Hlavní vládní strany v Irsku ustály parlamentní volby. Země ale potřebuje změnu
Karel PučelíkV Irsku roste nespokojenost běžných občanů se stávajícími poměry, přesto opět vyhrály strany, které jsou u moci už takřka sto let. Opoziční Sinn Féin zůstává i přes velmi dobré výsledky izolovaný, bez většího vlivu na chod země.
Po vypjatých bojích v britských a amerických volbách se výběr nových irských poslanců jevil jako rodinný oběd: občas pár horkých chvil, ale jinak vlastně trošku nuda. Nakonec víkendové parlamentní volby v Irsku dopadly sice překvapivě, nicméně politická situace se ve výsledku moc nezmění.
Taoiseach, jak se běžně nazývá pozice premiéra, Simon Harris je vyhlásil předčasně. Nebylo na co čekat, průzkumy dávaly vládě dobré šance, kabinet se navíc s volebním obdobím rozloučil přebytkovým rozpočtem s nárůstem investic a daňovými škrty. Řádné volby by stejně musely proběhnout nejpozději začátkem příštího roku.
Na začátku krátké třítýdenní kampaně byla jasným favoritem Harrisova Fine Gael, které průzkumy předpovídaly až pětadvacet procent. Kolem dvaceti procent měla další koaliční strana Fianna Fáil a hlavní opoziční Sinn Féin. V průběhu kampaně se ale začaly všechny tři strany přibližovat, až se nakonec schylovalo k těsnému souboji. Šlo především o to, jestli vládní tábor udrží své pozice, nebo se podaří průlom levicovému Sinn Féin a poprvé v moderní historii Irska sestaví vládu s jiným směrem, než po desetiletí razili středopraví hegemoni.
Ve složení příštího Dáilu bude mít nejsilnější pozici Fianna Fáil s osmačtyřiceti mandáty, tu následuje Sinn Féin s devětatřiceti, ještě o jedno křeslo méně získala Fine Gael. Do dolní komory pronikla díky možná nejsložitějšímu volebnímu systému v Evropě poměrně fragmentovaná plejáda menších stran a nezávislých poslanců.
Nepodceňujte small talk
Na první pohled to vypadá jako neúspěch Fine Gael. Skutečně, premiérova strana jistě očekávala víc, to by ale musela dobře zvládnout konec kampaně. Simona Harrise totiž zaskočil zdánlivý detail. Týden před volbami v pátek večer se dal do řeči v supermarketu se sociální pracovnicí, která nebyla nadšena z jeho nedávného investičního plánu, protože prý nepočítá se sociálními službami. Žena sice byla důrazná, ale slušná, zato premiér jen opakoval, že to není pravda, pak se jí pokusil potřást rukou a následně se v průběhu jejího monologu otočil a znuděně odešel.