Varšavskou ulici Wiejská rozděluje v podvečer 18. listopadu chladný kov policejních barikád na tři části. Rozhoduji se pro levou stranu ulice. Na jejím konci však číhá další zátaras. Vracím se zpátky, volím stranu pravou. Správně. Po půlhodině bloudění a bezsmyslných hovorů s policisty se konečně úspěšně přibližuji k polskému parlamentu.

Na silnici po mé pravici parkuje policejní dodávka vedle dodávky, o zátarasy se s otrávenými výrazy opírají policisté v těžkých temných stejnokrojích. Jednolitost narušuje jen několik vojáků v červených baretech.

Před ozářenými bledými stěnami parlamentu již přešlapují lidé s rudočernými transparenty. Klid či spíše napjaté očekávání přerušuje hluk spouští fotoaparátů. „Nechte toho, přestaňte mě fotit,“ podrážděně reaguje blesky oslepená žena s šedým mikádem. Na svém facebookovém profilu si tento týden posteskla, že by raději než na otázky médií odpovídala na zprávy obyčejných lidí, kterých dostává stovky denně. Zato polskou veřejnoprávní — respektive státní — televizi TVP před pár dny poslala doslova do prdele.

Jmenuje se Marta Lempartová a je hlavní tváří Celopolské stávky žen, organizace, která koordinuje téměř měsíc trvající protesty proti opakovaným pokusům vlády takřka úplně zakázat potraty. Protesty záhy přerostly ve volání po demisi ultrakonzervativní vlády v čele se stranou Právo a spravedlnost (PiS), která v deklarované obraně církve a takzvaných tradičních hodnot vhání Polsko do tmářského autoritářství.

Policie slouží vládě, ne lidem

Dnes měli demonstranti blokovat parlament, jenže jim to znemožnila policie. „Kaczynski (Jaroslaw Kaczynski, předseda PiS, pozn. red.) je tak vystrašený, že se raději zablokoval sám,“ komentuje sarkasticky Lempartová policejní labyrint, který okolo parlamentu vyrostl proto, aby blokádě zabránil. Tmou se rozeznívá hromadný záchvat smíchu. Dav se za zvuku soundtracku Hvězdných válek vydává na pochod.

Během pár minut se však průvodu poprvé do cesty staví policejní kordon. „Vyzýváme novináře a těhotné ženy, aby odešli. Policie nezodpovídá za ničí případnou újmu,“ varuje hlas v megafonu. Dav v reakci neposlušně zabučí. „Ať jde do prdele policie, která namísto lidem slouží vládě!“ hřímá Lempartová, zatímco demonstranti kroutí boky v rozverném rytmu písně Girls just wanna have fun.

Zatímco proti účastníkům nacionalistické demonstrace v Den nezávislosti 11. listopadu policie zakročila až poté, co se začali masivně dopouštět násilí, pokojné protivládní demonstrace potírá hned v počátku. V první dny protestů sáhla po slzném plynu, nyní účastníky legitimuje, pokutuje, zadržuje. Odvolává se na protikoronavirové opatření, jež zakazuje shromažďování více než pěti lidí. Demonstrace proto dosud byly svolávány jakožto spontánní procházky.

Dav si nachází jinou cestu a neústupná Lempartová v jeho čele pokračuje: „Tohle není procházka! Tohle není spontánní shromáždění! Tohle je plánovaný protest proti vládě, která se nám snaží vzít svobodu!“ Vítr rozevírá černé cípy její bundy, takže zdáli vypadá jako komiksový hrdina v čarovném plášti. „Nás je víc! Jejich strach je větší než náš!“ volá. Tisíce demonstrantů nadšeně křičí.

Pochod se zastavuje na náměstí Varšavských povstalců. O lidské tváře osvícené pouličními lampami se otírá červený kouř dýmovnic. Na zeď televizní stanice TVP, symbolu vládní manipulace, dopadá stín makety blesku, symbolu Celopolské stávky žen. Z reproduktorů zní revoluční cover verze hitu Call on me, v jejímž refrénu se zpívá „Jebat PiS“. Dnešní demonstrace dospěla k vrcholu.

Fašisty jste neblokovali

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.