Den, kdy se stydím, že jsem katolíkem
Jan RozekJan Rozek ze Spolku pro čistou církev komentuje rozhodnutí českých biskupů podávat trestní oznámení na oběti sexuálního zneužívání v církvi. A vyzývá mediálně výrazné katolíky, ať k této bolesti nemlčí.
Když jsem se dozvěděl, že naši biskupové odsouhlasili podávání trestního oznámení na oběti sexuálního zneužívání v církvi, nebyl jsem překvapený. Zato jsem viděl tu obrovskou bolest, kterou obětem znovu způsobí.
Už si to vyzkoušeli s obětí v Brně. Bohužel vím, jak to celé dopadlo, protože jsme poté oběť museli zachraňovat my v naší organizaci Pro čistou církev. Ta oběť se z tohoto kroku její církve dodnes nevzpamatovala. Jak má dále věřit v Boha a cítit se v církvi bezpečně, když kněz, který ji zneužíval, dále působí ve farnosti, i když biskupství jeho jméno zná? A oběti zbyly vážné psychické problémy, pošramocené zdraví a potíže s udržením zaměstnání.
Biskupové a mnozí kněží se stále cítí jako carové a jednají s věřícími jako s nevolníky. Na oběti posílají trestní oznámení, ale kněze odsouzené civilním soudem za pohlavní zneužívání nezletilých klidně opět pustí k dětem. Své by mohl říci biskup Graubner a další. A jak budou potrestáni ti, kdo to tajili a někdy zrazovali oběti od toho, aby situaci řešily? Třeba biskup Kročil, kardinál Duka či generální delegát Karmelitánského řádu Vojtěch Kodet.
Máme pro oběti ale i dobrou zprávu. Stojíme za vámi. Jsme zde pro vás s psychology, právníky a dalšími oběťmi. Mnohé nám dnes napsaly, že nemohou nic dělat, jen pláčou a cítí se bezmocné. Že prosí, ať už to biskupové nedělají a neubližují jim. Že nechápou, co jim udělaly. Že jim docházejí síly a neví, jak to dlouho vydrží. A že s tím biskupové počítají. Zdá se, že biskupové útočí na nejslabší kusy ve svém stádě — stali se snad vlky? Nebo jen neznají Písmo Mt, 12,20: „Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství.“
Určitou naději dávají představení ve Vatikánu, kteří nám neváhají poradit i pomoci. I dnes nám okamžitě odepsali a mimo jiné nám poradili, abychom s panem nunciem Balvo probrali čl. 4 z Vos estis lux mundi a zajímavý výklad ČBK. Papež František říká, že jsou zakázána odvetná opatření, předpojatost nebo diskriminace z důvodů podání oznámení, které mohou naplnit skutkovou podstatu jednání, o němž pojednává. Domnívám se, že naši biskupové tuto normu porušili.
Nemuselo k tomu nikdy dojít. Stačilo, aby Česká biskupská konference přijala náš návrh, od začátku roku jej mají v rukou a mohli dávno začít jednat. Nemuselo se to stát, kdyby byl přijat náš návrh na zřízení Nezávislé vyšetřovací komise složené z odborníků z řad pomáhajících psychologů organizací jako je Persefona, Bílý kruh bezpečí, Rosa a dalších. Jsme rádi, že současný přístup církve k obětem vyvolal další jednání na ochranu obětí a zmocněnkyně pro lidská práva, profesorka Válková, nás opět pozvala k jednání.
Stydím se, že jsem katolíkem v zemi, kde biskupové odsouhlasí pronásledování obětí za doposud hlučného ticha všech mediálně známých katolíků — kde jsou Tomáš Halík, Marek Orko Vácha, Zbigniew Czendlik, Petr Piťha nebo Václav Malý, když je jejich hlas potřeba? Oběti se zatím mohou spolehnout jen na pomoc, kterou skrze nás nabízejí lidé bez slávy a velkých peněz, bez vyznání, vyhnaní z církve, rozvedení či znelíbení. Jen v tom dnes nacházíme naši sílu — jsme maličcí, toužící po spravedlnosti, a ty Bůh vždy slyšel.
