„Tak moc jsme se snažili přesvědčit lidi, že na jejich hlase záleží, že mohou přinést změnu. Volilo tak moc lidí jako nikdy předtím… A teď máme čtyři dny po volbách a politici demokratické opozice se už hádají o potratech,“ boří svou tvář do dlaní aktivistka Joanna Gzyra-Iskandar z kolektivu Legální potraty bez kompromisů. Má nádherné kaštanově zbarvené dlouhé dredy, zpod vyhrnutých rukávů černé mikiny s duhovým nápisem „miłość“, tedy láska, jí lezou pruhy vytetované okolo předloktí.

Potkáváme se 19. října v tlumeně osvětleném veganském baru v centru Varšavy. Čtyři dny od polských voleb, dva dny od oficiálních finálních výsledků a den poté, co lidovecký předseda Władysław Kosiniak-Kamysz na otázku Radia ZET, zda bude koaliční smlouva demokratických stran obsahovat legalizaci potratů do dvanáctého týdne, odpověděl: „Nebudu souhlasit se začleňováním jakýchkoliv otázek světonázoru do koaliční smlouvy.“

Jak hbitě a trefně upozornila Kosiniaka-Kamysze na Twitteru přední levicová politička a poslankyně Anna Maria Żukowská, na světonázoru nevyhnutelně závisí i zemědělská politika či jakékoliv další závazky, které se budou lidovci snažit do koaliční smlouvy prosadit.

Ne že by snad neshoda levice a lidovců na potratech někoho překvapovala. Situace nicméně ilustruje, že ačkoliv se Polsko po osmi temných letech s PiS konečně dočká demokratické vlády, nechtěně těhotné Polky budou pravděpodobně ještě dlouho nuceny ukončovat svá těhotenství pokoutně.

PiS kvůli potratům prohrál volby

Potraty jsou přitom jedním z hlavních důvodů, proč ve volbách konzervativní nacionalistická strana Právo a spravedlnost (PiS) nezískala většinu — přestože v kampani zneužívala své moci nad takzvanými veřejnoprávními médii, státními firmami i veřejnými rozpočty.

Když před třemi lety PiS skrze sobě podmaněný Ústavní soud zakázal potraty z důvodu poškození plodu, ulice po celé zemi zaplavil vztek půl milionu protestujících, především mladých lidí a žen.

PiS během následujícího měsíce ztratil deset procent podpory, zatímco podpora společnosti pro legální potraty do dvanáctého týdne sílila: dnes se dle průzkumů pohybuje podpora legalizace potratů okolo sedmdesáti procent.

Právo na potrat proto představovalo zásadní mobilizační téma v předvolebních kampaních občanské společnosti, které usilovaly o zvýšení volební účasti mladých lidí a žen: tedy přehlížené, nezastoupené a v důsledku demotivované části společnosti. Třeba Celopolská stávka žen, která propotratové protesty koordinovala na celostátní úrovni, sestavila v rámci kampaně Hlasuj pro potraty seznam více než tisícovky politiků a političek s reálnou šanci na zvolení, již se zavázali pro legalizaci potratů v Parlamentu zvednout ruku.

A povedlo se. Mladí volili, ženy volily, tři demokratické koalice získaly v parlamentu pohodlnou většinu. Potraty a ženská práva přitom dle průzkumů hrály vůbec nejdůležitější roli v rozhodování šestnácti a půl procenta voličů a voliček. Významnějším kritériem byla pouze hospodářská situace.

Třetí cesta neslibuje nic než návrat do minulosti

Nadále nicméně — nejenom v Polsku — platí, že Parlament je konzervativnější než společnost. Legalizaci potratů do dvanáctého týdne podporují pouze poslanci a poslankyně ze středopravé Občanské koalice a z koalice Levice, kteří drží dohromady 183 z 460 křesel — spolu s pár jednotkami poslankyň z konzervativní koalice Třetí cesta.

Většina poslanců Třetí cesty, složené právě z lidovců a strany Polsko 2050, nicméně neslibuje nic než návrat do minulosti, konkrétně k takzvanému „potratovému kompromisu“ z roku 1993, dle nějž si Polky potrat zaslouží pouze v případě, že byly znásilněny, že jim jde o život či že je plod v jejich těle poškozen. Zároveň své zpátečnictví maskují pomýleným příslibem celostátního referenda o legalizaci potratů do dvanáctého týdne — jako by snad bylo v jednadvacátém století zapotřebí vést celospolečenskou diskusi o právu na vlastní tělo.

„Hlavně ale politici nejednají s potratovými aktivistkami — výjimku představuje jen Levice. Jsme přitom těmi, kdo toho o nových a bezpečných způsobech potratu v souladu s doporučeními WHO vědí nejvíce — vzhledem k tomu, že potraty v nemocnicích se u nás prakticky nedějí.

Děsíme se, návrh zákona legalizujícího potraty bude zkrátka špatný — to by bylo horší než žádná změna. Sice teď nemáme legální potraty, ale spolupracujeme a úspěšně lidem poskytujeme veškeré nutné kontakty a informace. Nemělo by to tak být, ale funguje to,“ popisuje Gzyra-Iskandar.

Rozvrní se jí telefon. Omlouvá se, jde o její kolegyni z kolektivu, prý jí volá už podruhé. „No, to je přesně ono. Gazeta Wyborcza teď zveřejnila slova Barbary Nowacké, z nichž se zdá, že začala soutěž o to, kdo předloží návrh na legalizaci potratů jako první. Nespěchejme! Na legalizaci potratů čekáme už třicet let, pojďme ji nastavit dobře,“ rozohňuje se poté, co pokládá telefon.

Nowacká, přední politička Občanské koalice, totiž pro Wyborczu prohlásila, že návrh na legalizaci potratů předloží hned v první týden funkčního období nového Sejmu. Závazek legalizace do dvanáctého týdne koneckonců obsahuje i ambiciózní předvolební program Občanské koalice pojmenovaný zkrátka Sto konkrétních opatření pro prvních sto dní vlády.

Legalizace potratů neznamená dostupnost potratů

Ptám se, co si mám pod špatným návrhem na legalizaci potratů představit. „Debatovalo se třeba o možnosti, že by legálnímu potratu předcházely povinné schůzky s lékaři či psychology,“ vysvětluje. „Ale hlavně: nám nejde pouze o legalizaci potratů. Legalizace totiž neústí nutně ve skutečnou dostupnost potratů. Stačí se podívat na příklad Irska, kde sice potraty zlegalizovali, ale řada lékařů je zkrátka neprovádí,“ pokračuje.