Někdejší socialistický blok byl v otázce reprodukčních práv progresivnější než Západ, proto bylo právo na interrupci „z důvodů zřetele hodných“ legalizováno v Československu už v roce 1957 — aniž by se jej feministky musely dožadovat v ulicích. Ženy, které chtěly svá těhotenství ukončit, musely své rozhodnutí vysvětlit interrupční komisi. Ta nicméně drtivou většinu žádostí schválila.

S ohledem na všeobecnou shodu, že nechtěná těhotenství je radno ukončit, jak v zájmu ženy, tak v zájmu potenciálního dítěte, pak v roce 1986 Československo přijalo zákon o umělém přerušení těhotenství, který interrupční komise zrušil. Po téměř čtyřicet let tak platí, že české ženy mohou do dvanáctého týdne své těhotenství ukončit, aniž by svou volbu musely před kýmkoliv institucionálně obhajovat.

Interrupce dnes v české společnosti nepředstavují zásadní téma: jsou legální a dostupné, a to zpravidla snadno a rychle. Právo ženy rozhodnout o ukončení svého těhotenství podporují téměř čtyři pětiny obyvatel. Zdánlivě není co řešit.

Alespoň trochu trpět

Když před pěti lety na mém těhotenském testu vyvstaly dvě bleděmodré čárky, v mžiku jsem zamířila ke svému gynekologovi. Nebylo nad čím váhat. Dítě jsem z tisíce důvodů, jež zde není důvod rozpitvávat, nechtěla.

Před svým lékařem jsem se cítila tak malá, že mě ani nenapadlo ohradit se vůči jeho otázkám na můj sexuální život. Se sklopenou bradou jsem na místě zaplatila patnáct set korun za pouhou žádanku. Dodnes nechápu, že jsem od něj odešla teprve vloni — poté, co se mě během fyzického vyšetření ptal, „jak to dělám s miláčkem“.

Své těhotenství jsem odhalila už v pátém týdnu, takže jsem mohla podstoupit farmakologickou interrupci. K farmakologickému vyvolání potratu se používá kombinace léků mifepriston a misoprostol, který v Brazílii osmdesátých let lékárníci a lékárnice — jako tehdy ještě volně prodávané léčivo k potlačení žaludečních vředů — začali doporučovat nechtěně těhotným ženám jako způsob, jak obejít kriminalizaci interrupcí.

U nás Státní úřad pro kontrolu léčiv zaregistroval potratové pilulky v roce 2013 za podmínek, že budou podány lékařem či lékařkou ve zdravotnickém zařízení s lůžkovou péčí. S žádankou jsem se proto vydala do nemocnice, kde jsem zaplatila další čtyři a půl tisíce za interrupci jako takovou a kam jsem si následující pracovní den přišla pro pilulku mifepristonu.

O další dva dny později jsem si do nemocnice přišla pro čtyři misoprostoly, které způsobují stahy dělohy, značné krvácení a bolesti. Po požití pilulek jsem měla několik hodin čekat v nemocnici pro případ, že by nastaly komplikace. Svíjela jsem se v křečích na červených plastikových židlích v čekárně a po nějaké době jsem si s hlavou plnou snů o obyčejném gauči lehla na studené dlaždičky na zemi ve vedlejší chodbě. Zda jsem v pořádku, se mě nezeptal nikdo.

„Snad všechny ženy, se kterými jsem se o jejich potratu bavila, měly v něčem špatnou zkušenost. Buď měl doktor blbý kecy nebo to stálo spoustu peněz nebo musely po požití pilulek sedět v čekárně s těhotnými ženami — jedna moje známá se kvůli tomu raději v extrémních bolestech odplazila na schody mimo čekárnu,“ lamentuje svým zvučným hlasem Irena Hůlová z Amnesty International.

„Proč nemohou mít ženy, které procházejí farmakologickou interrupcí, vyhrazený pokoj, kde si mohou lehnout? Vždyť za to navíc platí! Ilustruje to převažující přístup k potratům: udělala jste něco špatného, takže to nejmenší, co můžete udělat, je alespoň trochu trpět,“ pokračuje Hůlová.

Tělo si o to samo řeklo

Negativní zkušenosti žen s interrupcí v České republice vloni sbíraly aktivistky z iniciativy A.S.A.P. Dobrovolnický kolektiv, který navázal na aktivity organizace Ciocia Czesia, pomáhající podstoupit interrupci nechtěně těhotným Polkám, jako vůbec první provedl výzkum o stavu a dostupnosti interrupcí v České republice.

Výzkum mimo jiné potvrdil, že v zemi, která s oblibou staví na odiv svou domnělou liberálnost, se stává, že zdravotnický personál nechtěně těhotné ženy přesvědčuje ke změně rozhodnutí, či dokonce aktivně staví překážky do cesty jejich interrupci.

„Gynekolog mě přesvědčoval, ať nejdu, že mám věk ideální na to mít dítě, že to tělo si o to samo řeklo,“ svěřila se organizaci jedna z žen. Jiné ženě lékařka pustila ozvěny srdečního plodu, další si vyslechla, že „čeká dvojčátka“ a byla přinucena podívat se na ultrazvuk. Další žena od lékařky odcházela bez žádanky — tu prý dostane až za několik dní, až si to rozmyslí. Jinou ženu zase lékař zbytečně posílal na testy snášenlivosti anestezie.

Česká lékařská obec zároveň pacientky tlačí do užívání hormonální antikoncepce jakožto jediné účinné spásy před početím — a neváhá za její neužívání nechtěně těhotným ženám vyčinit. Třeba Markétě, jedné z žen, která reagovala na můj příspěvek ve Facebookové skupině Everyday Patriarchy Bullshit, anestezioložka na sále „v podstatě vynadala, že si myslela, že kondom je dostatečná ochrana“. S možnými negativními účinky hormonální antikoncepce je již přitom naštěstí obeznámena i laická veřejnost.