Gender mužů žijících v celibátu

Hana Blažková

Minulý týden popsal Petr Piťha při kázání v katedrále sv. Víta absurdní dystopickou vizi společnosti ovládané „gender ideologií“. Proč je právě gender pro církevní konzervativce natolik palčivým tématem?

Oficiální představitelé české římskokatolické církve již několik měsíců usilují o to, aby nebyla schválena Istanbulská úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí (viz pastýřský list z 13. května 2018 nebo dopis poslancům České republiky ze 7. června téhož roku). Jejich argument je stále jeden a tentýž — Istanbulská úmluva je podle nich proti přirozenosti, Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, a tím to začíná i končí.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Zároveň ale odmítají nejen nástroje, které nám umožňují bavit se o problému genderově motivovaného (sexuálního) násilí a rolích mužů a žen ve společnosti, ale i tuto debatu jako takovou. To vše v době, kdy světovou církví otřásají skandály spojené se zneužíváním dětí celibátníky různého stupně svěcení. Namísto reflexe této situace se nám biskupové snaží namluvit, že největším problémem dnešní společnosti je takzvaná „ideologie gender“ a „homosexualisté“, čímž jsou zřejmě myšleni bojovníci za práva LGBTQ.

Na svátek svatého Václava, který byl v posledních letech povýšen na nejvýznamnější festival české církve, představil Petr Piťha při kázání v katedrále sv. Víta na Pražském hradě svou dystopickou vizi společnosti, která bude ovládána homosexuály, lidé v ní budou posíláni do převýchovných táborů a rodičům budou odebírány děti, pokud je nebudou vychovávat bezpohlavně.

Petr Piťha a s ním oficiální církevní hierarchie (o tom, že se nejedná o nevýznamného kněze, na jehož názoru nezáleží, svědčí například to, že Dominik Duka citoval v ten samý den během kázání ve Staré Boleslavi jeho verše) zde využívá pozice náboženské autority pro manipulaci a vytváření falešného obrazu o tom, co debata o genderových rolích může přinést. Otázkou je, proč to dělá a proč právě gender je pro církevní konzervativce tématem natolik palčivým.

Petr Piťha a oficiální církevní  hierarchie využívá pozice náboženské autority k manipulaci a vytváření falešného obrazu debaty o genderových rolích. Foto Vojtěch Slovák

Německý teolog Hans Küng ve své knize Žena v dějinách křesťanství uvádí jako významný zlom v historii církve ustavení celibátu. Je to moment, kdy se podle něj definitivně utváří církevní hierarchie — pojem „církev“ začíná být ztotožňován výhradně s klérem a laici jsou z církve de facto vyloučeni. Vydělení kněží ze společnosti z nich dělá bytosti povznesené nad starosti všedního světa, jakési nadlidi.

O tom, že tato nedotknutelnost stále platí, svědčí například výrok kněze Marka Váchy, který v pořadu Souvislosti Jana Pokorného na adresu žen, jež nechtějí mít děti, poznamenal: „Pokud nějaký (biologický) druh odmítá pečovat o svá mláďata a rodit je, tak je zralý k vymření.“ Fakt, že se on sám spolu s takřka půl milionem svých kolegů dobrovolně rozhodl pro celoživotní sexuální abstinenci, a tedy neplodnost, pro jeho výrok evidentně není relevantní.

Aby tato výlučnost mohla ale platit i nadále, musí být fixován nejen kněžský stav, ale i ostatní společnost, vůči níž se vymezuje. Polská socioložka a antropoložka Magdalena Radkowska-Wałkowicz v rozhovoru pro Krytyku Politycznou v této souvislosti mluví o jisté podobnosti kněžského stavu s třetím rodem, jak ho známe z některých společenství Indie či Jižní Ameriky. Muži žijící v celibátu se vymykají genderovým rolím, které jsou v současné Evropě připisovány mužům, nedefinují se skrze svou mužskost. Vtahuje tak kněží do centra debaty, nedovoluje jim tvářit se, že jich samých se netýká.

Nepochybně se jedná o jistou nadsázku, nicméně systém vztahů mezi kněžími a ostatní společností je stejně komplexní jako systém binárního genderu a bylo by zajímavé podívat se na problém touto optikou. O sexuálním násilí v církvi potom nemůžeme mluvit bez znalosti jeho kontextu — celibátu a církevní hierarchie (jak o tom v srpnu psal Ivan Štampach), stejně jako nemůžeme vnímat zarputilý boj klerikálů proti „genderové ideologii“ jako pouhou položku na seznamu konzervativních hodnot, nebo dokonce jako jakousi neškodnou neznalost.

Gender jako sociologický nástroj nám pomáhá popisovat vztahy ve společnosti v jejich komplexnosti — a stejně tak musíme vnímat i jejich odpůrce. Není náhodou, že církev obsedovaná sexualitou (v její negaci) má v současné době tolik skandálů se sexuálním zneužíváním. Stejně tak není náhodou, že organizace umožňující kariérní postup pouze těm, kdo se zaváží slibem sexuální abstinence, má tak velký nárok na to, aby všichni ostatní žili v úzce definovaných tradičních rodinách.

