu Ukrajiny a pragmaticky i na některých jiných, ideově si jsou velmi vzdáleni. Premiér Fiala sice umí navenek držet krásně proevropskou linii, ladící s unijním hlavním proudem, ale kde v europarlamentu sedí europoslanci jeho strany ODS?

Nikoli v jedné z hlavních frakcí, ale mezi výrazně euroskeptickými konzervativci ECR, kteří většinou hlasují opačně než hlavní proud evropské politiky a jsou považováni za marginály. Sedí v jednom klubu spolu s poslanci PiS a s poslanci Meloniové.

Toho PiS, který nemůže přijít Tuskovi na jméno. Kaczyński chtěl Tuska kdysi, když byl předsedou Evropské rady, tedy všech evropských premiérů, nechat z toho postu odvolat. Chtěl odvolat prvního Poláka v historii na takto vysokém postu jen proto, že patřil k opačné politické síle. Polsko tenkrát hlasovalo jako jediný stát proti vlastnímu krajanovi, všechny ostatní země Tuska podpořily.

ODS má dnes tři europoslance, což je vzhledem k 720 členům Evropského parlamentu kapka v moři, a s tímhle počtem nebude hrát žádnou roli ani uvnitř konzervativní frakce, jíž bude vévodit dvacet europoslanců PiS a stejný počet členů Bratrů Itálie Giorgie Meloniové. Z praktického hlediska by bylo mnohem rozumnější a pro Českou republiku výhodnější, aby europoslanci ODS byli součástí evropské lidové strany EPP, kde by mohli i něco prosadit.

Zdá se ale, že konzervativní křídlo ODS, kam patří všichni tři její europoslanci, lpí z ideologických důvodů na spojenectví s PiS a s ECR. Ač se jedná o klub, který nemá žádnou šanci něco zařídit.

Znepokojivá Konfederace

Tři další kandidátní listiny strany, které v Polsku minulou neděli uspěly, jsou krajně pravicová Konfederace (šest europoslanců), Třetí cesta a Levice (obě po třech). Kandidátka krajně pravicové Konfederace je asi největším překvapením voleb. Získala dvanáct procent a etablovala se jako třetí strana. Co je zvlášť alarmující, hlasovala pro ni třetina mladých ve věku do pětadvaceti let.

To číslo ale berme trochu s rezervou, volby do europarlamentu jsou i v Polsku považovány za druhořadé. Dovolují proto daleko větší lehkomyslnost a nezávaznost v hlasování.

Část voličů hlasovala pro Konfederaci z přesvědčení, část jako klasický protestní hlas, jak proti vládě, tak proti letité dichotomii PiS — Občanská koalice. Nepřehlédnutelným faktem taky je, že pro Konfederaci hlasovalo o trochu víc žen než pro Levici, ač v minulých letech právě přitahovala výrazně machistické publikum, kdežto ženy sympatizovaly obecně spíše s levicí.

Konfederaci teď daly 8,1 %, Levici 7,8 %. Pro krajně pravicovou scénu se teď stala objevem mladá, politicky nadaná, jasně konzervativní katolička Anna Bryłka, která předskákala známější jména a byla zvolena.

Hołownia na ústupu

Naopak tím, kdo v Evropských volbách v Polsku výrazně prohrál, je předseda Sejmu Szymon Hołownia a jeho formace Třetí cesta (tvořená spolu s lidovci). Katolický publicista a televizní moderátor se objevil jako kometa v prezidentských volbách v roce 2020 a skončil tenkrát třetí.

To mu zvedlo sebevědomí, založil si stranu, jeho popularita stoupala, neskrýval, že jeho ambicí je prezidentský post. Celou svoji politiku měl založenu na tom, že Polsku sejme z beder věčný střet duopólu Kaczyński-Tusk a přinese něco nového, včetně národního smíření.

V parlamentních volbách loni dostala jeho formace třináct procent hlasů, a to ho vyneslo i do čela parlamentu. Teď se ale jen taktak přehoupl přes nutný pětiprocentní práh (dostal 6,9 procent) a ukazuje se, že za podzimní výsledek by měl vděčit i Tuskovi, který tenkrát přesvědčoval, aby lidé dali Hołowniovi hlasy. Bál se, že kdyby neprošel do parlamentu, nemusel by dát dohromady většinovou koalici.

Hołownia teď dostal méně také proto, že je součástí vládní koalice, a tudíž už nenabízí žádnou alternativní třetí cestu. A jistě se na jeho nižším zisku podepsala i skutečnost, že je uvnitř vlády hlavní brzdou snah prosadit uvolnění interrupcí.

Jeho slabý výsledek v evropských volbách klade velký otazník nad jeho prezidentskou kandidaturou za rok a půl. Ještě na podzim byl vnímán jako člověk, který má zvolení do čela státu téměř jisté, ale teď je všechno jinak. A Tusk toho určitě využije, aby prosadil do čela státu varšavského primátora Rafała Trzaskowského, který se o to už jednou pokoušel.

Polská levice oslabila podobně jako čeští Piráti

Ztráty zaznamenala i Levice, která dostala 6,3 procenta a bude mít tři europoslance, přičemž v podzimních volbách získala 8,6 procent. Polské voličstvo ve své většině stále vnímá levici jako okrajový element, kterému nedůvěřuje.

Její situace je obtížná a podobá se v tom levici naší. Přitom polská má ve svých řadách spoustu mladých lidí, kteří jsou nositeli moderních myšlenek sociální spravedlnosti, má dobrý jasný program založený na dostupnosti bydlení a zkvalitnění zoufale slabé zdravotnické péče, na vyrovnávání sociálních rozdílů.

Její slabý výsledek ve volbách lze přirovnat k českým Pirátům. Podobně jako oni je i polská levice součástí vládní koalice a v očích voliče je takto vnímána. Takže kdo chtěl volit vládní tábor, volil raději Občanskou koalici, a kdo chtěl vyjádřit protest, šel dát hlas Konfederaci.

Levici vládní účast připravila o image protestní opozice a uškodila jí, neboť se jí dosud nepodařilo v jinak výrazně pravicově liberální koalici prosadit svá témata, kvůli nimž ji lidé, hlavně mladí, na podzim volili. Především liberalizaci interrupcí, což je v Polsku pro mladou generaci klíčové téma.

Před podzimními volbami Tusk mnohokrát prohlašoval, že to bude jednou z prvních změn, které prosadí, jakmile přijde k moci. Dodnes se v tom ale téměř nic neudělalo a zklamání žen je velké.

Uvnitř Levice za zvláštní pozornost stojí situace jedné z jejích součástí, strany Spolu (Razem) Adriana Zandberga. Je součástí klubu Levice v parlamentu, ale nikoli vládní koalice, což jí dává možnost Tuskův kabinet svobodně kritizovat.

Koalice snad vydrží do prezidentských voleb

S několikadenním odstupem od voleb lze říci, že potvrdily rozložení sil, a především stálou dominanci Občanské koalice a PiS, výraznější nástup krajně pravicové Konfederace a oslabení Szymona Hołowni, který bude asi stále obtížněji hledat své téma. Může riskovat a vyvolat nějaký výraznější konflikt uvnitř koalice, aby se zviditelnil.

Ale dokud je v Polsku silný Kaczyński, nelze předpokládat, že by se vládní koalice rozpadla. Byla by to pro ni sebevražda. Velké pnutí můžeme ovšem čekat už za rok, před volbou prezidenta, kde Tusk určitě Hołowniu nepodpoří a bude prosazovat Trzaskowského.