Papež František svolává do Assisi mladé ekonomy a podnikatele. Setkání pod názvem "Františkova ekonomika" se má uskutečnit ve dnech 26. - 28. března 2020. Klade si za cíl "oduševnit" ekonomii a přispět k vytváření nových a lidštějších ekonomických vzorců odpovídajících vizi integrální ekologie.
Mé podezření se upíná na blekbox a nejen hodnostářů................. na který prozíravě a věrohodně svého času poukázal pan Nushart.
V Polsku (mch. velká část katolických duchovních působících v Česku jsou Poláci) jsou kvůli tomu masové demonstrace.
Diskutující - používejte vyhledávače a nechovejte se jako hovada. Především zneužívání dětí si zasluhuje jednoznačné odsouzení!
Díky panu Rozkovi - za to co proti tomu dělá, za pomoc obětem a za prezentovanou morální integritu (byť musí pro něho osobně být vzhledem k příslušnosti k instituci katolické církve obtížná)!
Neznamená to pochopitelně, že by Žid nemohl být pachatelem vraždy a katolický kněz pachatelem sexuálního deliktu, jen jsem prostě nikde neviděl taková data, která by potvrzovala, že podíl židovských pachatelů na celkovém počtu vražd a podíl katolických kněží na celkovém počtu sexuálních deliktů by byl větší, než by odpovídalo podílu Židů nebo katolických kněží v populaci.
Amosféra těchto článků mi proto už trochu začíná připomínat to protižidovské běsnění. Spravedlnost prostě nelze brát do vlastních rukou, ani do rukou nějakých organizací, od toho jsou jednoduše soudy a policie. Je třeba myslet na to, že oběť sexuálního zneužívání i nespravedlivého obvinění z něho může mít úplně stejně tragický osud.
Proč to ale vadí Vám? Vy přece nic proti nemanželskému sexu nemáte. Nechápu tedy, proč byste na katolické duchovní vznášel jiné a přísnější požadavky, než na sebe a na ostatní běžné lidi.
"Je koneckonců přirozené, že celibátní stav volí muži, kteří by se beztak neoženili. Kněžská služba po ně může být kompenzací za chybějící rodinu. Jen by mělo být možné, jak je tomu v některých jiných církvích, aby žili otevřeně s partnerem."
http://denikreferendum.cz/clanek/29127-kardinal-laikem-jake-z-toho-plyne-pouceni
Jenže nejprve by museli být katolíci nějak přivedení k tomu, aby jim to nevadilo. Já se totiž domnívám, že tohle by jim vadilo pravděpodobně víc než to kněžské soužití s hospodyní či přítelkyní, o kterém se odjakživa vyprávěly anekdoty či zpívaly písně.
Kouzlo nechtěného... Teď jste právě popsala něco, pro co v češtině existuje obecný pojem pokrytectví. A pak se někteří katolíci diví, proč je nečlenové jejich církve nemají rádi (mírně řečeno).
Jinde už jsem se zmínil o tom památném výroku mojí babičky (*1905), věřící římské katoličky: "Ať si dělají co chtějí, ale ať to nikdo nevidí." Ona tím sice mínila manželskou nevěru, ale tuto zásadu si zřejmě osvojili i ti katolíci, o kterých píšete, při omlouvání některých činů (i trestných) svých duchovních pastýřů.
Církve ve své snaze získat moc nad lidmi, jejich myšlením i majetkem odnepaměti využívají dvou nejsilnějších lidských emocí: Sexu a strachu ze smrti. Samy se přitom vždy tváří jako instituce, které pěstují v lidech to, co je odlišuje od zvířat, nicméně používáním těch dvou nástrojů hrají na ty struny v psychice, které jsme zdědili po lidoopech.
