Emancipace v církvi je nutností

Ivan Štampach

Církve jsou pro společnost důležité, ovšem nikoli jako mocenské instituce, ale jako společenství, které má samostatně uvažující, svědomité a odpovědné členy.

Někteří si po šesti letech služby papeže Františka stěžují, že nezavedl očekávané reformy jako zdobrovolnění celibátu, duchovenská činnost žen, decentralizace, zavedení voleb církevních činitelů, plné sdílení církevního života s jinými křesťanskými vyznáními.

Františkovo působení není tak razantní, jak se očekávalo podle jeho prvních symbolických gest a výroků. Tíha zodpovědnosti mu brání činit radikální kroky. Ordinace žen do jáhenské, presbyterské a biskupské služby by sice dala za pravdu solidní křesťanské antropologii, která respektuje rovnost žen s muži a přiblížila by římské katolíky většině protestantů, ale vzdálila by je od pravoslavných, od starobylých východních církví a od části evangelikálů.

Papežovy nenápadné kroky nemění doktríny a instituce, avšak působí přesto v církvi zemětřesení. Vyvolávají polarizaci, která se však zdá být nutná. V konzervativní, snad menšinové složce církve probouzejí kroky římského biskupa rozpaky, rozčarování, dokonce podezírání papeže z toho, že se rozešel s neomylnou církevní věroukou.

↗
×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
April 9, 2019 v 18.26
Když je emancipace nutností, založme v církvi stranu přímé demokracie!
Před nedávnem Ivan Štampach volal po omezení přílišné nezávislosti církví (denikreferendum.cz/clanek/29233-je-cas-revidovat-presprilis-shovivavy-postoj-statu-k-nabozenskym-organizacim), dnes zase po jejich vnitřní decentralizaci a zavedení vnitrocírkevních voleb.

Nebylo by tedy řešením zavést v církvi demokracii přímou:-) ?

JN
Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
April 9, 2019 v 19.08
V prvním referendu budeme hlasovat o tom, zda existuje Bůh.
Jelikož odsuzujeme v církvi obludně rozšířené spirituální zneužívání věřících, které je ve skutečnosti jen hanebnou manipulací bezbrannými dušemi, v rámci nové politiky nediskriminace jsme pro rovnoprávnost a participaci lidí opravdu všech možných názorů a chceme tedy všem těmto lidem umožnit podílet se svým rozhodnutím na budoucím směřování naší drahé a všemi milované církve. (Hlasovat tedy samozřejmě mohou i věřící ateisté.)
Eva Hájková, penzistka
April 9, 2019 v 19.45
Nevím sice přesně, jak to s emancipací myslel pan Štampach, ale například podle nedávného článku o Romerovi je to sám Bůh, kdo zmocňuje a uschopňuje (tedy emancipuje) člověka.
JP
Josef Poláček, Důchodce
April 10, 2019 v 12.26
Pan Štampach to zřejmě myslel přesně v tom smyslu, jak jsme o tom nedávno hovořili v jiné diskusi: že totiž křesťanskou církev by bylo zapotřebí "evangelizovat". Tedy zabudovat do ní prvky "demokracie zdola".
JN
Iniciativa "křesťanství v církvi nechceme" (KVCN) za demokratizaci církve už bojuje :-)
Eva Hájková, penzistka
April 10, 2019 v 20.24
Panu Poláčkovi
Evangelizace neznamená zabudování prvků demokracie zdola do církve, nýbrž hlásání evangelia, tedy "dobré zprávy", celému lidstvu.
Eva Hájková, penzistka
April 11, 2019 v 4.17
Když se řekne demokracie, vybaví se nám hned volby, atd. To, co známe ze současné politiky. Ale kdysi "demokratický" znamenalo prostě lidový. Posílení demokratického prvku v církvi může tedy znamenat něco jiného. Třeba posílení postavení neprivilegovaných vůči privilegovaným. To jejich zmocnění a uschopnění k odpovědnosti za svůj život.
Jenomže to není jednoduché. A nevím, jestli se to papeži Františkovi podaří.
JP
Josef Poláček, Důchodce
April 11, 2019 v 11.30
Paní Hájková, tou "evangelizací" jsem v daném kontextu samozřejmě měl na mysli základní organizační uspořádání, jaké je obvyklé v evangelických církvích. Kde tu tedy není žádná striktní hierarchie a autorita, nýbrž evangelické církve se pojímají v zásadě jako společenství sobě rovných.
Eva Hájková, penzistka
April 11, 2019 v 18.23
Já si myslím, že i ty druhé církve potřebují nějaké změny. Nevím. Některé církve příliš nesleduji. Třeba o Českobratrské církvi evangelické toho vím celkem málo. Ani o ČCH moc nevím. A jestli jste myslel evangelikální církve a církve pentekostální či charismatické, tak ty mají dost různý charakter. Záleží na denominaci a konkrétním sboru. Hierarchie tam je opravdu menší, už proto, že je o malé církve. Ale některé sbory asi mají staršovstvo, v některých jsou možná trochu opomíjeny ženy. Nebo se opomíjejí samy.
A existuje tam obecně dost velká různost a neustálé štěpení. Zakládají se nové a nové sbory, popřípadě aspoň nové skupiny. Podle toho, jak se komu někde líbí či nelíbí...
Není to zkrátka tak, že by problémy byly výhradně u katolíků.
JP
Josef Poláček, Důchodce
April 12, 2019 v 10.54
No to jistě, paní Hájková; proto jsem také psal o tom, že i v těch formálně zcela rovnoprávných komunitách se naprosto pravidelně vytvoří sice neoficiální, nicméně reálné hierarchie. Jinak řečeno, i tady se zcela přirozenou cestou vytvoří ten proslulý "klovací pořádek".

Nicméně, jak mám možnost občas alespoň v televizi zahlédnout nějaké záběry ze světa církve katolické a církve evangelické, je tu přece jenom už na pohled dost viditelný rozdíl, ti evangeličtí církevní hodnostáři obvykle už na pohled působí "měkčeji", oni jsou daleko více "jin", nežli ti preláti církve katolické.

Je to nakonec logické: ti z katolické církve jsou prostě uvyklí na ten princip autority, mají ho v krvi. Zatímco i ti nejvyšší představitelé církve evangelické jsou naopak uvyklí tomu (a mají ho stejně tak v krvi), že nemají naprosto žádný patent na pravdu, že je může naprosto svobodně a volně kritizovat i ten "nejnižší" příslušník jejich církve; a že jsou nakonec pouze volenými představiteli své komunity, a mohou být v zásadě kdykoli opět odvoleni. To je skutečně zcela zásadní rozdíl, tento rozdíl mezi vposledku autoritářským principem, a mezi principem "demokracie zdola".