Když ve druhé polovině května britský premiér Rishi Sunak nečekaně vyhlásil volby do Dolní sněmovny již na začátek července, spustil tím velice krátkou ale dynamickou předvolební kampaň. Na rozdíl od většiny předešlých kampaní se ta současná nicméně nesoustředí na to, jaké „recepty“ si jednotlivé politické strany pro Británii připravily.

Povolební matematika je totiž zdá více či méně daná — Labouristická strana se stane vítězem s jasnou většinou. Alespoň to tvrdí všechny průzkumy a projekce v posledních měsících. V probíhající předvolební kampani se proto jedná spíše o to, jak silnou většinou budou labouristé v Dolní sněmovně disponovat. A dokonce také o to, zda konzervativci získají alespoň přes sto mandátů z celkových 650, či zda vůbec udrží postavení nejsilnější opoziční strany. V posledních čtrnácti dnech před volbami se totiž dosud vládní Konzervativní straně vyprofilovala konkurence v podobě strany Reform UK vedené nestorem britského pravicového populismu Nigelem Faragem.

Zdá se tedy, že Britové po dlouhých letech přesunou těžiště domácí politiky směrem k levici a labouristé se velmi pravděpodobně navrátí do vlády. Ovšem jaké politické myšlenky, postoje, program dnešní labouristé reprezentují? Často se totiž může zdát, že to netuší ani oni sami.