Polská levice na rozcestí
Jan ŠkvrňákKončí první rok vlády Donalda Tuska a polská levice hledá své místo na politické scéně. Zatímco Nová levice zůstává součástí konzervativně liberální vlády, druhý člen někdejší koalice, Levice společně, se v opozici tříští.
Polskou levici zastupovala v loňských parlamentních volbách koalice menších a dvou větších stran — Nové levice a Levice společně. Volební klání pro toto spojenectví skončilo relativním neúspěchem — získalo 8,6 procenta, přitom v roce 2019 to bylo 12,5 procenta. V novém Sejmu to znamenalo šestadvacet poslanců, z toho osm pro Levici společně, a v Senátu devět senátorů — dvě senátorky za Levici společně.
Volby celkově skončily Pyrrhovým vítězství vládnoucích konzervativců z Práva a spravedlnosti, vládní většinu sestavil Donald Tusk z několika koalic — své Občanské koalice, z lidovecké Třetí cesty a právě z části levicové koalice.
Rok levicového poslaneckého klubu
Na prvním zasedání nového Sejmu vznikl koaliční parlamentní klub levice, který má v polovině funkčního období získat post předsedy (maršálka) Sejmu — má jím být lídr Nové levice Włodzimierz Czarzasty, do té doby místopředseda dolní komory. V horní komoře má mít tento klub zastoupení v podobě místopředsedkyně Senátu, Magdalena Biejatové, do října členky Levice společně.
V Polsku se tedy projevuje naprosto stejný fenomén jako v ČR: podle výzkumů (mírně) nadpoloviční většina populace zastává v zásadě levicové hodnoty - ale svůj hlas levici nedává.
Ten samý fenomén musí mít i společnou příčinu. Tou nemůže být nic jiného nežli trvalá a fatální neschopnost současné levice nalézt, formulovat nějakou vůdčí, programovou ideu která by dokázala oslovit současného člověka, která by dokázala trefit základní "nerv" jeho života.
Levice ten nerv současného člověka trefila až moc dobře. (Nasraní lidé jsou přece jejím cílem.)