Konec starého Irska

František Kalenda

Irsko v dubnu slaví výročí spojená se vznikem samostatného státu. Tradičně katolická země se však od svého vzniku změnila k nepoznání: má otevřeně homosexuálního premiéra, uzákonila stejnopohlavní sňatky a chystá se zjednodušit potraty.

Duben má pro irskou historii zvláštní význam. 24. dne tohoto měsíce roku 1916 vyhlásili irští republikáni nezávislost, a přestože bylo jejich „Velikonoční povstání“ během týdne krvavě potlačeno, započalo cestu k samostatnosti na Británii, jež vyvrcholila anglo-irskou dohodou z roku 1921 a vznikem Irského svobodného státu. Pro změnu 18. dubna roku 1948 se pak Irsko definitivně stalo republikou a zbývající formální pravomoci britského panovníka převzal irský prezident.

Přestože si taková důležitá historická výročí Irové samozřejmě připomínají, dnešní Irsko se jen málo podobá státnímu útvaru, který byl formován v oněch přelomových dubnových dnech. Zatímco tehdejší Irsko bylo hrdě nezávislé, ale mimořádně chudé, dnešní Irsko patří mezi nejbohatší státy v Evropě. Zatímco tehdejší Irsko opouštěly statisíce emigrantů, dnešní Irsko statisíce imigrantů přijímá. Zatímco tehdejší Irsko se pyšnilo svou katolickou konzervativností, dnešní Irsko schvaluje některé z nejprogresivnějších zákonů v Evropě.

Málokdo zosobňuje irskou změnu tak, jako jeho v současnosti nejmocnější politik. Devětatřicetiletý premiér (taoiseach) Leo Varadkar je zaprvé Ir jenom z půlky — jeho otec je totiž Ind. Zadruhé je otevřeně homosexuální orientace a s tím, že má partnera stejného pohlaví, se nijak netají. Naposledy se před měsícem společně objevili na tradičních oslavách Dne svatého Patrika v New Yorku.

Irský premiér (vpravo) se svým přítelem na fotbalovém zápase. Foto extra.ie

Přestože ve světových médiích se loni po zvolení do čela nejsilnější vládní strany Varadkarova orientace stala oblíbeným tématem, v samotném Irsku ji řeší jen málokdo.

×
Diskuse
IH
April 26, 2018 v 18.56
Takhle úzce vnímaný společenský pokrok není něco, co by mě kde uspokojilo a domnívám se, že by nemělo ani Iry. Autorovo kvitování (relativního) slábnutí katolické víry a světonázoru mi připomnělo komentáře ve sdělovacích prostředcích před rokem 1989: Lidé prohlédají už i za mořem... jen houšť a větší kapky...

"Uvolnění přísných interrupčních zákonů v prvních dvanácti měsících těhotenství"? No, ani liberalismus by se neměl přehánět!