Podle zjištění deníku Aktuálně se čeští biskupové v říjnu letošního roku usnesli, že oběti sexuálního zneužívání v církvi je možné žalovat, a tím je přinutit k výpovědi před policií. Úhledné řešení. Dobře ho vystihuje argument „už tě jednou znásilnili, podruhé to přežiješ“. Jak by mohlo vypadat ospravedlnění takového kroku tváří v tvář některé z obětí?

„Tvrdíš, že jeden z našich Ti zničil život. Prý se to stalo, když jsi byl malý. Hezký chlapec jsi byl, ano to je vidět — tu fotografii od svatého přijímání nám nenuť, podobných jsme viděli spousty. Jistě, poslušný jsi také byl, citlivý. Tak trochu citlivý jsi dodnes, že? Neplač.

Kdybychom Ti měli věřit, což je těžká věc, skoro nemožná, abychom k tobě byli upřímní, události onoho jara nadlouho rozvrátily Tvou schopnost důvěřovat druhému člověku, vlastní rodiče nevyjímaje. Proč by tě jinak k panu faráři dál posílali, že? Museli přeci něco tušit. Říkal jsi jim, že tam nechceš chodit, ačkoliv účinný způsob, jak je o tom přesvědčit, tě nenapadl. Myslel sis, že to na tobě poznají. Tu hrůzu. Stud. Vinu. Že zaznamenají aspoň ty strašné bolesti žaludku. Rodina je tu od toho, aby si něčeho takového všimla, myslel sis tehdy. Ale ona ne. Rodina k ničemu není. Že Bůh dovolí všechno? To zase nepřeháněj.

Tvrdíš také, že jsi kvůli tomu zážitku přišel o zbytek respektu k sobě samému. Dodnes nevíš, zdali si za to všechno tak trochu nemůžeš sám. Jistě, kdyby se tě někdo zeptal, tak řekneš, že ne, byl jsi přeci jen dítě, ale o čem se ti v noci zdá? Hnije to v tobě, viď? Takových, jako Ty, je spousta, a navíc: vaše zkušenosti se opakují. Údajné zkušenosti, tedy.

↗

... Ale budeme se za Tebe modlit. Foto Medium.com

Podívej, my chápeme, že ses na tu domnělou záležitost rozpomněl až po dvaceti letech. V české společnosti dnes působí živly, které ukládají proti církvi svaté, snaží se oslabit její už tak slabé postavení. V zemi, jako je ta naše, něco takového nemůžeme potřebovat. Tyhle „osobnosti“ lačné po zviditelnění i za cenu nevýslovné osobní hanby vždycky spustí vlnu zájmu o takřečený problém, který ve srovnání s jinými organizacemi — abychom citovali otce arcibiskupa — není tak hrozný, jak by se mohlo zdát.

Kdo tu dnes systematicky zkoumá dětské sbory? Nebo sportovní organizace? Jestli se tam neděje něco podobného? Nikdo. Je to skandální. Skandální.

Víš, my se k té věci musíme nějak postavit. Není možné sbírat špínu jako okap na jaře, na místě jsou opatření. Je nám to líto, ale ty budeš součástí našich opatření. To, co nám říkáš, teď půjdeš říkat někomu jinému. Vybereme ho my. Ne, nedáme ti čas na to, aby ses rozmyslil, jestli to chceš absolvovat, něco takového si nemůžeme dovolit. Že se novým sdílením tvého traumatu část zničujících emocí vynořila a začala tě zevnitř rozežírat, to nás nezajímá. Kdo ostatně ví jistě, jestli takové emoce vůbec prožíváš? Lhář, myslíme tím dobrý lhář, se dokáže pěkně tvářit, ale uvnitř jeho srdce se nic neděje.

Možná o tom víš svoje.

Takže je tu ta určovací žaloba. Je to pro nás výhodné. Policistovi, který nemá v popisu práce zacházet s tebou v rukavičkách, budeš odpovídat na otázky týkající se křivdy, která se údajně stala před dvaceti lety. Otec ten a ten, kterého ze svého neštěstí obviňuješ, je už dávno v domově s pečovatelskou službou. Co víme, není při smyslech. Ve výpovědi nasekáš chyby. Spleteš si datum, jindy zase jméno… Víš, jak to chodí. Dvě dekády, nezáviděníhodné. Pak se nejspíš najde svědek, který řekne, že se ti nic podobného stát nemohlo, protože v tu a tu dobu byl s otcem tím a tím někde jinde.

Je to celé jednoduché — kdyby sis to chtěl představit do detailu, můžeme ti cosi doporučit. Je to takový film. Židé, co přežili Treblinku, v něm ukazují prstem na svého vraha a trýznitele. Vědí, že je to on, potkávali ho léta každý den. Všichni vědí, že je to on. Ale pak se jeden ze svědků splete. Výpověď druhého rozdrtí zfalšovaný dokument. Jejich vzpomínky jim nakonec k ničemu nejsou. Tak to prostě chodí.

Podívej, my ti nechceme ublížit. Vidíme, že máš trápení — ať už je jakéhokoliv původu — a budeme se modlit za to, aby tvá duše našla klid. Ale takové obvinění přejít nemůžeme. Očekávej od nás psaní. To, co jsi spustil, už zpátky nevezmeš. Víme o tobě, víme, kde bydlíš, a pokud naši žádost odmítneš, budeme tě žalovat. Nadržuješ domnělému zločinci. Tohle nemůže přejít nikdo.

Ale jak říkáme, budeme se za tebe modlit.“