Britská Labouristická strana během svých velkých reforem veřejné správy na konci 90. let ustavila velmi autonomní skotskou politickou administrativu. Vedle regionální vlády byl zřízen také přímo volený Skotský parlament, z něhož může skotský kabinet odvozovat svou legitimitu.

Historicky patřilo Skotsko mezi bezpečné labouristické bašty, kde strana získávala oproti své konkurenci stabilně největší počet hlasů. Během angažmá Konzervativní strany v londýnské vládě sehrávalo Skotsko roli jakéhosi progresivního „protipólu“ vůči zdrženlivé politice Toryů. Tak to trvalo až do přelomu tisícíletí, kdy Skotové získali autonomii vůči rozhodování ve Westminsteru. Labouristé ale i další strany v reakci na tento krok založili autonomní politické „pobočky“ vlastních stran.

Tyto nové subjekty existují dodnes a jejich činnost je do určité míry nezávislá na celonárodních partajích, ačkoli prakticky tvoří jeden kompaktní celek. Např. během voleb do Dolní sněmovny kandidují pod jednou společnou značkou a tvoří jeden poslanecký klub. Postavení členů skotských stranických poboček je ale velmi důležité v symbolické rovině — je jím legitimizována určitá samostatnost Skotska.

Úspěch a pád

Vraťme se ale ke skotským labouristům. Ti i po procesu devoluce (tedy po onom předání části pravomocí westminsterské vlády nově zřízeným orgánům v Edinburghu) ovládali skotskou politiku. Společně s Liberálními demokraty utvořily první vládu pod vedením Donalda Dewara. Po jeho předčasné smrti i nadále pokračovala spolupráce těchto dvou pokrokových stran až do roku 2007. V tomto roce pozice Labour Party ve Skotsku citelně oslabila, když ve volbách obsadila až druhé místo za v té době posilující Skotskou národní stranou (SNP).

Tento volební rok můžeme označit za bod zlomu, kdy se středolevicový skotský volič raději přesunul k SNP a labouristé se stali spíše menší stranou Skotského parlamentu. Důvodem je hlavní lokální štěpící téma, a to otázka nezávislosti Skotska. Skotští labouristé totiž podporují myšlenku tzv. britského unionismu, což je snaha udržet Anglii, Wales, Skotsko a Severní Irsko sjednocené v britské monarchii i za cenu předání části pravomocí z centra do regionů, jak se tomu stalo ve výše zmíněném procesu devoluce.

A naopak skotští nacionalisté mají ideu skotské samostatnosti již ve svém „DNA“. Z politologického hlediska je zajímavé, že SNP je sice stranou nacionální ale zároveň levicovou a sociálně progresivistickou. Tento „mix“ tak pravděpodobně k onomu velkému přelivu voličů od labouristů jen dopomohl. Naopak zastánci unionismu se raději uchýlili k tradičně silně centralistickým konzervativcům či liberálům.

V době vlády nacionalistického premiéra Alexe Salmonda se Labouristická strana více a více propadala ke stále nižším volebním výsledkům. To se nezměnilo ani po neúspěšném referendu o vyhlášení nezávislosti v roce 2014, kdy po nesouhlasu většiny hlasujících s odchodem Skotska ze Spojeného království premiér Salmond rezignoval na svou funkci a strana tak přišla o výrazného politika.

V křesle premiérky Skotska stanula Nicola Sturgeonová, stranická dvojka SNP a Salmondova dlouholetá souputnice. Ani částečné oslabení nacionalistů v průzkumech veřejného míněné však neznamenalo pro skotskou Labour Party příliv voličů, naopak se dále propadala a v dalších volbách skončila dokonce i za skotskými konzervativci, kteří v regionu nemají historicky silné zastoupení.

Znamená slabá SNP šance pro Labour party?

Skotští labouristé však za poslední rok zažívají velmi překvapivý návrat na výsluní v podobě voličské podpory okolo třiceti procent. Dotahují se tak na dlouhá leta hegemonní Skotskou národní stranu, která z preferencí vysoce nad čtyřicet procent spadla až na úroveň, kdy se s rozdílem pár procent přetahuje s Labour party.

Důvodů propadu je hned několik. Jeden z nich je otázka postoje k celonárodní politice ve Westminsteru. Labouristická strana za poslední rok a půl zažívá velký návrat důvěry obecně. To souvisí s abnormálně velkou nepopularitou vládní Konzervativní strany, ze které čerpají právě labouristé a celostátně atakují 45% hranici podpory a již vyhlížejí svou výhru v příštích všeobecných volbách. Propad Toryů můžeme sledovat právě i ve skotských průzkumech, kdy se jejich podpora smrskla na čísla od 15 do 20 procent.