Sedm katoliček ve Francii se uchází o službu v církvi dosud vyhrazenou mužům
Ivan ŠtampachHelene Pichonová, Christina Moreira, Loan Rocherová, Marie-Automne Thepotová, Sylvaine Landrivonová, Anne Soupaová a Laurence de Bourbon Parmeová se ucházejí o místa jáhů, laického kazatele, kněze, biskupa a nuncia. Odpoví jim církev?
22. července, v den památky významné ženské postavy z evangelií, takřečené apoštolky apoštolů, Marie z Magdaly, u nás jí říkáme Máří Magdalena, oznámilo sedm Francouzek, že se ucházejí o služby v římskokatolické církvi, které jsou dosud ženám uzavřeny. Oznámily svou kandidaturu na místa jáhnů, laického kazatele, kněze, biskupa a nuncia. Každá z žen apoštolské nunciatuře v Paříži předala své vyznání víry, název pozice, o kterou se uchází, a popis práce, kterou je schopná v církvi zastat.
Místo žen v Ježíšově okruhu, tak jak to čteme ve čtyřech evangeliích Nového zákona, bylo neobvyklé. Ježíš předznamenal svým jednáním se ženami rovnost pohlaví. V raných křesťanských společenstvích spíše gnostického zaměření měly podle některých dobových svědectví ženy stejnou pozici jako muži. Až definitivní vítězství konzervativního fideismu, autoritativního modelu církve, vedlo k tomu, že se vedení církve chopili postupně pouze muži.
Významnou ženskou roli nebylo možno popřít, avšak v mužské církvi dostala spíše symbolickou roli. Maria, Ježíšova Matka, je v pozdějších liturgických textech Západu i Východu označována za neposkvrněnou, na nebe vzatou, ba za královnu nebes, matku Boha a za Spásu věrných. Má být nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější. Lze říct, že se stává ženskou tváří nebes kompenzující patriarchální pojetí Boha. Jenže na roli žen v církvi, zejména římskokatolické a pravoslavné to nic nemění.
Dovoluji si připomenout, že na zcela nepřehlédnutelnou roli žen v římskokatolické církvi nás uporňuje například i obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze... :-)
Když se Panna Maria tenkrát ucházela o to poměrně dost vysoké místo v církevní hierarchii, muselo se to tehdy taky dost urgovat, než jí konečně z nejvyšších míst anděl Páně přinesl kladnou odpověď.
"V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají." I Panna Maria tu situaci tenkrát nejprve s velkým přehledem analyzovala, nenaříkala, a to vysněný místo prostě nakonec dostala.
Dá se tedy říci (v intencích oné proslulé knihy Maxe Webera o vzniku kapitalismu), že to věčné spasení je takovým pěkným uzavřením předchozí úspěšné kariéry.