Když Deník Referendum v únoru loňského roku oznamoval blížící se konec Energetické charty v Evropské unii, nikdo neočekával, že by se celý proces mohl ještě zadrhnout. Trvalo však více než rok, až do začátku března letošního roku, než Evropská komise představila koordinovaný postup k opuštění Energetické charty a ministři členských států jej schválili. Ekologové se obávají, aby se celý schvalovací proces nakonec nezastavil úplně.

Jak upozorňujeme dlouhodobě, Energetická charta je ochránkyní fosilního průmyslu, která ničí klima i demokracii. Zejména proto, že zavádí netransparentní a z principu nedemokratickou strukturu mezinárodních arbitráží, které umožňují energetickým firmám žalovat státy o miliardy, například v případě regulace fosilního průmyslu. Pokusy o modernizaci dohody a její sladění s cíli na ochranu klimatu dlouhodobě selhávají, zejména kvůli odporu některých asijských států.

Optimismus v ekologických kruzích, který vyvolal postoj Evropské komise ústící v návrh z loňského července na koordinované vystoupení, postupně vystřídala velká skepse. I přes usilovnou snahu eurokomisařů podporovaných občanskou společností se na dalších osm měsíců celý proces prakticky zastavil. V Radě Evropské unie totiž nevznikla potřebná dvoutřetinová většina nutná ke schválení návrhu Komise.

Některé státy chtěly v Energetické chartě setrvat, jiné zase chtěly podpořit modernizaci celé dohody. Ekologové se tak začali obávat, že se finální vystoupení nepodaří schválit před evropskými volbami či před červencovým nástupem Maďarska do čela Rady Evropské unie. Obě situace představují potenciální překážku. Po volbách do Evropského parlamentu totiž hrozí vznik pravicové většiny, která by mohla zvrátit současné poměry stranící vystoupení ze špinavé dohody.

Maďarsko zase patří ke státům, které nejhlasitěji podporují modernizaci Energetické charty. Panují tudíž obavy, že by středoevropská země jednání o vystoupení vůbec nezařadila na program a celý proces by se zpozdil o další půlrok. Nakonec se však zdá, že na poslední chvíli evropští zákonodárci stihnou odvrátit hrozící katastrofu. A to doslova za pět minut dvanáct.

Výsledkem několik měsíců trvajícího handrkování je kompromis, který na jedné straně schvaluje koordinované vystoupení Evropské unie z Energetické charty, zároveň však umožňuje evropským státům podpořit na listopadové konferenci všech signatářských států modernizaci celé dohody. V případě zájmu jim také otevírá možnost pokračovat jako signatářský stát charty i po její případné modernizaci a vystoupení Evropské unie z ní. Na kompromisní řešení tlačily hlavně Kypr a Maďarsko, v jejich snaze je však podpořily i další státy, podle zákulisních informací i Česká republika.

Ekologické organizace přijaly rozhodnutí ministrů s úlevou, ačkoliv podotýkají, že výsledný kompromis celé rozhodnutí oslabuje. Pokud chce totiž Evropská unie vyloučit možnost, že fosilní firmy budou na jejím území uplatňovat arbitráže ještě dvacet let po vystoupení z Energetické charty, což umožňuje speciální klauzule v dohodě, měla by postupovat jednotně. Případné setrvání některých členských států v modernizované podobě dohody by politickou sílu Evropské unie oslabilo.

V další fázi bude o kompromisním návrhu rozhodovat Evropský parlament, který by měl o věci hlasovat na jednom ze zasedání v druhé polovině dubna. Podle pozorovatelů by se mělo jednat jen o formalitu, jelikož europoslanci ve většině vystoupení podporují. Finální slovo pak budou mít opět ministři, kteří by měli rozhodovat v květnu. Případné další zpoždění procesu by už ale mohlo představovat problém.

Energetickou chartu opouští i Britové

Mezitím odchod od Energetické charty oznámil další stát, konkrétně Spojené království. Britští zákonodárci o opuštění dohody rozhodli na konci února, tedy jen dva týdny před rozhodnutím Rady Evropské unie. Přidali se tak k dalším deseti zemím, které podobné rozhodnutí učinily v posledním roce a půl: ke Španělsku, Francii, Německu, Nizozemsku, Slovinsku, Polsku, Lucembursku, Dánsku, Irsku a Portugalsku.

Bolestivý a zdlouhavý proces konce Energetické charty v Evropské unii ukazuje, že fosilní průmysl, který má v Bruselu velký vliv skrze svou rozsáhlou síť lobbistů, se nevzdává ani ve zdánlivě prohraných bitvách. Teprve následující dva měsíce ukážou, jestli se zájmy fosilních korporací nakonec podaří převážit a koordinovaný odchod členských států dostane finální razítko. Byť v oslabené kompromisní podobě.

Právní boj mezi evropskými státy a sekretariátem Energetické charty ohledně uplatňování klauzule, umožňující arbitráže ještě dvacet let po vystoupení z charty, však teprve začne. Bylo by dobré, kdyby Evropská unie do tohoto sporu vstupovala v co možná největší síle. A to i včetně jasné podpory České republiky i dalších států, které do finální dohody pomohly prosadit oslabující kompromis.