„Tak moc jsme se snažili přesvědčit lidi, že na jejich hlase záleží, že mohou přinést změnu. Volilo tak moc lidí jako nikdy předtím… A teď máme čtyři dny po volbách a politici demokratické opozice se už hádají o potratech,“ boří svou tvář do dlaní aktivistka Joanna Gzyra-Iskandar z kolektivu Legální potraty bez kompromisů. Má nádherné kaštanově zbarvené dlouhé dredy, zpod vyhrnutých rukávů černé mikiny s duhovým nápisem „miłość“, tedy láska, jí lezou pruhy vytetované okolo předloktí.

Potkáváme se 19. října v tlumeně osvětleném veganském baru v centru Varšavy. Čtyři dny od polských voleb, dva dny od oficiálních finálních výsledků a den poté, co lidovecký předseda Władysław Kosiniak-Kamysz na otázku Radia ZET, zda bude koaliční smlouva demokratických stran obsahovat legalizaci potratů do dvanáctého týdne, odpověděl: „Nebudu souhlasit se začleňováním jakýchkoliv otázek světonázoru do koaliční smlouvy.“

Jak hbitě a trefně upozornila Kosiniaka-Kamysze na Twitteru přední levicová politička a poslankyně Anna Maria Żukowská, na světonázoru nevyhnutelně závisí i zemědělská politika či jakékoliv další závazky, které se budou lidovci snažit do koaliční smlouvy prosadit.

Ne že by snad neshoda levice a lidovců na potratech někoho překvapovala. Situace nicméně ilustruje, že ačkoliv se Polsko po osmi temných letech s PiS konečně dočká demokratické vlády, nechtěně těhotné Polky budou pravděpodobně ještě dlouho nuceny ukončovat svá těhotenství pokoutně.

PiS kvůli potratům prohrál volby

Potraty jsou přitom jedním z hlavních důvodů, proč ve volbách konzervativní nacionalistická strana Právo a spravedlnost (PiS) nezískala většinu — přestože v kampani zneužívala své moci nad takzvanými veřejnoprávními médii, státními firmami i veřejnými rozpočty.

Když před třemi lety PiS skrze sobě podmaněný Ústavní soud zakázal potraty z důvodu poškození plodu, ulice po celé zemi zaplavil vztek půl milionu protestujících, především mladých lidí a žen.

PiS během následujícího měsíce ztratil deset procent podpory, zatímco podpora společnosti pro legální potraty do dvanáctého týdne sílila: dnes se dle průzkumů pohybuje podpora legalizace potratů okolo sedmdesáti procent.

Právo na potrat proto představovalo zásadní mobilizační téma v předvolebních kampaních občanské společnosti, které usilovaly o zvýšení volební účasti mladých lidí a žen: tedy přehlížené, nezastoupené a v důsledku demotivované části společnosti. Třeba Celopolská stávka žen, která propotratové protesty koordinovala na celostátní úrovni, sestavila v rámci kampaně Hlasuj pro potraty seznam více než tisícovky politiků a političek s reálnou šanci na zvolení, již se zavázali pro legalizaci potratů v Parlamentu zvednout ruku.

A povedlo se. Mladí volili, ženy volily, tři demokratické koalice získaly v parlamentu pohodlnou většinu. Potraty a ženská práva přitom dle průzkumů hrály vůbec nejdůležitější roli v rozhodování šestnácti a půl procenta voličů a voliček. Významnějším kritériem byla pouze hospodářská situace.

Třetí cesta neslibuje nic než návrat do minulosti

Nadále nicméně — nejenom v Polsku — platí, že Parlament je konzervativnější než společnost. Legalizaci potratů do dvanáctého týdne podporují pouze poslanci a poslankyně ze středopravé Občanské koalice a z koalice Levice, kteří drží dohromady 183 z 460 křesel — spolu s pár jednotkami poslankyň z konzervativní koalice Třetí cesta.

Většina poslanců Třetí cesty, složené právě z lidovců a strany Polsko 2050, nicméně neslibuje nic než návrat do minulosti, konkrétně k takzvanému „potratovému kompromisu“ z roku 1993, dle nějž si Polky potrat zaslouží pouze v případě, že byly znásilněny, že jim jde o život či že je plod v jejich těle poškozen. Zároveň své zpátečnictví maskují pomýleným příslibem celostátního referenda o legalizaci potratů do dvanáctého týdne — jako by snad bylo v jednadvacátém století zapotřebí vést celospolečenskou diskusi o právu na vlastní tělo.

„Hlavně ale politici nejednají s potratovými aktivistkami — výjimku představuje jen Levice. Jsme přitom těmi, kdo toho o nových a bezpečných způsobech potratu v souladu s doporučeními WHO vědí nejvíce — vzhledem k tomu, že potraty v nemocnicích se u nás prakticky nedějí.

Děsíme se, návrh zákona legalizujícího potraty bude zkrátka špatný — to by bylo horší než žádná změna. Sice teď nemáme legální potraty, ale spolupracujeme a úspěšně lidem poskytujeme veškeré nutné kontakty a informace. Nemělo by to tak být, ale funguje to,“ popisuje Gzyra-Iskandar.