    Diskuse
    Kdyby jen "převýchovných" táborů, v tom kázání se mluví o VYHLAZOVACÍCH táborech.
    Podle mě se pan Piťha prostě zbláznil.

    Sám jsem tak říkajíc nezávislý křesťan, který uvěřil mimo církevní autoritu a zatím se neúčastním společenského života církve.
    Formálně ovšem katolík.

    Ale až se přiblíží ta potřeba sdílet svou víru s jinými, je v podstatě jisté, že mé kroky povedou od katolíků k protestantům.
    Zatím netuším kam, i když se to blíží.
    Momentálně mám jen pár podmínek - duchovní můžou mít rodinu (tj. pouze dobrovolný celibát), soustředěnost na Krista, úcta a podpora vědy a umění.
    JN
    October 9, 2018 v 22.49
    Odmítání nástroje dialogu, odmítání dialogu
    "Zároveň ale odmítají nejen nástroje, které nám umožňují bavit se o problému genderově motivovaného (sexuálního) násilí a rolích mužů a žen ve společnosti, ale i tuto debatu jako takovou."

    ---------------------------

    Nástrojem, který nám umožňuje bavit se o čemkoliv, je prostě a jednoduše jazyk. Jazyk jako nástroj k dialogu pochopitelně nikdo neodmítá. V chápání autorky je však tím "nástrojem k dialogu" pravděpodobně samotná teorie genderu a "neodmítat nástroj k dialogu" tedy znamená "akceptovat teorii genderu".

    O čem pak tedy ten dialog má vlastně být?

    HZ
    October 10, 2018 v 15.52
    Nezdá se, že byste chápání autorky chápal, pane Nusharte.
    Nebo se aspoň snažíte vzbudit tento dojem.
    Problém sexuálně motivovaného násilí bezesporu existuje a nechuť katolické církve se o něm bavit je taky očividná.
    O nástrojích, které by mohly násilí předcházet, by církev věcný dialog podle mne vést mohla, ať už se jí teorie genderu a její slovník líbí či nelíbí.
    Autorčina kultivovaná reakce na Piťhovo kázání má jistě něco do sebe, ale těžko říct, jestli se donese k uším, kterým je určena. S jistotou se myslím dá tvrdit, že i když se donese, nebude mít účinek.
    Setkala jsem se i s jinou odezvou:
    "Já bych za adekvátní odpověď považoval něco jako "to si kurva děláš prdel", což by ve Svatovítské katedrále asi znělo trochu nepatřičně. Ale zas by to mělo skvělou akustiku."
    MP
    October 10, 2018 v 20.17
    Heleně Zemanové
    Mělo :-)

    Ale obávám se, že je to přesně ta odpověď, po které Dukové a Piťhové odjaktěživa touží. Stvrzuje jejich pocit morální nadřazenosti -- "Vidíte, už nemají jiné argumenty než vulgaritu."
    JN
    October 10, 2018 v 20.26
    "O nástrojích, které by mohly násilí předcházet," autorka v té větě nemluví, paní Zemanová.
    Ona píše o "nástrojích, které které nám umožňují bavit se o problému..."

    Které jiné nástroje (jež jsou podle autorky představiteli české římskokatolické církve odmítány) než onu teorii genderu má tedy podle Vás autorka na mysli, jestliže já jejímu vyjádření špatně rozumím?

    HZ
    October 10, 2018 v 20.47
    Které jiné nástroje proti sexuálnímu násilí než řeči o genderu může mít autorka na mysli?
    Inu, pane Nusharte, třeba Úmluvu Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí.
    JN
    October 10, 2018 v 20.55
    Paní Zemanová, o "nástrojích proti sexuálnímu násilí" se v té větě nemluví.
    Autorka píše o "nástrojích, které které nám umožňují bavit se o problému..."

    Takový pan Profant už by Vám asi začal kázat cosi o funkční gramotnosti.
    HZ
    October 10, 2018 v 21.8
    Pane Nusharte,
    mícháte dohromady věty autorky článku a moje. To já jsem napsala, že církev by měla vést dialog o nástrojích, které mohou předcházet sexuálnímu násilí.
    A napsala jsem to proto, že mi šlo o smysl celého jejího článku, ne o pár slov, která jste vytrhl z kontextu pod záminkou, že nic nechápete.
    JN
    October 10, 2018 v 22.31
    Vy jste, paní Zemanová, napsala (10.Října 2018, 15:52:46):
    "Nezdá se, že byste chápání autorky chápal" a reagovala jste tím na tuto moji větu:
    "V chápání autorky je však tím 'nástrojem k dialogu' pravděpodobně samotná teorie genderu..." Popřela jste tedy, že by autorka tím "nástrojem k dialogu" měla na mysli teorii genderu.

    Když se Vás ptám, co jiného tedy měla tím "nástrojem k dialogu" autorka na mysli, nejste schopna odpovědět. V tom případě však Vaše tvrzení, že autorku nechápu, nedává žádný smysl. Přikláním se tedy opět ke své původní interpretaci (neboť jste žádnou jinou nenabídla):

    "Nástrojem k dialogu" autorka myslí teorii genderu a "neodmítat nástroj k dialogu" tedy znamená "akceptovat teorii genderu".
    O čem pak tedy ten dialog má být? O teorii genderu, nebo o sexuálním násilí?

    + Další komentáře