Polskou levici zastupovala v loňských parlamentních volbách koalice menších a dvou větších stran — Nové levice a Levice společně. Volební klání pro toto spojenectví skončilo relativním neúspěchem — získalo 8,6 procenta, přitom v roce 2019 to bylo 12,5 procenta. V novém Sejmu to znamenalo šestadvacet poslanců, z toho osm pro Levici společně, a v Senátu devět senátorů — dvě senátorky za Levici společně.

Volby celkově skončily Pyrrhovým vítězství vládnoucích konzervativců z Práva a spravedlnosti, vládní většinu sestavil Donald Tusk z několika koalic — své Občanské koalice, z lidovecké Třetí cesty a právě z části levicové koalice.

Rok levicového poslaneckého klubu

Na prvním zasedání nového Sejmu vznikl koaliční parlamentní klub levice, který má v polovině funkčního období získat post předsedy (maršálka) Sejmu — má jím být lídr Nové levice Włodzimierz Czarzasty, do té doby místopředseda dolní komory. V horní komoře má mít tento klub zastoupení v podobě místopředsedkyně Senátu, Magdalena Biejatové, do října členky Levice společně.

Cesty obou levicových stran se začaly záhy rozcházet: Nová levice vstoupila do vlády, kde získala ministerstvo digitalizace, ministerstvo sociálních věcí a rodiny, ministerstvo pro vědu a vysoké školy a ministerstvo pro rovnost. Zbytek poslaneckého klubu ze strany Levice společně sice vládu podpořil v hlasování o důvěře, ale do vládní koalice nevstoupil, protože koaliční smlouva neobsahovala záruky, o které strana usilovala — jako například dekriminalizaci potratů a vyšší výdajové cíle v otázkách, jako je zdravotnictví a bydlení.

Situace, kdy část poslaneckého klubu je součástí vlády a část zůstala v opozici, trvala zhruba rok. Občasné třenice mezi Novou Levicí a Levicí společně vyvrcholily na přelomu října a listopadu.

Vnitrostranické referendum Levice společně v polovině měsíce poměrně těsně rozhodlo o opuštění poslaneckého klubu. Ještě předtím partaj opustily dvě senátorky — včetně místopředsedkyně Senátu Biejatové — a tři poslankyně, které zůstaly v poslaneckém klubu. Levice společně tak nakonec založila poslanecký kruh v počtu pěti zástupců.

Spor o dalším směřování na levici vyplývá z hodnocení dosavadního vládního působení. Situace není pro levici příznivá, ve vládě působí jako juniorní partner, zbytek koaličních stran je buď ekonomicky, nebo kulturně napravo. Progresivní návrhy zákonů navíc blokuje prezident Andrzej Duda, a tak vládě nezbývá než čekat, zda se jí na jaře podaří prezidentské volby vyhrát.

Levicové návrhy na progresivní zdanění, investice do zdravotnictví nebo rozsáhlou výstavbu bytového fondu blokují koaliční partneři. Liberalizaci potratů nebo manželství pro všechny vlastně také — s odkazem na prezidenta, který by tyto návrhy vetoval, jak předem avizoval. Třemi pětinami Sejmu vláda k přehlasování prezidentského veta nedisponuje.

Úspěchy levice ve vládě tak z řady důvodů byly a mohou být jen velmi omezené. Mezi největší z nich patří schválení vdovského důchodu. Týkat by se měla asi dvou milionů důchodců, kterým zemřel jejich partner. Další nově zavedenou dávkou je takzvané babičkovné, které se týká „aktivních rodičů v práci“ od dvanáctého do pětatřicátého měsíce věku dítěte. K úspěchům náleží i zvýšení platů učitelů o třicet procent.

Blíží se prezidentské volby

Šachy v rámci poslaneckých klubů a kruhů se zatím neprojevily v předvolebních průzkumech, ve kterých je levice stále chápána jako jeden volební subjekt. Tato varianta je i do budoucna možná, o Levici společně se mluví jako o tříprocentní straně a zatím to nevypadá, že by dokázala oslovit voliče jinde než ve městech. Parlamentní volby budou až za tři roky a předvolební levicová koalice může pokračovat.

Volební preference levicové koalice přitom v dobách vysoké popularity předsedy polského Sejmu Szymona Hołowni z koalice Třetí cesta padaly až k hranici vstupu do dolní sněmovny, nyní opět dosahují asi osmi procent.

Levice má ale dlouhodobě problém rozšířit svůj elektorát. Ačkoli se po zpřísnění potratového zákona předchozí vládou se výrazný podíl prvovoličů a mladých voličů — výrazněji ženy — deklaruje jako levicově smýšlející, k volbám nedojdou nebo volí liberální Občanskou koalici premiéra Donalda Tuska. Zároveň Nová levice generační obměnou ztrácí své tradiční postkomunistické voliče na venkově.

Obě levicové strany nyní zvažují kandidáta a volební strategii do prezidentských voleb. Nová levice už prohlásila, že by za ni měla kandidovat žena. Nejvíce se skloňuje jméno ministryně Agnieszky Dziemianowicz-Bąkové, ta však kandidaturu odmítá s tím, že má mnoho práce na ministerstvu práce. Po odchodu z Levice společně se nabízí i kandidatura místopředsedkyně Senátu Magdaleny Biejatové. Je přitom dost pravděpodobné, že vlastního kandidáta nebo spíše kandidátku postaví i Levice společně.

S výrazným úspěchem levicové kandidátky v prezidentských volbách se ale počítat nedá. Personalizované klání už je dvě desetiletí chápáno jako souboj Občanské platformy a Práva a spravedlnosti, kde kandidáti ostatních — byť zavedených — stran získají pouze nižší jednotky procent hlasů.