Rozvrní se jí telefon. Omlouvá se, jde o její kolegyni z kolektivu, prý jí volá už podruhé. „No, to je přesně ono. Gazeta Wyborcza teď zveřejnila slova Barbary Nowacké, z nichž se zdá, že začala soutěž o to, kdo předloží návrh na legalizaci potratů jako první. Nespěchejme! Na legalizaci potratů čekáme už třicet let, pojďme ji nastavit dobře,“ rozohňuje se poté, co pokládá telefon.

Nowacká, přední politička Občanské koalice, totiž pro Wyborczu prohlásila, že návrh na legalizaci potratů předloží hned v první týden funkčního období nového Sejmu. Závazek legalizace do dvanáctého týdne koneckonců obsahuje i ambiciózní předvolební program Občanské koalice pojmenovaný zkrátka Sto konkrétních opatření pro prvních sto dní vlády.

Legalizace potratů neznamená dostupnost potratů

Ptám se, co si mám pod špatným návrhem na legalizaci potratů představit. „Debatovalo se třeba o možnosti, že by legálnímu potratu předcházely povinné schůzky s lékaři či psychology,“ vysvětluje. „Ale hlavně: nám nejde pouze o legalizaci potratů. Legalizace totiž neústí nutně ve skutečnou dostupnost potratů. Stačí se podívat na příklad Irska, kde sice potraty zlegalizovali, ale řada lékařů je zkrátka neprovádí,“ pokračuje.

V Polsku platí takzvaná klauzule svědomí, na jejímž základě mají lékaři či lékárníci právo odmítnout provést službu, která se příčí jejich přesvědčení. Jak upozorňuje Gzyra-Iskandar, klauzule svědomí ještě nikdy nevedla k tomu, že by z ordinace odešel s nepořízenou mužský pacient. Postihuje výhradně ženy, které chtějí získat kontrolu nad svými těly třeba prostřednictvím antikoncepce či právě potratu.

Na termín u veřejných lékařů-specialistů, tedy i gynekologů, se dnes přitom v Polsku čeká měsíce. A zatímco ve velkoměstech gynekologové, kteří ženám neupírají jejich reprodukční práva, ordinují, třeba v Podkarpatí neexistuje jediná nemocnice, kde by ženě byť se zákonným právem na něj potrat provedli.

„Chceme proto, aby byly potratové pilulky dostupné i v rámci telemedicíny: zavoláte lékařovi, dostanete elektronický recept na pilulky, vyzvednete si je v lékárně, potrat podstoupíte doma. Zavedli to třeba ve Velké Británii během koronavirové pandemie — a funguje to,“ popisuje Gzyra-Iskandar.

Potratové pilulky jako součást telemedicíny dnes doporučuje i WHO — letos takové opatření posvětili i v Německu. Bez ohledu na aroganci zákona pak díky pilulkám, které si lze snadno objednat od mezinárodních potratových organizací, už dnes ukončuje své těhotenství většina nechtěně těhotných Polek.

Měla by to být nicméně pouze jedna z cest, která se nijak netluče s autonomií žen, jež budou chtít či potřebovat podstoupit potrat v nemocnici. „Není bohužel právně snadné vyhodit klauzuli svědomí do koše, kam patří. Chceme nicméně, aby nemocnice, jejíž lékaři odmítají pacientkám provést určité služby, měla povinnost zaměstnat alespoň jednoho lékaře, který dotyčné služby provádí,“ uvádí k tomu Gzyra-Iskandar.

Šance na dekriminalizaci

Jak oznámila již zmíněná politička Żukowská, v rámci koaliční smlouvy bude pravděpodobně problematika potratů včleněna do protokolu o rozdílech — a poslanci vládní koalice tak budou ve věci postupovat rozděleně. I kdyby se však poslanci Třetí cesty probrali ze svého pokryteckého blouznění o  návratu ke kompromisu, který není kompromisem, ale zákazem, návrh na legalizaci potratů pravděpodobně nemá po následující dva roky šanci projít přes veto prezidenta PiS Andrzeje Dudy.

Větší šanci na úspěch by mohl mít návrh na dekriminalizaci potratů. Ačkoliv zákon neumožňuje trestat přímo ženu, která své těhotenství ukončila, osobě, která jí s potratem pomohla, hrozí dnes až tři roky vězení. Právě proto byla letos odsouzená k osmi měsícům veřejných prací potratová aktivistka Justyna Wydrzynská, která zaslala potratové pilulky ženě, jíž se snažil v potratu zabránit její násilný partner.

„Neexistuje žádná definice pomoci s potratem. Některé soudy shledaly vinnými osoby, které daly ženám na potrat peníze — nejčastěji jejich partnery. Právě pro partnery, sestry či matky žen, které se rozhodnou ukončit své těhotenství, je zákon nejvíce nebezpečný, protože to ony nejčastěji pomáhají dotyčné s potratem,“ líčí Gzyra-Iskandar.

Zavírám sešit, pomalu se loučíme. „Osm let s PiS! To je naprosto neuvěřitelné, že to je za námi,“ oddechne si, zatímco míříme tmou na stanici metra. „V jistém smyslu jim ale můžeme poděkovat. Zatímco vláda PiS zpřísňovala už tak přísný potratový zákon, společnost se vydala opačným směrem. To díky PiS dnes všichni vědí o farmakologickém potratu, to díky PiS dnes všichni vědí, na jaké organizace se v případě nechtěného těhotenství obrátit.“