Piekło kobiet
Alena ZemančíkováFaktický zákaz potratů, který prosadila vládnoucí strana Právo a spravedlnost, vzbudil v Polsku odpor. Mateřství totiž do patriarchálního schématu správného světa nelze vměstnat. Už mu nepatří. Taková je skutečná tradice.
Zažívám v Krakově demonstrace. V režimu i zde poměrně přísných covidových opatření jsou poklidné, policie při nich pouze přihlíží, případně reguluje dopravu, zde (možná jinde ano) nikdo agresivně neútočí. Drobné poškození venkovní výstavy ke 100. výročí narození Karola Wojtyly před sídlem krakovského arcibiskupství není nic jiného, než komentář nad situací: na fotce matky budoucího papeže se synáčkem na klíně se objevil nápis „piekło kobiet“ a na fotce modlícího se papeže rudý blesk, logo ženského hnutí.
Není to agrese, jakou Polsko nevidělo, jak se vyjádřil krakovský arcibiskup. Takový výrok je snad přímo urážka těch agresí, které Polsko kdy muselo zažít. Demonstrace jsou tisícihlavé a v průvodu táhnoucím městem nebo jedoucím za soumraku na bicyklech s rozsvícenými světly nejdou jen mladé ženy, oblečené v černém, vyzbrojené pouze ramínkem na šaty jako symbolem hnutí nebo černým deštníkem. Jsou v něm i muži. Starší ročníky sympatizují z balkónů, s rozsvícenými mobily, pod černým parapletem.
Musela jsem se napomenout, když jsem se v neděli s průvodem spontánně vydala a teprve po chvíli si uvědomila, že jsem tu díky Visegrádskému fondu jako host a mám se chovat zodpovědně a neriskovat nákazu. Strhlo mě hluboké rozhořčení nad konáním polského Ústavního soudu, podřízeného vládnoucí PiS. Výrok Jarosława Kaczynského, že i poškozený plod musí být podle ústavy donošen, protože má právo na křest a pohřeb jako každá lidská bytost, patří do doby honu na čarodějnice.
Úděl těhotenství
"Fakt, že díky pokroku medicíny se narodí děti, které by se ve starých patriarchálních dobách nenarodily nebo by nepřežily, že také mnohem méně žen při porodu umírá, by měl vést i k přijetí možnosti těhotenství ukončit."
---------------------------------------
Ano, ve starých patriarchálních dobách některé děti umíraly dokonce třeba i při porodu.
To už se dnes díky pokroku v interrupcích nestává. Ovšem třeba v takové starověké Spartě měli také velmi vyspělou neonatologickou péči, takže postižené děti se tam prakticky vůbec nevyskytovaly. Nedá se ovšem říci, že by Sparta nebyla starou patriarchální společností - historikové se ale domnívají, že to mizivé procento postižených dětí ve Spartě nejspíš může nějak souviset s emancipací tamních žen která byla na svoji dobu zcela výjimečná.
Hřeje mě u srdce, že i exposlanec za Věci veřejné Jaroslav Škárka je proti starým patriarchálním dobám:
Nějaké zrůdičky nám, paní Zemančíková, nesmí otravovat a komplikovat náš život. Je to naše nezadatelné a nezcizitelné právo - právo na důstojný život!
Ty neziskovky, které se na nich napakují (třeba "Nedoklubko") nám sem přece nebudou přes moře pořád lifrovat ty mentály, které jsou pro naši zdravou společnost, hledící vstříc náročným výzvám budoucnosti, pouze nevítanou přítěží a pod rouškou solidarity vykrádají naši pokladnu, stojí nás spoustu péče a nervů a pak to ještě ze školy nosí samé pětky! Má to koule, chápete? Tyhle patriarchální manýry prostě trpět nebudu - já na to vezmu řemen a uvidíte, jak jim ta matimatika pude! Radši se toho ale zbavit ještě předtím, než se to narodí. Wypierdalać, pryč s nenávistí! Chceme slušnost, toleranci a porozumění! Jsem solidární s utlačovanými polskými ženami.
Wypierdalać je polsky interrupce?
Mám, paní Zemančíková, s těmi "zrůdičkami" osobní zkušenost, nějakou dobu jsem dělal asistenta v chráněném bydlení (například u lidí s Downovým syndromem). Kupodivu tihle lidé by asi nebyli nakloněni našemu "právu na důstojný život", které bychom uplatňovali tak, že bychom je před jejich narozením usmrtili.
Ono to máte vlastně skoro jedno, jestli před narozením nebo až po narození, i ve filozofii byl učiněn velký pokrok:
"... důležité je rozhodnout, zda je kvalita života miminka dostatečná k tomu, abychom si přáli nechat je dál žít, nebo ne...
A rozhodnou-li se, že kvalita života jejich miminka není moc dobrá, a je tudíž lepší, aby zemřelo, mělo by být možné takové rozhodnutí uskutečnit...
Řekl bych, že [žádné dítě] nemá niterné právo na život, a že závažnost spojená s ukončením života novorozence není stejná, jako závažnost ukončení života někoho, kdo si je vědom sám sebe...
Z teoretického hlediska není velký rozdíl mezi potratem na straně jedné, a infanticidou krátce po narození na straně druhé...
Takže v nějakém hypotetickém světě, v němž není nikdo, kdo by si přál ujmout se nechtěného dítěte, bych snad uvažoval o možnosti ukončit život takového dítěte."