Jenže lidé v sobě mají jaksi vnitřně zakódováno, že některé hříchy jsou přijatelnější, některé méně přijatelné. Působilo tu odjakživa to, co Žižek nazval velkým Druhým (nevím, jestli to znáte). A homosexualita se dlouhou dobu počítala k těm méně přijatelným. Na rozdíl od toho "běžného" porušování celibátu. Lidé totiž dost často soudí také "podle sebe" (já bych to také nevydržel, koneckonců manželce jsem také nevěrný). Jenže většina lidí je heterosexuálních a homosexualita bývala dříve tabu. Na rozdíl od "běžného" porušování věrnosti.
Já se do role moralizátora stavět nechci, jenom na to upozorňuji.
Jestliže dva zletilí muži by spolu dobrovolně něco měli, humanistovi to pochopitelně nevadí. Když ale jeden z nich bude kněz, humanistovi to vadí, skrytě ho přitom natočí a zavolá policii.
Když nějaký zletilý muž s nějakou zletilou ženou by spolu dobrovolně něco měli, humanistovi to pochopitelně nevadí. Když ale ten muž bude kněz, panu Kalousovi (který katolíkem není) to vadí.
Tohle nějak nechápu, respektive chápu, jde o účelové pokrytectví.
Ale zrovna třeba ten sex může člověka naopak zotročit, stejně jako jiné "radosti" (alkohol, drogy).
Četla jsem knížku o Václavu III., který byl poslán jako třináctiletý chlapec do Uher, kde měl být korunován králem. Uherští magnáti si přáli, aby si svého krále mohli sami vychovávat. Jeho otec Václav II. jim tedy vyhověl. Oni si pak mladého "vychovávali" tím, že ho naučili pít a už od puberty ho zvykali na přemíru sexu. Mladý král se nenaučil sebeovládání a nechával jim pak ve vládnutí volnou ruku, zatímco on se věnoval radovánkám. Což bylo přesně jejich přáním.
Ale jak pak překročíme hranici morálky liberální, pokud by žádné zákazy neměla?
Přece překročením zákazu zákazů. Když prostě zakážete něco, co by se v liberálním světě zakazovat nemělo, je to hřích proti liberálnímu bohu pestrosti (a takových hříchů mají liberálové při protlačování liberalismu na svědomí docela dost).
Ale já nechci být účelově pokrytecký a vyžadovat po liberálech, aby si zakazovali zakazovat, když já sám se tím neřídím a zakazuji si často a rád.
Někdy mě při těch řídkých uvahách přijde na mysl poněkud znepokojivé téma. Když srovnám úroveň církevních představitelů a politiků, pověřených lidem, nezdá se mi, aniž bych chtěl paušalizovat, že ti druzí jsou lepší, nezištnější a příkladnější. Napadá mě pak, že vedle odlišného způsobu výběru je tu ve hře hlavně rozdíl mezi převažujícím rodinným stavem politiků a stavem kněží.
Ostatně také dnes stigamatizování zbavovanou homosexualitu nějaký evoluční smysl zajisté provází.
Srovnejme dva články, oba kritizují církev, oba vyšly v Deníku Referendum.
První je tento článek Jana Rozka, druhý je článek Martina Freunda (vyšel v DR v březnu tohoto roku):
Jan Rozek kritizuje aktivitu biskupů:
Mnohé [oběti sexuálního zneužívání v církvi] nám dnes napsaly, že nemohou nic dělat, jen pláčou a cítí se bezmocné. Že prosí, ať už to biskupové nedělají [nepodávají trestní oznámení na neznámé pachatele zneužívání] a neubližují jim [obětem].
***
Martin Freund kritizuje pasivitu biskupů:
Je naprosto příznačné, že i ve chvíli, kdy církevní autority oběti tohoto případu uvěřily a začaly konat, nikoho z celého kolečka lidí kolem, a to ani ty, kteří se jí evidentně snažili pomoci, patrně ani náznakem nenapadlo, že by se věc měla řešit skrze orgány činné v trestním řízení.
