Fosilní korporace Shell vykázala nejvyšší zisky za celou svou dosavadní existenci. Za rok 2022 dosáhl zisk nadnárodní společnosti čtyřiceti miliard dolarů. Zisk z roku 2021 tak překonal více než dvojnásobně.

Zisky Shellu jsou tak vysoké především kvůli nárůstu cen po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. A rovněž kvůli tomu, že se Shellu daří vyhýbat zodpovědnosti za ekologické škody, které má prokazatelně na svědomí, jako například v nigerijském regionu Ogoniland.

Ještě před začátkem agrese na Ukrajinu tlačila ruská garnitura na zvyšování cen plynu a ropy. Po invazi vzrostly ceny energií v Evropě několikanásobně. Energetické korporace jako Shell, německá RWE nebo i český polostátní gigant ČEZ tak oznámily rekordní zisky.

Ceny energií dopadaly a dopadají na podniky i domácnosti po celé Evropě a jak jednotlivé národní vlády, tak i Evropská komise rozhodly o zavedení takzvané windfall tax; speciální daně na neočekávané příjmy energetických společností. Nastavení windfall tax v Británii však čelí v posledních dnech vážné kritice.

Korporace Shell nejprve uvedla, že nezaplatila ani jeden dolar na speciální dani z neočekávaných zisků za rok 2022. Po vlně kritiky, kterou tím vyvolala, se „opravila“ a uvedla, že v Londýně sídlící společnost zaplatila britské kase 134 milionů dolarů a do takzvaného Solidárního příspěvku Evropské unie takřka 500 milionů dolarů.

Přesto čelí vedení Shellu a konzervativní vláda Rishiho Sunaka ostré krizice. Podle předsedy Liberálně demokratické strany Eda Daveyho „by neměla žádná korporace vydělávat tak nehorázné zisky z ilegální invaze Vladimira Putina na Ukrajinu“. Stínový ministr pro změny klimatu Ed Miliband z Labouristické strany, která v posledních měsících výrazně vede ve volebních průzkumech, kritizuje Sunaka za to, že windfall tax zavedla pozdě a energetické společnosti se tak nijak nemusely spravedlivě podělit o největší zisky plynoucí z důsledků ruské invaze.

Premiér Rishi Sunak odvrací kritiku argumentem, že daň je nastavená správně a že Shell bude své enormní zisky investovat do obnovitelných zdrojů energií. Jeho mluvčí prohlásil, „že naším cílem je povzbudit reinvestice v energetickém sektoru, které podpoří ekonomiku, pracovní místa a energetickou bezpečnost. Tím pádem čím méně budou energetické společnosti platit na daních, tím více budou ve Spojeném království investovat,“ tvrdí.

Pochybné statistiky a nesplacené účty

Dosavadní zkušenosti tomu však vůbec neodpovídají. Jednak Shell neinvestuje do obnovitelných zdrojů ani zdaleka v takové míře, v jaké by mohl, a jednak vyplácí tučné dividendy svým akcionářům. Investigace americké občanské organizace Global Witness navíc ukázala, že „zelené“ investice Shellu nemusejí být tak zelené, jak společnost tvrdí.

Výkonný ředitel Shellu Wael Sawan se nechal slyšet, že dividendy za poslední čtvrtletí uplynulého roku vzrostly o patnáct procent na více než šest miliard dolarů a Shell tak jen za rok 2022 vyplatil akcionářům celkově šestadvacet miliard dolarů. Žádné velké reinvestice zisků se tedy nekonají.

Ve Spojených státech navíc Shell čelí skandálu, kdy vedení korporace vykázalo za rok 2021 investice v objemu patnácti procent celkových kapitálových nákladů společnosti do projektů nazvaných „obnovitelná energetická řešení“. Občanská organizace Global Witness však tvrdí, že reálně investoval Shell pouze jedno a půl procenta kapitálových nákladů do obnovitelných zdrojů energie.

Shell se rovněž roky soustavně vyhýbá placení jiných účtů; těch za ekologické katastrofy. Jednou z nejznámějších je zamoření delty řeky Niger. Již od 50. let minulého století se musejí obyvatelé jihonigerijského Ogonilandu potýkat s rozsáhlým znečištěním, které je způsobeno ropnými produkty ze závodů Shellu a dalších fosilních korporací. U nejvyššího soudu v Londýně právě probíhá proces na základě hromadné žaloby takřka 13 652 subjektů od jednotlivců po spolky, církevní organizace nebo školy, kteří žádají po Shellu kompenzace za znečištění.

Škody spojené s ropným podnikáním v Nigérii popsala již v roce 2011 detailní zpráva Organizace spojených národů. Ta konstatovala velká poškození na říčním ekosystému řeky Niger a kontaminaci jak zdrojů pitné vody, tak místní orné půdy a navrhla sadu opatření, kterými mají v Nigeru působící fosilní korporace ekologickou katastrofu řešit.

V návaznosti na zprávu OSN vyšla v roce 2020 studie organizací Friends of the Earth Europe a Amnesty International, která prokázala, že naprostá většina uvedených doporučení nebyla vyslyšena. Jejich stanoviskům dal za pravdu i soud v Nizozemsku, který v roce 2021 potvrdil dřívější rozsudky o tom, že Shell nese odpovědnost za úniky ropy nedaleko vesnic Goi a Oruma v deltě Nigeru.

Soud také uložil Shellu zaplatit místním obyvatelům odškodné za vzniklé znečištění. A rovněž dohlédnout na to, že nigerijská pobočka Shellu dostatečně zabezpečí svůj provoz před dalšími úniky.