... i když zde neexistuje oznamovací povinnost, existuje povinnost překazit trestný čin, pokud mám podezření, že je připravován nebo se děje. A toto důvodné podezření jistě museli mít všichni, kteří byli léta upozorňováni, že se takový čin nejen stal, ale že pravděpodobně stále probíhá na dalších obětech.
... Je přitom třeba si uvědomit, že celou dobu se tu bavíme o organizaci s velmi relevantní mocí ... Tím pádem to nelze hodnotit jinak, než jako útok na samu podstatu právního státu.
... To nejsou vnitřní záležitosti církve ani omylem. Je to záležitost státu, který je sekulární a právní. Je to záležitost nás všech a stejně tak je v zájmu nás všech, aby byla věc prošetřena českými justičními orgány.
... Veřejné právo je ... právo vykonávané veřejnou mocí. Upravuje vztah mezi občanem a státem a jeho součástí je i trestní právo. Čili pokud někdo spáchá trestný čin, nejde pouze o vztah mezi obětí a pachatelem, ale do tohoto vztahu vstupuje stát, tedy v jistém smyslu společnost a její institucionalizovaný výkon spravedlnosti. Je tak v jistém smyslu záležitostí nás všech. Žádná soukromá osoba, spolek, nebo církev nemůže v žádném případě vykonávat toto právo, to náleží pouze státu.
***
Rozek:
Nemuselo se to stát, kdyby byl přijat náš návrh na zřízení Nezávislé vyšetřovací komise složené z odborníků z řad pomáhajících psychologů organizací jako je Persefona, Bílý kruh bezpečí, Rosa a dalších.
Freund:
Přihlížíme zcela nepokrytému vytváření státu ve státě, kladoucím si ambice v některých ohledech suplovat roli veřejné moci.
***
Rozek:
Naději dávají představení ve Vatikánu... dnes nám okamžitě odepsali a ... poradili, abychom s panem nunciem Balvo probrali čl. 4 z Vos estis lux mundi a zajímavý výklad ČBK. ... Domnívám se, že naši biskupové tuto normu porušili.
Freund:
[Církevní právo] však není alternativou k českému právnímu systému... Je mu podřízeno a doplňuje ho. S trochou nadsázky a zjednodušení by se dalo říct, že má podobnou právní relevanci jako třeba stanovy politické strany...
Myslím, že byste měl přestat své církvi škodit a ubližovat.
Kdyby vás nejzavilejší antiklerikálové neměli, museli by si vás vymyslet....
Stejně tak je zcela jasné, co nekatolíkům a nevěřícím vadí na tom, když katolický kněz porušuje sexuální morálku své církve, tedy morálku, kterou oficiálně hlásá (ba musí hlásat). No právě ten rozpor slov a činů, pokrytectví, jak už tady zaznělo, dobře pranýřované Ježíšem. Nushartovská demagogie nás nezviklá.
P. Nusharte, jste na nejlepší cestě k tomu, abyste se stal hlásnou troubou dukovsko-klausovského klerofašismu. Naposledy vás varuji a vyzývám: rozmyslete si dobře, na čí straně stojíte. Protože za fasádou dukovsko-klausovského klerofašismu je samozřejmě brutální asociálnost, které napomáháte. Pláč trpících chudých volá k nebi na svědectví proti vám! Ostatně vy přece věříte, že se z toho budete zodpovídat...
Myslím, že ani pan Štampach by nesouhlasil s vaší domněnkou, že člověk (muž) je bytostí, která je ve vleku pudů a vášní, které si nutně potřebuje někde (či na někom?) vybít. Člověk je schopen naučit se sebeovládání. Čtu Štampacha dost často a vím, že nechce, aby homosexuálové byli považováni za nějaké ubožáky neschopné zvládat své sklony. Takže i ten celibát, který má jistý význam, je možné dodržovat, jen se musí vědět jak na to, a člověk by k tomu určitě neměl být nucen.